Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 117/2024-58

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně A., se sídlem v Adresa žalobkyně A, IČO: IČO žalobkyně B, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem se sídlem v Adresa žalobkyně A, proti žalovanému Jméno žalovaného, narozenému Datum narození žalovaného, trvale bytem v Adresa žalovaného, o zaplacení 92 717,27 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 53 731 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 731 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 38 986,27 Kč, úroku ve výši 2 963,60 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 60 909,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11 082,62 Kč, úroku z prodlení z částky 60 909,72 Kč od 28. 9. 2023 do 4. 7. 2024, úroku z prodlení z částky 7 178,72 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení co do výše 2,25 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 53 731 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 731 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do zaplacení 38 986,27 Kč, úroku ve výši 2 963,60 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 60 909,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11 082,62 Kč, úroku z prodlení z částky 60 909,72 Kč od 28. 9. 2023 do 4. 7. 2024, úroku z prodlení z částky 7 178,72 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení co do výše 2,25 % ročně, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 4. 4. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se co do 25 522,80 Kč jedná o nesplacený spotřebitelský úvěr podle smlouvy č. hodnota, uzavřené dne 12. 1. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému 15 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 11 257 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 18,24 % ročně ve výši 6 530 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 227 Kč), to vše v pravidelných 45 týdenních splátkách po 584 Kč. Žalovaný však neuhradil ničeho. Co do 67 194,47 Kč se pak jedná o nesplacenou spotřebitelský úvěr podle smlouvy č. hodnota, uzavřené dne 26. 8. 2021 mezi žalovaným a společností. Na základě uvedené smlouvy společnost poskytla žalovanému 53 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 29 136 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 22,44 % ročně ve výši 21 101 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 535 Kč), to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 3 423Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 14 269 Kč. Žalobou uplatněné nároky pak byly smlouvou o postoupení pohledávek postoupeny žalobkyni.

2. Podáním došlým soudu dne 20. 6. 2024 žalobkyně žalobu co do části požadovaných úroků (včetně jejich kapitalizované výše) omezila a soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 21. 6. 2024, č.j. spisová značka, zastavil.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Zy nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 26. 8. 2021 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 53 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 29 136 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 34,5 % ročně ve výši 21 101 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 535 Kč), to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 3 423Kč (poslední ve výši 3 407 Kč) splatných do konce měsíčního období počínaje dnem uzavření smlouvy. Podpisem tétoy žalovaný stvrdil, že mu byla částka 53 000 Kč v hotovosti předána.

5. Zy nazvané zákaznická karta soud zjistil, že jsou zde uvedeny některé údaje o žalovaném, a to o jeho zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda 13 747 Kč a další příjmy domácnosti 38 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má učňovské vzdělání, je svobodný, žije s rodiči, nikoho nevyživuje a na jiné úvěry vynakládá 2 300 Kč. Jeho odhadované výdaje činí 3 000 Kč měsíčně. K ověření těchto údajů měly být předloženy: pracovní smlouva a výplatní pásky.

6. Zy nazvané tabulka umoření soud zjistil, že žalovaný na tuto smlouvu společnosti uhradil celkem 14 269 Kč.

7. Z dalšíy nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 12. 1. 2022 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 11 257 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 88 % ročně ve výši 6 530 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 227 Kč), to vše v pravidelných 45 týdenních splátkách po 584 Kč. (poslední ve výši 561 Kč) splatných do konce sedmidenního období počínaje dnem uzavření smlouvy. Podpisem tétoy žalovaný stvrdil, že mu byla částka 15 000 Kč v hotovosti předána.

8. Z dalšíy nazvané zákaznická karta soud zjistil, že jsou zde uvedeny některé údaje o žalovaném, a to o jeho zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda 14 556 Kč a další příjmy domácnosti 20 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má učňovské vzdělání, je svobodný, bydlí v nájmu, nikoho nevyživuje a na další zápůjčku u společnosti vynakládá 3 423 Kč měsíčně, jeho další odhadované výdaje činí 8 000 Kč měsíčně. K ověření těchto údajů měly být předloženy: pracovní smlouva a výplatní pásky.

9. Z dalšíy nazvané tabulka umoření soud zjistil, že společnost na tuto smlouvu neeviduje od žalovaného žádnou úhradu.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 21. 9. 2023 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávek za žalovaným uplatněných v tomto řízení.

11. Z dopisu ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávky za ním ze shora citovaných smluv postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis dne 27. 10. 2023 odeslala žalovanému.

12. Z dopisu ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 115 157,10 Kč do 1. 3. 2024, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 16. 2. 2024.

