Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 348/2024-33
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Mlíčkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 15 324,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 900 Kč od 11.11.203 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 900 Kč od 11.11.203 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbývající části zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 2. 6. 2024 se žalobkyně domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 451,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 963,06 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 334,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 451,99 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 14 451,99 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, dále částku 873 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 118,58 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 573,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně a s úrokem 29 % ročně vždy z částky 873 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení. Žaloba je odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO IČO, uzavřela se žalovaným dne 2. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. RČ, kdy právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se pak zavázal půjčenou částku, spolu s poplatkem ve výši 21 777 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 926 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 25,26 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy a částku za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 8 851 Kč uhradit v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 1 825 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 2. 11. 2021. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil. Poslední splátka byla uhrazena dne 6. 10. 2022. Ke dni 12. 11. 2022 provedla právní předchůdkyně žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila 14 451,99 Kč, dlužný poplatek 9 225,01 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pak svoji pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 postoupila na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek, tedy ke dni 21. 9. 2023 představovala pohledávka bez příslušenství částku 40 735,85 Kč, jejíž součástí je i navýšení, které žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 14 451,99 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 334,40 Kč, když se jedná o úrok ve výši 25,26 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 14 451,99 Kč od 3. 11. 2021 do 27. 9. 2023 a dále do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 963,06 Kč, když se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 14 451,99 Kč od 6. 11. 2022, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky do 27. 9. 2023 a dále do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 20 100 Kč. Po postoupení pohledávky pak již žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku.
2. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO IČO uzavřela se žalovaným dne 25. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce č. hodnota, jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky, a to tak, že čerpala informace od žalovaného ohledně rodinných, majetkových a pracovních poměrů a tyto ověřoval oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se tyto zavázal uhradit spolu s poplatkem ve výši 11 473 Kč představující kapitalizovaný úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 459 Kč s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, z odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 4 874 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 592 Kč uhradit zpět v hotovosti v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 2 207 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 25. 7. 2020. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 25 600 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla vyčíslení ke dni 12. 11. 2022, dlužná jistina činila 873 Kč a dlužný poplatek 0 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s účinností ke dni 27. 9. 2023 pak byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak touto žalobou požaduje k zaplacení dlužnou jistinu ve výši 873 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 573,88 Kč, když se jedná o úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 873 Kč od 26. 7. 2020, tedy od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky do 27. 9. 2023, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 118,58 Kč, když se jedná o úrok z prodlení ve výši 15 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 873 Kč od 6. 11. 2022, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky do 27. 9. 2023 a dále do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes písemnou upomínku.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , její souhlas předpokládal, a ve věci jednání nenařizoval.
5. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. RČ má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 2. 11. 2019 mezi společností právnická osoba a žalovaným, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 22 000 Kč v hotovosti při podpisu této smlouvy, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 21 777 Kč, celkem tedy částku 43 777 Kč, a to v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 1 825 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 2. 11. 2021. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. RPSN činila 111,44 % ročně a úroková sazba byla sjednána ve výši 49 % ročně (žalobou je uplatňováno 25,26 % ročně). Z karty zákazníka ze dne 2. 11. 2019 vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil své příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a dále zda a jak byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků.
6. Ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 25. 7. 2019 mezi společností právnická osoba a žalovaným, když na základě této smlouvy půjčila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 9 925 Kč, celkem tedy částku 26 473 Kč, a to v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 2 207 Kč, když poslední splátka byla stanovena na den 25. 7. 2020. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. RPSN činila 176,22 % a úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. Z karty zákazníka ze dne 25. 7. 2019 vyplývá, že žalovaný v den uzavření smlouvy sdělil příjmy a výdaje své domácnosti, ovšem není doloženo, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny, a zda a jakým způsobem byly řádně zjištěny a ověřeny údaje o existenci a výši jiných závazků.
7. Z výzvy ze dne 28. 3. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky, když tato výzva byla odeslána dne 27. 10. 2023, jak má soud za prokázané z podacího lístku.
8. Žalobkyně je věřitelem pohledávky na základě jejího postoupení dle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník . Mezi původními účastníky byla uzavřena jednak smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a jednak smlouva o úvěru dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník . Na vztah mezi původními účastníky dále dopadá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle ust. § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú., ve znění účinném od 1. 12. 2016, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná, přičemž námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
9. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.
10. V daném případě žalobkyně netvrdila a neprokazovala, zda a jakým způsobem původní věřitel s odbornou péčí posoudil a ověřil úvěruschopnost žalovaného, v tom směru pouze tvrdila, že původní věřitel vycházel z údajů sdělených žalovaným a nahlédl do blíže neoznačených „databází“ a odkázala na kartu zákazníka, z ní však způsob zjištění a ověření údajů nevyplývá, krom údajného nahlédnutí do pracovní smlouvy a do výplatních pásek, které nebyly předloženy. Protože splnění uvedené povinnosti původního věřitele se nepodařilo zjistit, musel soud dospět k závěru, že původní věřitel nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú., a tudíž jsou tyto smlouvy neplatné.
11. Shora citované ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. svým jazykovým výkladem vede k závěru, že porušení povinnosti dle ust. § 87 odst. 1 věty druhé z. s. ú. vyvolává relativní neplatnost smlouvy, kterou musí dlužník namítnout a soud ji z vlastní povinnosti nezkoumá. Tento výklad je však v rozporu s evropským právem, jak konstatoval rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, kde uvedl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Z uvedeného jasně vyplývá, že je vlastní povinností soudu zabývat se otázkou, zda poskytovatel úvěru náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to i bez námitky dlužníka, a pokud poskytovatel úvěru této povinnosti nedostál, je povinností soudu z tohoto porušení dovodit následek stanovený vnitrostátním právem, tj. absolutní neplatnost smlouvy. Z výše uvedených důvodů proto soud tento závěr dovodil i v daném případě.
12. Podle § 2991 odst. 1 ,2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Nárok žalobkyně je tedy nezbytné s ohledem na shora uvedené posoudit dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku , kdy veškeré nároky žalobkyně s výjimkou vrácení jistiny jsou nedůvodné. Je však evidentní, že žalovaný si zapůjčil v prvém případě finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatil částku 20 100 Kč, zbývá tak doplatit částka 1 900 Kč. S ohledem na tuto skutečnost a na právní posouzení tohoto nároku žalobkyně, jakožto nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tedy soud žalobě vyhověl pouze co do částky 1900 Kč. Jelikož se žalovaný se zaplacením této částky dostal do prodlení, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku , jehož výše je přiznána v sazbě dle žalobkyně, které není v rozporu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne 11.11.2023, tedy ode dne následujícího po doručení a uplynutí lhůty ve výzvě ze dne 29.9.2023, která byla odeslána dne 27.10.2023. Co se týče druhého případu, tedy smlouvy o zápůjčce ze dne 25.7.2019, zde si žalovaný zapůjčil finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, avšak z tvrzení vyplývajících z podané žaloby vyplývá, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ještě před podáním žaloby zaplatil částku 25 600Kč, tedy více, než mu bylo poskytnuto. Ve vztahu ke druhému nároku tedy soud žalobu zamítl v celém rozsahu.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a podle poměru úspěchu a neúspěchu nepřiznal právo na jejich zaplacení žádnému z účastníků, neboť by to byl žalovaný, kdo byl ve věci úspěšnější, avšak z obsahu spisu soud nemá za prokázané, že by žalovanému náklady řízení vznikly.
15. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. věta druhá a uložil žalovanému splnit povinnosti vyplývající z tohoto rozhodnutí v obecné 3 denní lhůtě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu bude ukládat vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem