Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 167/2022-86
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Miroslavem Skalou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
pro zaplacení 204 249,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku částka se smluvním úrokem z prodlení 0,05 % denně z této částky za dobu od datum do zaplacení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku smluvní pokutu částka.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku smluvní úrok z prodlení s placením nájemného ve výši částka.
IV. Nárok uplatněný v předchozím výroku se ohledně zaplacení další částky částka zamítá.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši částka k rukám Jméno advokáta, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku , částka, se smluvním úrokem z prodlení 0,05 % denně z této částky za dobu od , datum, do zaplacení.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku smluvní pokutu , částka, .III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku smluvní úrok z prodlení s placením nájemného ve výši , částka, .IV. Nárok uplatněný v předchozím výroku se ohledně zaplacení další částky , částka, zamítá.V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta.
Žalobou ze dne datum v jejím původním znění (před omezením žaloby) domáhala se žalobkyně zaplacení částky částka s příslušenstvím, přičemž se konkrétně jednalo o nároky ze smluv o nájmu a podnájmu, týkajících se nemovitosti a movitého vybavení v areálu hotelu Irida v Plzni, kde smlouvy jsou ze dne datum. Žaloba obsahovala následující nároky:
- zaplacení částky částka se smluvním úrokem z prodlení 0,05 % denně od datum do zaplacení („nárok 1“)
- zaplacení částky částka jako smluvní pokuty („nárok 2“)
- zaplacení částky částka („nárok 3“)
- zaplacení částky částka („nárok 4“).
Jako „nárok 1“ byla uplatněna částka částka jako zbývající část nájemného a podnájemného za měsíc květen 2020, a to po provedeném zápočtu ze dne datum. Původně šlo o pohledávku za dobu květen – červen 2020 (původní výše částka). V této části řízení byla uplatněna ta část uvedených pohledávek, která zde zůstala i po zápočtu. Pokud jde o příslušenství, byl zde uplatněn smluvní úrok z prodlení 0,05% denně ze částka pouze za dobu od datum do zaplacení.
Jako „nárok 2“ byla uplatněna částka smluvních pokut, ve výši celkově částka (7 x 50 tisíc Kč). V tomto případě na základě smlouvy o podnájmu nemovitosti, kde jednotlivé dílčí smluvní pokuty činily vždy částka a tyto byly v žalobě ze dne datum označeny jako písm. a) – g); smluvní pokuta byla sjednána jako částka „za každé jednotlivé porušení smluvní povinnosti“ a takovýchto porušení shledala žalobkyně sedm. Pro přehlednost se zde uvádí, že nároky písm. b), f) byly původně žádány dohromady částkou částka a po částečném zastavení řízení (usnesením z datum) byly tyto nároky žádány dohromady částkou částka, jak bude níže uvedeno podrobněji. Stejně tak nároky písm. c), d), e), g) byly původně žádány částkou 4 x částka a po částečném zastavení řízení byly žádány dohromady částkou částka. Tedy „nárok 2“ byl původně uplatněn ve výši 7 x částka = částka a po částečném zastavení řízení byl uplatněn ve výši 3 x částka = částka.
Jako „nárok 3“ bylo žádáno částka, což byla částka uhrazená žalobcem na energiích a službách (v podrobnostech viz specifikace Nároku 3 v žalobě č.l. 5). Ohledně této částky částka byla žaloba následně vzata zpět a řízení částečně zastaveno usnesením ze dne datum.
Jako „nárok 4“ ve výši částka byl požadován smluvní úrok z prodlení s placením nájemného a podnájemného. V žalobě byla pohledávka mylně označena jako „smluvní pokuta“ (v důsledku zjevného administrativního nedopatření při sepisu žaloby, kde právním posouzením není soud vázán). Avšak žalobkyně správně odkazovala na příslušné smluvní ujednání týkající se smluvního úroku z prodlení). Smluvní úrok z prodlení vznikl v důsledku prodlení s úhradou nájemného a podnájemného (vždy celkově za 1 měsíc ve výši částka). Šlo o nároky – z obou smluv – za květen a červen 2020. Žalobce za měsíc květen, kde splatnost dle smlouvy nastala datum, požadoval toto příslušenství za dobu datum – datum. Za měsíc červen 2020, kde nastala splatnost datum, byl úrok z prodlení žádán za období datum – datum. Při sazbě 0,05 % denně tedy žalobkyně uvedený nárok vyčíslila na částka.