13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovaným uzavřela dvě smlouvy nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru, a to dne 26. 8. 2021, na základě které žalovaný od společnosti v hotovosti obdržel 53 000 Kč, které se zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 29 136 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 34,5 % ročně ve výši 21 101 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 535 Kč), to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 3 423Kč (poslední ve výši 3 407 Kč) splatných do konce měsíčního období počínaje dnem uzavření smlouvy, přičemž na tento závazek žalovaný zaplatil jen 14 269 Kč. Dále pak dne 12. 1. 2022, na základě které žalovaný od společnosti obdržel 15 000 Kč, které se zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 11 257 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 88 % ročně ve výši 6 530 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 227 Kč), to vše v pravidelných 45 týdenních splátkách po 584 Kč. (poslední ve výši 561 Kč) splatných do konce sedmidenního období počínaje dnem uzavření smlouvy, přičemž na tento závazek neuhradil ničeho. V obou případech obchodní zástupce společnosti se žalovaným sepsalu nazvanou zákaznická karta, kde jsou uvedeny některé údaje o žalovaném. V prvém případě je na příjmové stránce uvedena mzda 13 747 Kč a další příjmy domácnosti 38 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má učňovské vzdělání, je svobodný, žije s rodiči, nikoho nevyživuje a na jiné úvěry vynakládá 2 300 Kč. Jeho odhadované výdaje činí 3 000 Kč měsíčně. Ve druhém případě pak je na příjmové stránce uvedena mzda 14 556 Kč a další příjmy domácnosti 20 000 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má učňovské vzdělání, je svobodný, bydlí v nájmu, nikoho nevyživuje a na další zápůjčku u společnosti vynakládá 3 423 Kč měsíčně, jeho další odhadované výdaje činí 8 000 Kč měsíčně. Tyto pohledávky pak byly dne 21. 9. 2024 postoupeny žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno.

14. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.

15. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle , , v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznických kartách. Tyto doklady nicméně součástí smluv ani zákaznických karet nejsou, ani zde není uvedeno, jaké skutečnosti z nich právní předchůdkyně žalobkyně zjistila. Tyto doklady žalobkyně k žalobě nepřipojila. Z žaloby, smluv ani zákaznických karet pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného lustrovala např. v insolvenčním rejstříku ani v bankovním a nebankovním rejstříku klientských informací, případně centrálním registru exekucí. Nutno podotknout, že obě zákaznické karty jsou vnitřně rozporné. Předně je třeba uvést, že počítají se mzdou 13 747 Kč a dalšími příjmy domácnosti 38 000 Kč a dále se mzdou 14 556 Kč a dalšími příjmy domácnosti 20 000 Kč. V prvém případě přitom žalovaný podle zákaznické karty žil s rodiči a žalobkyně nikterak neosvětlila, z jakého důvodu by měla její právní předchůdkyně počítat i s těmito dalšími příjmy, když se pravděpodobně jedná o příjem rodičů, kteří však nebyli uvedeni jako spoludlužníci. Ve druhém případě pak měl žalovaný již žít sám v nájmu a není tak vůbec zřejmé, co tyto další příjmy představují, jak byly ověřeny a z jakého důvodu žalovanému náleží právo tento příjem použít na splácení poskytovaného spotřebitelského úvěru. Výdaje žalovaného pak právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala vůbec, když je zde uveden jen nějaký blíže nespecifikovaný odhad. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřené smlouvy o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.

21. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 68 000 Kč (53 000 Kč a 15 000 Kč). Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Současně bylo zjištěno, že žalovaný takto vydal již 14 269 Kč a k vydání tak zbývá jen 53 731 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od vzniku bezdůvodného obohacení, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, jelikož z předložených podacích lístků nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 3. 7. 2024 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 4. 7. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 5. 7. 2024 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

22. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 53 731 Kč, a to včetně úroků z prodlení z částky 38 731 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení podle o. z. V prvém případě se žalobkyně domáhala úroku z prodlení v nižší, než stanovené výši a soud, vázán návrhem, tomu vyhověl. Ve druhém případě se však žalobkyně domáhala úroku z prodlení vyššího a soud tak tomuto návrhu vyhověl jen z části. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

23. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 38 986,27 Kč, úroku ve výši 2 963,60 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 60 909,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11 082,62 Kč, úroku z prodlení z částky 60 909,72 Kč od 28. 9. 2023 do 4. 7. 2024, úroku z prodlení z částky 7 178,72 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 5. 7. 2024 do zaplacení co do výše 2,25 % ročně, když tato plnění měla vyplývat ze smluv o spotřebitelském úvěru, které však byly shledány neplatnými. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.