Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 281/2024-37
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 139 991,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 139 991,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 175,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 991,04 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 133 895,34 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 4 295,70 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 31 010 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 139 991,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 175,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 991,04 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 133 895,34 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 4 295,70 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 31 010 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 139 991,04 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 11. 12. 2020 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba.). Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 150 000 Kč. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úroky ve výši 15,99 % ročně, poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru a poplatky za pojištění. Pro případ prodlení byl mezi smluvními stranami sjednán také úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, proto byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 15. 12. 2023, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024, což bylo žalované oznámeno. Žalobkyně proto po žalované požaduje nesplacenou jistinu ve výši 133 895,34 Kč, úroky z úvěru ve výši 4 295,70 Kč a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 2 175,78 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 139 991,04 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, úrok 15,99 % ročně z částky 133 895,34 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a úrok 15,99 % ročně z částky 4 295,70 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení. Žalované byla zaslána výzva k úhradě dlužných částek dne 30. 5. 2024. V podání ze dne 27. 11. 2024 žalobkyně dále uvedla, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované, k čemuž doložila výpisy z účtu žalované. Na základě takto zjištěných údajů právní předchůdkyně žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, ač byla řádně předvolána v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami. Ze smlouvy o úvěru ze dne 11. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,99 % ročně, přičemž žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách ve výši 2 825 Kč, a to do 20. 11. 2028. Při řádném nesplácení byla mezi stranami sjednána možnost prohlášení celého úvěru za splatný. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, sazebník (ceník) právnická osoba., pro bankovní obchody a ceník pro soukromou klientelu účinný od 18. 10. 2020. Z historie pohledávky soud zjistil, že žalovaná částečně úvěr splácela. Právní předchůdkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 13. 11. 2023.
4. Z oznámení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 16. 12. 2023 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila ke dni 15. 12. 2023 úvěr za splatný jako celek; dlužná částka k tomuto dni činila 135 696 Kč.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024 a připojeného seznamu pohledávek, dohody o úplatě za postoupení a potvrzení o úplatě soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni jako postupníka. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 13. 3. 2024, odeslaným téhož dne, jak vyplývá z připojeného podacího lístku.
6. Z výzvy k plnění ze dne 29. 5. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla žalované odeslána podle podacího lístku dne 30. 5. 2024.
7. Z listin y označené jako „posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnocovala informace poskytnuté žalovanou ohledně jejích majetkových poměrů. Žalovaná uvedla svůj příjem ve výši 19 000 Kč čistého měsíčně a své výdaje ve výši 0 Kč. Žalovaná neměla záznam ve veřejných registrech. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z výdajů ve výši 6 865 Kč jako normativních nákladů na bydlení, hodnotila také dosavadní úvěrové zatížení žalované. Po zhodnocení výdajů žalované (včetně dosavadního úvěrového zatížení) zbývalo žalované celkem 8 809 Kč měsíčně na pokrytí jejích životních nákladů.
8. Výdaje a příjmy žalované vyplývají z doloženého výpisu z účtu žalované za období od 1. 9. 2020 do 31. 11. 2020. Žalovaná disponovala měsíčním čistým příjmem ve výši cca 19 000 Kč. V průběhu tohoto období se konečný zůstatek na účtu žalované pohyboval okolo částky -50 000 Kč. Průměrné výdaje žalované dosahovaly částky cca 18-21 000 Kč, přičemž žalovaná čerpala kontokorent.
9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaná spolu uzavřeli smlouvu ze dne 11. 12. 2020, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit pravidelnými splátkami ve výši 2 825 Kč měsíčně. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,99 % ročně. Bonita žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalované a doloženého výpisu z bankovního účtu. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 2. 2024, oznámením byla žalovaná vyzvána k vydání dlužných finančních prostředků. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2024.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Konečně podle odst. 3 tohoto ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postupník postoupením pohledávky také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícím závěrům. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalované poskytla v rámci své podnikatelské činnosti finanční prostředky a žalovaná při tomto právním jednání nevystupovala jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalované.
16. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Pakliže věřitel tuto svou povinnost nesplní, je nutno nahlížet na smlouvu jako na neplatnou, a to z úřední povinnosti. Byť zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje v § 87 odst. 1 možnost spotřebitele vznést námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, zákonná úprava obsažená v tomto předpise představuje implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, podle které nelze sankci za porušení předsmluvní odpovědnosti věřitele vázat na podmínku uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem (k tomu srov. rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci sp. zn. C-679/18). Neplatnost smlouvy v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je proto nutno považovat za neplatnost absolutní, o čemž ostatně svědčí i následně provedená novelizace zákona o spotřebitelském úvěru (učiněná zákonem č. 96/2022 Sb. ), která s účinností od 29. 5. 2022 zakotvila absolutní neplatnost smlouvy přímo do znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Nutno však zdůraznit, že pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje pouze samo zjištění, že poskytovatel úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Zjištění, že poskytovatel úvěru v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, totiž automaticky neznamená, že spotřebitel není (nebude) schopen úvěr splácet. Pro závěr o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru tak musí být postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ). Jinými slovy, jestliže takové důvodné pochybnosti nejsou, nebude smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, přestože věřitel (poskytovatel úvěru) nepostupoval zcela řádně při posuzování spotřebitelovy úvěruschopnosti. Zákon o spotřebitelském úvěru totiž sice na jednu stranu posiluje princip zodpovědného úvěrování a ochranu spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu právě pod sankcí neplatnosti sjednané smlouvy. Na druhou stranu však ani ochrana spotřebitele není zcela bezbřehá – je namístě tam, kde byl spotřebiteli poskytnut úvěr, přestože mu být poskytnut neměl. Podstatou posuzování úvěruschopnosti proto není a nemůže být naplnění formálních požadavků na posuzování úvěruschopnosti. Podstatné je, zda úvěr mohl (měl) být spotřebiteli materiálně poskytnut, a to i v případě, kdy poskytovatel úvěru nepostupoval zcela důsledně. Smlouvu o spotřebitelském úvěru je proto nezbytné posuzovat za absolutně neplatnou tam, kde je postaveno na jisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet – tedy že mu úvěr vůbec neměl být poskytnut.
18. V nyní posuzované věci poskytla žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) žalované jako spotřebiteli úvěr ve výši 150 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované, na kterém byly zřejmé výdaje i příjmy žalované. Tyto údaje právní předchůdkyně žalobkyně (banka) hodnotila v dokumentu označeném jako posouzení úvěruschopnosti klienta, přičemž dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. Měsíční splátka žalované činila 2 825 Kč, přičemž podle dostupných údajů (hodnocených nákladů na bydlení, dosavadního úvěrového zatížení) se jednalo o částku, kterou žalovaná disponovala. Nelze proto dojít k závěru, že úvěr žalované vůbec neměl být poskytnut. K tomuto závěru nelze dojít ani za situace, kdy se konečný zůstatek na účtu žalované pohyboval ve sledovaném období v záporných hodnotách. I za této situace totiž žalovaná evidentně své dosavadní závazky hradila a byla schopna úvěr splácet. Celková záporná hodnota na účtu žalované se ve sledovaném období nezvyšovala (žalovaná se do záporných hodnot postupem času nepropadala), ale držela se stabilně okolo -50 000 Kč. Z prosté skutečnosti, že šlo o zápornou hodnotu, tak nelze dovozovat, že by úvěr neměl být žalované vůbec poskytnut. Ostatně, že žalovaná byla schopna úvěr splácet potvrzuje také faktický stav, neboť žalovaná zpočátku úvěr skutečně hradila, jak vyplývá z doložené historie pohledávky. Skutkové okolnosti nyní posuzované věci tak odůvodňují závěr, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru postupovala s dostatečnou obezřetností – nespoléhala se pouze na údaje tvrzené žalovanou. Informace vztahující se k majetkové situaci žalované (k příjmům i výdajům) měla doložené výpisy z účtu, což soudu také prokázala.
19. Na základě výše uvedeného je proto nutno uzavřít, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednána platně, resp. nelze na ni hledět jako na absolutně neplatnou. Za této situace tedy bylo povinností žalované vrátit poskytnutý úvěr, vč. sjednaného úroku podle smluvních ujednání. Žalovaná se ocitla s placením úvěru v prodlení, proto bylo její povinností uhradit rovněž úrok z prodlení, který žalobkyně částečně v podané žalobě kapitalizovala (vyčíslila). Stejně tak bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
20. Pokud jde o žalovanou, soud má za to, že jí v plnění závazku nebránily žádné objektivní překážky, byla plně způsobilá hradit splátky řádně a včas. Pokud tedy žalovaná nevrátila právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných souvisejících plateb v plné výši, porušila tím své smluvní povinnosti a dosud neuhrazené plnění žalobkyni náleží v plném rozsahu. Žalovaná nadto nárok žalobkyně nezpochybnila, ani neprokázala, že by v žalobě požadovanou částku uhradila. Soud proto přiznal žalobkyni částku ve výši 139 991,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 175,78 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 139 991,04 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení, s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 133 895,34 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 15,99 % ročně z částky 4 295,70 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení. Za situace, kdy byla žalovaná v řízení zcela nečinná, netvrdila ani neprokazovala skutečnosti na svou obranu, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a vyhověl jí v celém rozsahu. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud uložil žalované, aby žalovanou částku zaplatila do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvody.
21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 600 Kč, dále odměnou advokáta žalobkyně stanovenou podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“), jejíž výše činí 6 700 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil celkem tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby). Za doplnění žaloby učiněné podáním ze dne 27. 11. 2024 soud náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal, neboť jím byla k výzvě soudu doplněna skutková tvrzení, jež měla být vylíčena již v žalobě. Tuto skutečnost pak nelze klást k tíži žalované, náklady na tento úkon proto soud nepovažuje za účelně vynaložené. Dále žalobkyni přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. ve výši 3 x 300 Kč. Odměna advokáta a náhrada hotových výdajů se pak zvyšuje o náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % o 4 410 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tak představuje částka 31 010 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 149 odst. 1 ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.