Následně podala žalobkyně částečné zpětvzetí žaloby ze dne datum pro částku částka.
Soud o něm rozhodl usnesením ze dne datum tak, že řízení se částečně zastavuje především ohledně částky částka, jako nároku číslo hodnota v žalobě (náklady na energie a služby; výrok I usnesení).
Dále že řízení se částečně zastavuje ohledně částky částka, kdy v žalobě byl jako nárok číslo hodnota pod písm. b), f) uplatněn nárok na smluvní pokutu za porušení bodu 4.5, bodu 5.7 smlouvy o podnájmu ve výši 2 x částka, z čehož se řízení zastavuje ohledně částky částka a zůstává částka (výrok II usnesení).
Dále že řízení se částečně zastavuje ohledně částky částka, kde v žalobě jako nárok číslo hodnota, písm. c), d), e), g) uplatněno 4 x částka a z tohoto se řízení částečně zastavuje ohledně částky 3 x částka a zůstává požadavek na částka (výrok III usnesení).
Žalobce tedy žalobu částečně zpět ohledně požadavku na zaplacení celkově částky částka a o tuto částku bylo řízení zastaveno.
Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Odeslala žalobkyni skutečně výpověď obou smluv ze dne datum, kteréžto výpovědi odůvodnila mimořádnými opatřeními vlády ČR. Předmět nájmu (podnájmu) převzala žalovaná předtím datum. Žalovaná uznávala, že ohledně neplatnosti těchto výpovědí bylo závazně rozhodnuto zdejším soudem ve věci sp. zn. spisová značka. Předmět nájmu byl sice převzat datum (movitosti), avšak předmět podnájmu (hotel jako takový) převzat nebyl, a to z důvodů na straně žalobkyně, která se během rozhodného období (posledních 14 dnů v měsíci březnu 2020) z dohodnutých termínů omluvila, šlo o termíny 6. 3. a datum. Až těsně před koncem měsíce března se e-mailem dotázala žalobkyně u žalované, zda má dojít k předání předmětu podnájmu (tvrzení žalované č.l. 12). Následně žalobkyně až datum vyzvala žalovanou, aby si předmět podnájmu převzala, žalobkyně tuto výzvu učinila v rámci námitek proti obdržené výpovědi, datované datum. Tolik tedy stanovisko žalované ohledně údajného nároku na nájemné, a to za dobu 1. – datum.
Pokud jde o smluvní pokutu, bylo tvrzení žalované takové, že ujednání v bodě 5.19 smlouvy o podnájmu je nicotné z důvodu neurčitosti, a to jednak z toho důvodu, že v dalších částech smlouvy jsou sjednány další smluvní pokuty, např. ve výši částka ve smyslu bodu 3.5 podnájemní smlouvy, jakož i v bodě 3.9 téže smlouvy. Tímto vršením ujednání o smluvních pokutách je založena neurčitost ujednání 5.19 (bod 18 procesní obrany z datum). Nad rámec toho žalovaná v bodě 19 svého podání ze dne datum vznesla konkrétní námitky proti jednotlivým dílčím nárokům tak, jak jsou v žalobě (č.l. 4 p.v.) rozvedeny pod písm. a) – g), kde zejména vytýká žalovaná v této smlouvě neurčitost těch povinností, které mají být smluvní pokutou zajištěny.
Sjednaná smluvní pokuta je podle žalované rovněž nepřiměřená, jelikož pokuta v částce částka „za každé porušení“ převyšuje dokonce ujednané měsíční podnájemné bez DPH. Je tedy dán prostor pro postup dle § 2051 o.z. (moderace pokuty).
Tolik k procesní obraně.
Pokud jde o skutkový děj, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli datum smlouvu o podnájmu nemovitosti (prostor sloužících k podnikání) – budovy č.p. 398 v obci a k.ú. adresa, LV č. hodnota. Dále smlouvu o nájmu souboru movitých věcí – vybavení hotelu Irida.
