Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 344/2024-46
Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pekařovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 219 328,14 Kč s příslušenstvím
o zaplacení 110 685,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 300 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 19 328,14 Kč s úrokem z prodlení 15 % z částky 201 500 Kč od datum do zaplacení a 10 685,35 Kč s úrokem z prodlení 15 % z částky 101 500 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 36 060,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 3 308 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno, variabilní symbol RČ.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 300 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 19 328,14 Kč s úrokem z prodlení 15 % z částky 201 500 Kč od , datum, do zaplacení a 10 685,35 Kč s úrokem z prodlení 15 % z částky 101 500 Kč od , datum, do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení 36 060,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 3 308 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , variabilní symbol , RČ, .
1. První žalobou se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 219 328,14 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru „Anonymizováno Anonymizováno“ č. Anonymizováno_Anonymizováno_Anonymizováno, uzavřené dne datum mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“), na jejímž základě mu původní věřitelka téhož dne na účet č. Anonymizováno/Anonymizováno vyplatila částka.
2. Druhou žalobou (spojenou ke společnému projednání usnesením č.j. spisová značka ze dne datum) se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení 110 685,35 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru „Anonymizováno Anonymizováno“ č. Anonymizováno_Anonymizováno_Anonymizováno, uzavřené dne datum mezi žalovaným a původní věřitelkou, na jejímž základě mu původní věřitelka téhož dne na stejný bankovní účet vyplatila ještě 100 000 Kč.
3. Jelikož žalovaný neplnil své smluvní povinnosti a nesplatil na úvěry ničeho, oba úvěry původní věřitelka k datum zesplatnila, o čemž jej informovala. Smlouvou ze dne datum postoupila původní věřitelka obě pohledávky žalobkyni, což žalovanému oznámila. Předžalobní upomínky zaslala žalobkyně žalovanému dne datum.
4. Žaloby s výzvou k vyjádření si žalovaný osobně převzal dne datum, v řízení však zůstal nečinný.
5. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “). Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrzích. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
7. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne datum smlouvu o úvěru „Anonymizováno Anonymizováno“ č. Anonymizováno_Anonymizováno_Anonymizováno (č.l. 18-20 sp. zn. spisová značka), na základě které čerpal žalovaný téhož dne na svůj účet č. Anonymizováno/Anonymizováno (č.l. 41 sp. zn. spisová značka) částku 200 000 Kč (č.l. 42v sp. zn. spisová značka) a spolu s příslušenstvím se ji zavázal splácet ve 120měsíčních splátkách po 2 618 Kč (č.l. 10 sp. zn. spisová značka).
8. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný ke své osobě uvedl, že je svobodný, vzdělání základního, žijící s rodiči (č.l. 11-13 sp. zn. spisová značka); zaměstnán měl být od datum na neurčito s čistým měsíčním příjmem 39 220 Kč a celkovými měsíčními výdaji 9 496 Kč (z toho 5 096 Kč na splátky dřívějších úvěrů). Ačkoli jde o dokumenty z téhož dne, uvedl žalovaný v žádosti o úvěr a v návrhu úvěrové smlouvy vedle stejné adresy trvalého bydliště odlišné korespondenční adresy adresa (č.l. 11 vs. č.l. 18 sp. zn. spisová značka). Zároveň uvedl v žádosti o spotřebitelský úvěr dvě telefonní čísla, zatímco v databázi BRKI jsou u jeho osoby uvedena dvě další, jiná telefonní čísla (č.l. 11 vs. č.l. 14v sp. zn. spisová značka). Z databáze BRKI původní věřitelka zjistila, že má žalovaný jeden existující úvěrový závazek, který je příliš nový, aby mohl být na jeho základě žalovaný skórován (z datum), a současně bylo k němu evidováno 10 odmítnutých žádostí o úvěr v průběhu března a dubna 2022 (č.l. 14-16 sp. zn. spisová značka). Výpis z databáze SOLUS byl negativní, tj. bez záznamu (č.l. 17 sp. zn. spisová značka). Dne datum, tj. před sjednáním žalovaných úvěrů, čerpal žalovaný od původní věřitelky ještě dalších 100 000 Kč (č.l. 42v sp. zn. spisová značka), takový úvěr (šlo-li o úvěr) ovšem v databázi BRKI zaznamenán nebyl (č.l. 14-16 sp. zn. spisová značka).
9. Dne datum podepsali původní věřitelka s žalovaným smlouvu o úvěru „Anonymizováno Anonymizováno“ č. Anonymizováno_Anonymizováno_Anonymizováno (č.l. 9-10 sp. zn. spisová značka), na základě které čerpal žalovaný téhož dne na stejný účet 100 000 Kč (č.l. 42v sp. zn. spisová značka), které se spolu s příslušenstvím zavázal splácet ve 120měsíčních splátkách po 1 330 Kč (č.l. 19-20 sp. zn. spisová značka). Údaje v žádosti o spotřebitelský úvěr uvedl žalovaný stejné jako v předchozím případě (kontakty, zaměstnavatel) s výjimkou způsobu bydlení, kde vyplnil „vlastní nebo družstevní“ (č.l. 16-18 sp. zn. spisová značka), příjmů (39 797 Kč) a výdajů (9 496 Kč celkem, z toho 7 714 Kč na dřívější splátky). Výpisy z databázi BRKI a SOLUS předložila žalobkyně stejné jako v předchozím případě. Z žádosti žalovaného o změnu čísla účtu u svého zaměstnavatele (č.l. 11 sp. zn. spisová značka) soud nic podstatného nezjistil.
