Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 422/2024-18
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Pavlou Nippertovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 11 757,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 179 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení
částky 7 578,81 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 209,49 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 986,40 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 757,81 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení,
úroku ve výši 29,04 % ročně z částky 11 757,81 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4 179 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7 578,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 209,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 986,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 757,81 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 29,04 % ročně z částky 11 757,81 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou 15. 11. 2024 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 11 757,81 Kč s zákonným kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 209,49 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 986,40 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 757,81 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 29,04 % ročně z částky 11 757,81 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba, IČO IČO a žalovaná uzavřeli dne 19. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. RČ (dále jen úvěrová smlouva), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci vedle jistiny ve výši 15 000 Kč také poplatek ve výši 16 708 Kč v 78 týdenních splátkách po 407 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 16. 1. 2024. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29,04 % ročně. Žalovaná uhradila poslední splátku dne 27. 1. 2023. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 29. 4. 2024 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k postoupení pohledávky na žalobce s účinnosti ke dni 29. 4. 2024. Žalovaná celkem uhradila ve splátkách 10 821 Kč. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky. Před poskytnutím zápůjčky právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované. Vyhodnotil informace požadované a získané od žalované a tyto ověřil oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a ověřeny doklady uvedenými části zákaznické karty nazvané „ověřené dokumenty”.
2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 12. 2024, č.j. 22 C 422/2024 -8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.
3. V podání ze dne 9. 12. 2024 žalobce uvedl, že posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr probíhá na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a jeli to nezbytné nahlédnutím do databází nebo do jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na rodinné majetkové pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne 19. 7. 2022 a byly ověřeny doklady uvedené v části „Ověřené dokumenty”. Majetková situace žalované byla ověřena z výměrů z důchodů, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a výpisů z bankovního účtu. Zároveň byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem z invalidního důchodu, její příjem je 8 500 Kč, ostatní její příjem tvoří částka 1 270 Kč, další příjem domácnosti je ve výši 528 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani jinou zápůjčku. Žalobce výslovně uvedl, že nedisponuje žádnými kopiemi dokladů od žalované k prokázání prověřování úvěruschopnosti.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstal nečinná.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
Žalovaná dne 19. 7. 2022 požádal právního předchůdce žalobce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalobce v žádosti uvedl, že je invalidní důchodce s příjmem 8 500 Kč a 1 270 Kč, další příjmy domácnosti uvedla ve výši 578 Kč. Výdaje uvedla ve výši 2 319 Kč. Čistý příjem byl ověřen výpisy z bankovního účtu za květen a červen 2022 a výměrem důchodu (ze Zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 7. 2022). Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. RČ, jíž součástí byly i Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 16 708 Kč představující úrok ve výši 11 770 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a poplatek za doplňkovou službu ve výši 3 438 Kč tvořící poplatek za komfortní poskytnutí (1 638 Kč) a částku za flexibilní splácení činí (1 800 Kč). Celková dlužná částka 31 708 Kč měla být splacena formou 78 týdenních splátek po 407 Kč, vyjma poslední splátky, která byla sjednána ve výši 369 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29,04 % ročně (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 7. 2022 včetně Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). Žalovaná uhradila do 27. 1. 2023 částku 10 821 Kč (z Tabulky umoření). Právní předchůdce žalobce dne 29. 4. 2024 postoupil pohledávku ze Smlouvy na žalobce (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem odeslaným dne 30. 5. 2024 (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024 včetně podacího lístku ze dne 30. 5. 2024). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem odeslaným dne 29. 7. 2024 (z Předžalobní upomínky ze dne 29. 7. 2024 včetně podacího lístku).
Soud shrnuje skutkový závěr takto:
Žalovaná od právního předchůdce žalobce obdržela dne 19. 7. 2022 v hotovosti na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 16 708 Kč v 78týdenních splátkách ve výši 407 Kč. Na tento nárok žalobce žalovaná uhradila částku 10 821 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalované splácet úvěr z informací od žalované zaznamenané do zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovanou, když postoupení pohledávky následně oznámil žalované a vyzval ji k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení. Žalobce dále vyzval žalovanou k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě.
7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o zápůjčce uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).
8. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a po kud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.
17. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18 ).
18. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
19. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
20. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
21. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední.
22. Jelikož žalobce v podání ze dne 9. 12. 2024 uvedl, že nemá k dispozici žádné kopie dokladů k prokázání prověření úvěruschopnosti u žalované soud rozhodl bez nařízení jednání, jelikož již nebylo nutné poučovat žalobce podle § 118a o.s.ř. Soud uzavřel, že předmětná smlouva o zápůjčce je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované, jejích osobních a majetkových poměrů, vyšel zejména z údajů sdělených žalovanou, kdy se spokojil s uvedením příjmové a výdajové stránky, aniž by zaměřil svůj zájem právě na skutečné příjmy (výpisy z účtů a výměr důchodu nemá žalobce k dispozici), a to zejména za situace, kdy žalovaná uvedla, že je invalidní důchodce a její tvrzený příjem nedosáhl ani minimální mzdy. Navíc tvrzené měsíční výdaje ve výši 2 319 Kč jsou neúměrně nízké a neodpovídají realitě. Bylo tedy zapotřebí důkladně prověřit skutečné příjmy žalované a nezbytné měsíční výdaje podle vyžádaných dokladů (např. podrobně z výpisů z účtu, nájemní smlouvy, SIPA…) a zjistit u žalované skutečný potenciál splácet. Postup u žalované, kdy se spokojil především na údaje od žalované bez jakéhokoliv ověření skutečných příjmů a výdajů, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021 ). Žalobce měl vzít v potaz hledisko předvídání toho, jestli žalovaná skutečně bude schopna úvěr splácet. K takovému závěru byly zjištěné údaje sdělené žalovanou nedostatečné, a tak bylo zapotřebí tyto údaje, a to zejména výdajovou stránku, konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
23. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti smlouvy, je zřejmé, že žaloba by byla důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu.
24. Soud vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala 15 000 Kč a uhradila ve splátkách celkem 10 821 Kč. Jelikož soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je neplatná, je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu, protože odpadl právní důvod, žalobce má tedy toliko nárok vrácení bezdůvodného obohacení, tedy na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších úroků a poplatků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021 ). Nikdo se nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.) Na jistinu zbývá uhradit částka 4 179 Kč (15 000 Kč mínus 10 821 Kč), soud proto žalobě vyhověl ohledně zaplacení dlužné jistiny (výrok I.) a ve zbytku ohledně kapitalizovaných smluvních úroků a smluvních poplatků žalobu zamítnul, a to včetně úroků z prodlení (výrok II.).
25. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož se žalovaná nijak nebránila, že by nebylo v jejích možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitla se žalovaná v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2024, č.j. 8 Co 202/2024 -65). Dobu splatnosti stanovil žalované tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaná dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalované a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil soud jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedený výklad ohledně splatnosti jistiny je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.
26. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí zaplacení částky 11 757,81 Kč s příslušenstvím, neměl ve věci převážně úspěch (přiznána mu byla částka 4 179 Kč). Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, náležela by jí proto poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplynulo, že žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně, ve dvou vyhotoveních.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna v uvedených lhůtách dobrovolně, smí se věřitel domáhal jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.