Pokud v tomto odůvodnění je pro stručnost hovořeno o „nájmu“, „předmětu nájmu“, „nájemném“, má tím soud na mysli rovněž podnájem, předmět podnájmu nebo podnájemné.
Součet nájemného a podnájemného z obou smluv činil každý měsíc částka vč. DPH.
Dne datum žalovaná žalobkyni uhradila uvedené nájemné za měsíc duben 2020 ve výši částka.
Dne datum žalovaná žalobkyni uhradila jistotu ve výši částka.
Žalovaná byla následně vedena nesprávnou interpretací důsledků, které měla „COVIDová legislativa“ na možnost plnit obě smlouvy. Proto žalovaná nepřevzala předmět nájmu (podnájmu).
Pokud jde v podrobnostech o otázku nepřevzetí předmětu nájmu, dle názoru soudu je podstatné, že datum byla dána žalovanou neplatná výpověď. Nastala situace, kdy smlouva trvala i nadále, ale sama žalovaná prezentovala názor, že smlouva zanikla a není zde žádný právní důvod pro užívání hotelu, takže žalovaná nehodlá hotel převzít. Za této situace dle názoru soudu nastalo prodlení věřitele (žalované), která avizovala, že nebude ochotná přijmout případně řádně nabídnuté plnění (§ 1975 o.z.), pak ovšem nelze již vyčítat protistraně, pokud (údajně) přestala plnění nabízet. Jinak řečeno, žalovaná mohla ještě během dubna 2020, pokud by skutečně žalobkyně v březnu zhatila převzetí (omluva pro nemoc atd.), tedy žalovaná i v dubnu mohla jednoduše požádat o vydání hotelu, neboť je prokázáno, že celkové povědomí obou účastníků bylo takové, že žalovaná zastává právní názor, že hotel přebírat nemá. Naopak lze poukázat na události z měsíce dubna 2020, a to jednak již zmiňovanou výpověď ze strany žalované ze dne datum na samém počátku nájmu, dále přípis žalované z datum, kde trvá na platnosti výpovědi z datum, takže nezbývá než uzavřít, že žalovaná dala najevo, že předmět nájmu převzít nechce (tehdejší situace spojená s pandemií byla ojedinělá a teprve se vyvíjely právní názory o vyšší moci a kdo má nést zejm. v podnikatelských vztazích její důsledky).
Dne datum nastala účinnost obou smluv (počátek nájmu a podnájmu).
Dále žalovaná dne datum doručila žalobkyni „výpověď“ datovanou předchozím dnem dle § 2227 o. z., která však neměla právní účinky, neboť nedošlo k naplnění okolnosti, že věc se stala nepoužitelnou k ujednanému účelu, jak bylo posléze pravomocně deklarováno v rozsudku zdejšího soudu ze dne datum, č.j. spisová značka, kde uvedená otázka byla řešena jako otázka předběžná. Nájemní a podnájemní vztah tudíž trval až do datum, jak bude také uvedeno níže.
Dne datum žalobkyně vyjádřila nesouhlas s obdrženou výpovědí a vyzvala protistranu k převzetí předmětu nájmu a podnájmu.
Žalovaná projevem ze dne datum trvala na platnosti výpovědi ze dne datum.
Dne datum žalovaná zároveň podala platnou výpověď obou smluv s výpovědní lhůtou 2 měsíce, takže vztahy z obou smluv skončily ke dni datum, což v řízení nebylo sporováno přinejmenším v tom ohledu, že po uvedeném dni již žádná ze smluv nepokračovala.
(Pokud by žalovaná opakovala svoji argumentaci o platnosti původní výpovědi, která skutečně nebyla ve věci spisová značka řešena jako meritum sporu, nýbrž jen jako otázka předběžná, v tom případě nyní soud odkazuje v plném rozsahu na odůvodnění citovaného rozsudku, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. spisová značka.)
Dne datum žalobkyně provedla jednostranné započtení, které zahrnula do procesního podání ve věci spisová značka (doručení projevu zápočtu a jeho obsah byl nesporný).