10. Pro neplnění smluvních povinností původní věřitelka oba úvěry ke dni datum zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne (č.l. 23-24 sp. zn. spisová značka, č.l. 23-24 sp. zn. spisová značka), odeslaným na všechny známé adresy (č.l. 25 sp. zn. spisová značka, č.l. 25 sp. zn. spisová značka).
11. Dne datum sjednala původní věřitelka s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, zahrnující také obě pohledávky původní věřitelky za žalovaným (celkem ze tří – viz výše bod 8 na konci) [čl. 26 sp. zn. spisová značka], což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum (čl. 27 sp. zn. spisová značka, č.l. 28 sp. zn. spisová značka), odeslaným dne datum (č.l. 28 sp. zn. spisová značka, č.l. 29 sp. zn. spisová značka). Dne datum odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínky (čl. 29-30 sp. zn. spisová značka, č.l. 30-31 sp. zn. spisová značka).
12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb. “), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění účinném do datum (dále jen „o. z.“).
13. Podle soudu však původní věřitelka ani v jednom případě nesplnila svou povinnost vyplývající z § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne datum ve věci C-449/13 zaujal při výkladu čl. 8 a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.
14. Právě naznačený výklad soudu podporuje i Nejvyšší soud, podle kterého povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. A v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
15. V projednávané věci vyšla původní věřitelka patrně pouze formálně z prohlášení žalovaného, které i kdyby ověřila, neměla vyhodnotit jako spolehlivé (soud proto nenařizoval jednání, neboť ani případné doplnění důkazů k poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o ověřování tvrzených příjmů a výdajů by na jeho právním posouzení nic nezměnilo). Původní věřitelka měla před poskytnutím úvěrů k dispozici informaci (výpis BRKI), že žalovaný opakovaně žádal o poskytnutí úvěru prakticky ihned po dovršení zletilosti (10x neúspěšně), uváděl v krátkém čase příliš mnoho různých kontaktních údajů na to, aby mohly působit věrohodně, neuvedl téměř žádné výdaje nad rámec dřívějších splátek, což je rovněž nemožné. Výpis z databáze SOLUS byl sice negativní, z výpisu BRKI je však patrno, že všechny transakce se odehrály v krátkém sledu dvou až tří měsíců, žalovaný tedy v době sjednání úvěrů ještě neměl prakticky příležitost dostat se do takového prodlení, aby se v jeho skórování negativně projevilo; v případě žalovaného tedy neměl vypovídající hodnotu. Vzhledem ke zjištěným skutečnostem měla z pohledu soudu původní věřitelka dostatek (ověřených) informací pro závěr, že počínání žalovaného je lehkovážné a rizikové. Poskytla-li přesto opakovaně spotřebitelský úvěr (souzené dva úvěry jsou patrně druhým a třetím v pořadí u téže věřitelky v krátkém čase cca 10 dnů, navíc statisícové výše), porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Sama žalobkyně ostatně v žalobě operovala i s možností posouzení nároků jako bezdůvodného obohacení v důsledku neplatnosti uzavřených smluv.
16. Uzavřené smlouvy proto soud shledal absolutně neplatnými, a to s odkazem na zmíněná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 o. z. a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (podobně jako i za dřívější úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum – srov. znovu rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Je-li cílem nové úpravy „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být stanovením účinných sankcí (absolutní, nikoli relativní neplatnosti právního jednání porušujícího zmíněná kogentní ustanovení) dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností. Uvedený výklad je podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , podle kterého „to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
17. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která žalovaný v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnil, že mu původní věřitelka poskytla celkem 300 000 Kč, z čehož nic nevrátil. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil a je povinen získanou částku vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.
18. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednaných smluv o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadované úroky z prodlení, neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před neuváženým poskytováním spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (vzhledem k nečinnosti žalovaného za podpůrného využití § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně, která byla v řízení úspěšná ze 75 %, prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. , má proto (po odečtení 25% neúspěchu) nárok na náhradu 50 % nákladů řízení, které tvoří soudní poplatek v součtu 16 510 Kč, odměna zastupujícího advokáta za 2x 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a h) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby – po 9 180 Kč a 5 540 Kč podle § 7 bod 5 téže vyhlášky, paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 2x 3 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH v celkové výši 9 651,60 Kč. Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. hradí k rukám advokáta.
20. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou výše uvedeného zákona o soudních poplatcích.
Poučení:
Proti výrokům I až III tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Proti výroku IV tohoto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.