Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 76/2024-90

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 37 389,15 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 914,02 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 20 475,13 Kč s úrokem z úvěru ve výši 8,25 % ročně z částky 37 389,15 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 389,15 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 914,02 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 20 475,13 Kč s úrokem z úvěru ve výši 8,25 % ročně z částky 37 389,15 Kč od 6. 8. 2020 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 37 389,15 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v Anonymizováno dne 31. 8. 2023 domáhala se žalobkyně zaplacení částky 37 389,15 Kč spolu s úrokem z úvěru, zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne 18. 1. 2017 uzavřela právní předchůdkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut, žalovaná se zavázala úvěr splácet a uhradit poplatek a úroky z úvěru. Před uzavřením smlouvy došlo k posouzení úvěruschopnosti žalované. V souladu s obchodními podmínkami, které byly součástí smluvního ujednání, byla žalované zaslána výzva k úhradě nepovoleného debetu pod sankcí zesplatnění úvěru. Žalovaná dluh neuhradila, právní předchůdkyně žalobkyně proto kontokorentní úvěr zesplatnila ke dni 5. 8. 2020. Ode dne následujícího proto žalobkyně požaduje z dlužné částky úrok z úvěru, tj. od 6. 8. 2020, a zákonný úrok z prodlení od 1. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslané upomínce.

2. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla její právní předchůdkyně z údajů uvedených v žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru, z čehož bylo zřejmé, že není v prodlení se splácením žádného závazku. Čistý měsíční příjem žalované si ověřila z výpisu z účtu, který za listopad 2016 činil 21 374 Kč a za prosinec 2016 činil 23 274,20 Kč. Předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z databáze dlužníků, přičemž v této době neměla žalovaná v bankovních registrech žádný záznam, a stejně tak nebyla registrovaná v registru Anonymizováno. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaná neměla sjednanou výši splátek, úvěr tak mohla splácet průběžně v jakékoliv výši. Předchůdkyně žalobkyně proto úvěr žalované poskytla.

3. Usnesením ze dne 8. 4. 2024 č. j. spisová značka vyslovil Okresní soud v Anonymizováno svoji místní nepříslušnost a postoupil spis Okresnímu soudu v Kroměříži.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s , (dále jen „ “), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připravena nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je jí doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. ).

5. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. a žalovaná uzavřeli dne 18. 1. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované na její běžný účet č. č. účtu zřízený na základě Smlouvy o zřízení a vedení U konta ze dne 28. 7. 2014 poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 20 000 Kč (viz Smlouva o zřízení a vedení U konta č.l. 41 až 43, Žádost o poskytnutí kontokorentního úvěru č.l. 79, Smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru č.l. 82-83). Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou a žalovaná se jej zavázala splácet průběžně v jakékoliv výši. Žalovaná se zavázala, že výše kreditního obratu v každém tříměsíčním období bude činit minimálně 50 % z výše úvěru. Žalovaná kontokorentní úvěr čerpala (viz výpisy z účtu č.l. 48 až 78 verte) a podle tvrzení žalobkyně překročila sjednanou výši kontokorentu a na účtu tak vznikl nepovolený debet. Výzvou ze dne 25. 5. 2020 vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou k úhradě nepovoleného debetního zůstatku a nákladů spojených s vymáháním dlužné částky (viz Výzva ze dne 25. 5. 2020 č.l. 84). Dále výzvou ze dne 3. 8. 2020 prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně úvěr za splatný ke dni 5. 8. 2020 a odstoupila od smlouvy o vedení účtu (viz Sdělení ze dne 3. 8. 2020 č.l. 85). Naposledy byla žalovaná upomínána předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2023 (viz předžalobní upomínka a doklad o sledování zásilek č.l. 86-87).

7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), a podpůrně , (dále jen „o. z.“).

8. Podle soudu však právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost vyplývající z a , podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

9. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

10. V projednávané věci vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z historie transakcí na účtu žalované, výdajovou stránku pak právní předchůdkyně žalobkyně neřešila vůbec (nezjišťovala, ani neověřovala). Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ohledně příjmů z výpisů z účtu za měsíce, které předcházely poskytnutí kontokorentního úvěru, tedy za listopadu 2016 a prosince 2016, pak z historie transakcí je zjevné, že v obou měsících vykazoval konečný stav na účtu debetní zůstatek. Z historie transakcí dále vyplývá, že žalovaná prováděla poměrně vysoké výběry z bankomatu v řádů tisíců korun, bezhotovostně provádí platby za běžné nákupy (např. Kaufland, Tesco) v řádu stokorun. Z transakční historie tak nebylo možné ověřit, jaké má žalovaná výdaje na bydlení a další nutné výdaje. Vzhledem ke zjištěným (resp. nezjištěným) skutečnostem neměla z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně dostatek (ověřených) informací pro to, aby mohla řádně a s odbornou péčí vyhodnotit, je-li žalovaná úvěruschopna či nikoli. Poskytla-li spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, porušila

11. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení ve spojení s o. z. a věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru podle , ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022, mohla sice navozovat dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona), při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, nelze vycházet pouze z doslovného znění zákona (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. ) a i s odkazem na naznačené stanovisko SDEU z roku 2014 je nepochybné, že novou úpravou sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany, nikoliv její oslabení (viz dále důvodová zpráva i samotný rozsah nové úpravy). SDEU ostatně přímo ve vztahu k aplikované úpravě rozhodl ve věci C-679/18 (dne 5. 3. 2020) k předběžné otázce tuzemského soudu tak, že ukládala-li spotřebiteli povinnost uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve stanovené lhůtě, pak nebyla souladná se směrnicí (proto také viz dnešní znění , účinného podle od 29. 5. 2022, podle kterého přihlédne soud k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i bez návrhu). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

12. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která odpovídají předloženým listinným důkazům, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná za dobu trvání úvěru provedla na účtu debetní transakce v celkové částce 133 216,47 Kč a uhradila na účet celkově částku 116 302,45 Kč. Rozdíl mezi debetními transakcemi a úhradami činí částku 16 914,02 Kč, o kterou se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a kterou je povinna žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

13. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle poslední věty spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad).“ Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu zákona

14. O nákladech řízení soud rozhodl podle tak, že nárok na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků, neboť úspěšnější byla v řízení žalovaná, které však žádné náklady řízení nevynikly. Soud při posuzování úspěchu ve věci vzal v potaz žalobkyní požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení, není-li podáno elektronicky.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.