Aktivní pohledávka byla pohledávka žalobkyně vůči žalované na zaplacení nájemného a podnájemného za květen a červen 2020, celkem tedy částka.
Pasivní pohledávka byla povinnost žalobkyně, vrátit složenou jistotu částka do rukou nájemkyně.
K právnímu hodnocení věci soud uvádí:
K pohledávce z květnového a červnového nájemného (podnájemného) roku 2020 se dá přehledně shrnout, přičemž toto shrnutí bude odůvodněno na jiném místě, že za měsíc květen 2020 zde byla pohledávka na nájemném a podnájemném dohromady ve výši částka, splatná datum. Prodlení s částkou částka běželo od datum do datum. Prodlení se zaplacením částky částka běželo od datum do zaplacení, k tomuto zaplacení dosud nedošlo.
Pokud jde o pohledávku na nájemném (podnájemném) za červen 2020, tato činila částka se splatností datum. Prodlení s touto částkou běželo od datum do datum, kdy pohledávka zanikla započtením.
Dále se soud vyjadřuje k zápočtu ze dne datum.
Aktivní pohledávkou bylo právo na zaplacení nájemného za květen a červen (míněné spolu s podnájemným, celkově vždy částka měsíčně) vyplývá z § 2217 o.z., přičemž tato aktivní pohledávka žalobkyně příslušela za měsíc květen ve výši částka se splatností datum a za měsíc červen ve výši rovněž částka se splatností datum.
Pasivní pohledávka žalované spočívala v tom, že žalovaná měla počínaje dnem datum, jakmile smlouvy zanikly, právo na vrácení jistoty částka. právnická osoba. 7. 2020 je den vzniku této pohledávky, tehdy poprvé žalobkyně směla tuto jistotu vrátit. (Během trvání nájmu nemůže zřejmě pronajímatel jednostranně vrátit jistotu.) Splatnost nastala následně dne datum.
Došlo k zápočtu obou aktivních pohledávek společně, proti vzájemné (pasivní) pohledávce žalované.
Po provedeném zápočtu ze dne datum vznikla tedy nová situace. Z právního hlediska byla žalobkyně oprávněna využít k započtení primárně (jako první v pořadí) kteroukoliv z obou pohledávek (květen nebo červen). Nelze totiž např. bránit věřiteli, který má proti dlužníkovi několik pohledávek, aby projevy zápočtu rozdělil a zaslal postupně v libovolném pořadí, které si věřitel může zvolit. Z hlediska žalobkyně bylo výhodnější použít v plném rozsahu započtení nejprve pohledávku červnovou, která tudíž zanikla zcela.
Jelikož dále obě aktivní pohledávky dohromady činily částka a protipohledávka činila částka, znamená to, že z pohledávky za měsíc květen její část zanikla a zbývá z ní pohledávka částka se splatností datum. Z této částky částka (zbytek nájemného a podnájemného za květen 2020) tedy běžel smluvní úrok z prodlení 0,05 % denně od datum do zaplacení.
Vzájemná pohledávka zanikla v plném rozsahu.
Okamžik zániku započítávaných pohledávek (§ 1982 odst. 2 věta 2 o.z.) nastal tehdy, když se obě pohledávky staly způsobilými započtení.
Aktivní pohledávka tedy musela být splatná, což nastalo ohledně první aktivní pohledávky dne datum a ohledně druhé aktivní pohledávky dne datum.
Věřitel provádějící započtení může uplatnit pouze takovou svoji pohledávku, kterou by mohl žalovat u soudu. Pasivní pohledávka tedy musela být splnitelná. Žalobkyně neměla před uplynutím nájmu (jeho posledním dnem byl datum) právo, kauci vracet. Neměla proto ani právo, přivodit zánik této své povinnosti pomocí započtení. Proto projev započtení mohla žalobkyně učinit nejdříve dne datum. Proto se soud domnívá, že je správný závěr, že k zániku v důsledku započtení zde došlo dne datum (na počátku dne).
Pokud jde o žalobní nárok ve výši částka (v žalobě „tzv. nárok 1“ č. listu 4):
Předmětem žaloby je v této části zaplacení částka se smluvním úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Jde o tu zbývající část pohledávky na nájemném (podnájemném) za květen 2020, která nebyla nijak ovlivněna provedením zápočtu, ani nebylo na ni cokoliv zaplaceno. Soud proto v této části žalobě výrokem I. vyhověl.
K nároku na zaplacení smluvní pokuty částka:
Žalovaná jednak namítala neurčitost (nicotnost) ujednání o smluvní pokutě mj. z toho, že má být pro každou konkrétní zajišťovanou povinnost zkoumáno, jaký účel smluvní pokuta má. To však v případě takto obecné klausule vztahující se na jakoukoliv porušenou povinnost není možné, uvedla žalovaná. - Soud má za to, že uvedená argumentace nepostrádá na přesvědčivosti, avšak má-li být každá smlouva vykládána spíše jako platná (§ 574 o.z.), je zřejmě nutné vykládat při objektivní interpretaci sjednanou smluvní pokutu tak, že kdekoliv je stanovena jakákoliv povinnost, ať již ve smlouvě nebo v zákonných ustanoveních (úprava nájemní či podnájemní smlouvy) tam účastníci chtěli zakotvit smluvní pokutu. Tj. dle názoru soudu by průměrná osoba v postavení adresáta smlouvy (§ 556 odst. 1 o.z.; účastníci netvrdili žádné konkrétní okolnosti nasvědčující subjektivnímu výkladu) přikládala uvedenému ujednání ten význam, že v podstatě na každém jednotlivém místě výskytu slova „je povinen“ je třeba také uvažovat slova („….a to pod sankcí smluvní pokuty ve výši částka“). Pak tedy nemohlo jít zřejmě o neurčitost. Může pak vznikat otázka po přiměřenosti smluvní pokuty, např. pokud by se tato pokuta vázala na nějakou evidentně marginální povinnost, což je otázka odlišná.
Dále se soud musel zabývat otázkou, jakou funkci smluvní pokuta plnila. Lze poukázat na to, že smlouvy byly uzavřeny na dobu neurčitou, takže účastníci při podpisu smlouvy nemohli vůbec předjímat, jak dlouho by trvalo např. porušování povinnosti udržovat objekt v řádném stavu a jak vysoká škoda by mohla vzniknout. I toto nasvědčuje závěru, že sjednaná pokuta částka za porušení této povinnosti byla míněna jako sankční, pokud byla její výše zcela bez jakéhokoliv vztahu k předpokládané škodě. Zde soud odkazuje na bod 59 odůvodnění rozsudku ze dne datum, sp.zn. spisová značka, kde o paušalizační funkci smluvní pokuty nelze považovat tehdy, je-li utvrzena smluvní povinnost takové povahy, že škoda, kterou mohly strany v době ujednání smluvní pokuty předvídat, se v podstatné míře odchyluje od sjednané smluvní pokuty (pozn.: judikát tento závěr činí pro odchylku směrem nahoru i směrem dolů). Skutečně vzniklá škoda bude pak právně bezvýznamná a nemůže vést k moderaci pokuty, neboť sankční pokuta měla především za následek „trestat“ za porušení smlouvy, až ve druhé řadě by měla nahrazovat škodu. Judikát uvádí sice také to, že pokud sjednaná smluvní pokuta např. očekávanou škodu převyšuje, pak pokuta měla funkci sankční i paušalizační. V takovém případě by skutečná škoda (pokud by byla velmi nízká a ve značném nepoměru k pokutě) význam mít mohla. Dle bodu 64 uvedeného rozsudku však je v každém případě nutno zohlednit ještě další funkci, a to preventivní (nátlakovou). Pokuta v této funkci nahrazuje věřiteli nepohodlí, nejistotu a narušené očekávání na jeho straně. Právě v projednávané věci byla v době sjednávání smlouvy situace z hlediska žalované taková, že mezi stranami nebylo nic konkrétního sdělováno o organizačních poměrech žalobkyně. Žalobkyně nemusela vůbec objekt sama provozovat, mohla být subjektem s několika čistě administrativními zaměstnanci, který si pouze pronajal určitý objekt a rozhodl se objekt obratem dát do podnájmu; k nějaké odlišné představě neměl podnájemce žádný hmatatelný důvod. V tom případě by náhlá okolnost, že žalobkyně si vlastními silami musí urgentně zajišťovat údržbu, ostrahu, zajistit odběr energií, tato okolnost by způsobila právě nepohodlí a nejistotu u žalobkyně v podobě nečekaných organizačních obtíží. Z toho důvodu by i případná nízká škoda dle názoru soudu neměla vést k moderaci. Tatáž úvaha může být použita na ostatní uplatněné porušené povinnosti. Např. u povinnosti provádět „běžnou údržbu pozemků, vč. květinové výzdoby, tématické výzdoby – Vánoce, Velikonoce“ byla předpokládaná škoda nulová, tedy zcela bez věcného vztahu ke sjednané smluvní pokutě, jde tedy o argument ve prospěch sankční pokuty.
Soud se dále vyjadřuje k bodu 5 podbod 10 podnájemní smlouvy, na což žalobkyně poukázala v podání č.l. 37 ze dne datum, kde smluvní pokuta se měla hradit vedle náhrady škody, nikoliv namísto náhrady škody. Účastníci tedy vyloučili § 2050 o.z., takže v daném případě je situace taková, že zaplacením smluvní pokuty částka např. za nedostatečnou údržbu nemovitosti by se žalovaná nezprostila také povinnosti zaplatit vzniklou škodu (poškození budovy). Tato okolnost podle názoru soudu zřejmě podporuje jeho závěr o sankčním charakteru smluvní pokuty.
Při objektivním výkladu, tedy z hlediska pozice průměrného adresáta smlouvy, je podle přesvědčení soudu nutné „sdružit“ jednotlivé zajišťované povinnosti do tří níže uvedených skupin, neboť opačný výklad by byl k dlužníkovi nepřiměřeně přísný a nelogický, kdy např. povinnost označená v žalobě písm. b, f může být společně interpretována jako zajištění toho, že do objektu budou přivedeny energie a z objektu odváženy odpadky a odváděna voda. Jde o jedinou povinnost (míněno zde z hlediska výkladu pro účely výpočtu smluvní pokuty). Opačný postup by totiž znamenal, že účastníci by chtěli formalisticky rozčleňovat porušení těchto povinností (ad absurdum) tak, že jedna samostatná povinnost by údajně byla, v den datum přivádět elektřinu, ještě jiná samostatně zajištěná povinnost by byla, dne datum přivádět vodu atd., kde z každé této dílčí povinnosti by měla být účtována smluvní pokuta částka. Avšak takto dosahovat astronomické výše smluvních pokut by průměrný rozumný účastník (na obou stranách smlouvy) jistě nezamýšlel.
Soud má za to, že u povinnosti uvedené jako písm. a) - povinnost na počátku nájmu a podnájmu převzít předmět nemovitost a movitosti - při porušení nevzniká v majetkové sféře předávající osoby žádná okamžitá hmatatelná újma, nastává však nepohodlí, narušení důvěry, nutnost situaci okamžitě řešit. Jde tedy o samostatnou povinnost, za kterou by průměrný účastník podepisující smlouvu byl srozuměn se zajištěním pokutou částka.
Pokud dále jde o povinnosti písm. b, f, tedy platit příslušné služby vč. elektřiny, plynu, platit odvoz odpadu, potom dle názoru soudu je nutné i zde zvažovat výklad smlouvy z pohledu průměrného účastníka (objektivní výklad), kdy na jiném místě je odůvodněna neudržitelnost konstrukce, že každá dílčí povinnost v každý další den má být trestána pokutou částka. Namísto toho by průměrný účastník smluvních vztahů chápal tyto povinnosti jako společně zajištěné jednorázovou částkou částka, dojde-li byť k ojedinělému jejich porušení.
Ohledně povinnosti písm. c, d, e, g, tyto lze sjednotit pod pojem užívat a udržovat objekt v původním stavu. Zde znovu s odkazem na úvahy uvedené výše má soud za to, že objektivní výklad vede k zajištění všech takto popsaných povinností jednorázovou pokutou částka.
Proto soud výrokem (II) přiznal smluvní pokutu bez jakékoliv moderace, a to ve výši 3 x částka.
Dále se soud zabýval uplatněným nárokem částka (č.l. 5 p.v. – č.l. 6 uplatněn jako tzv. „nárok 4“), tedy úhrada smluvního úroku z prodlení za to, že žalovaná nezaplatila včas nájemné (míněno vždy též podnájemné).
Podle názoru soudu žalobkyně v jiné části žaloby správně uvedla, že v případě takovéhoto prodlení vzniká právo na smluvní úrok z prodlení (nikoliv tedy smluvní pokutu), proto soud považuje formulaci na č.l. 5 p.v., kde žalobkyně hovoří o smluvní pokutě, za pouhou chybu v psaní a považoval by za přílišný formalizmus tento nárok např. zcela zamítat z důvodu, že smluvní pokuta pro takovéto prodlení sjednána nebyla. Pokud jde o vyčíslení nároku, odkazuje soud na jinou část odůvodnění ohledně toho, v jaké části a ke kterému dni zanikl nárok na nájemné (podnájemné) za měsíc květen 2020, resp. červen 2020.
Nejprve soud vyčíslil úrok z prodlení za období, které končilo dnem datum.
Z částky částka při sazbě 0,05 % denně vzniká úrok z prodlení částka denně.
Květnové nájemné, splatné datum, tedy přivodilo jednak 66 dnů prodlení (datum – datum) při sazbě částka denně. Obdobím prodlení po datum se soud zabývá jinde.
Nájemné za měsíc červen 2020 bylo splatno datum, proto přivodilo prodlení za období datum – datum v délce 36 dnů, a to rovněž při sazbě částka denně. Jde tedy o nárok, který vznikl za kalendářní měsíc červen 2020 z obou smluv dohromady, kdy nájemné a podnájemné celkem za červen mělo být zaplaceno datum ve výši částka.
Následně soud vyčíslil úrok z prodlení za období, které začínalo dnem datum. V tomto navazujícím období totiž nároky z květnového nájemného a podnájemného v určité výši (částka jistina) trvaly také od datum, toto prodlení pokračuje do současnosti. V žalobě byl však uvedený nárok uplatněn pouze za dobu do datum. Proto z částky částka, tedy z květnového nájemného a podnájemného, přiznal soud při sazbě 0,05 % denně vždy částka denně až do datum.
Soud tedy k této části žaloby uvádí, že žalobkyni přísluší následující nároky smluvního úroku z prodlení.
Za pohledávku za kalendářní měsíc květen 2020 je to jednak 66 dní prodlení při sazbě částka denně (datum – datum) a dále prodlení 309 dnů při sazbě částka denně (za dobu datum – datum).
Červnové nájemné (podnájemné) bylo v prodlení 36 dnů při sazbě částka denně, kde za další dny již toto červnové nájemné zaniklo, lze odkázat na projev započtení a jeho důsledky odůvodněné výše.
Celkovým propočtem vychází nárok částka, jedná se o výpočet 66 x částka + 36 x částka + 309 x částka.
Pro přehlednost ještě soud uvádí, že květnové nájemné a jeho prodlení za dobu od datum do zaplacení bylo uplatněno a přiznáno ve výrok I. tohoto rozsudku. Proto ve výroku III. soud nárok za prodlení s květnovým nájemným přiznal toliko do datum.
Přiznal tedy částku částka výrokem III.
Výrokem IV. byl zamítnutý rozdíl do uplatněné částky částka, tedy zamítnuto bylo částka jako rozdíl mezi částka a částkou částka.
Ohledně zamítnutých důkazních návrhů soud odkazuje na návrh notářského koncipienta tituly před jménem jméno FO, návrh č.l. 13, kde nebyla označena konkrétní událost a její průběh, u které měl být svědek přítomen. Účastníci posléze netvrdili žádné konkrétní skutkové okolnosti, které by ve smyslu § 556 odst. 1, 2 o.z. vedly k možnosti tzv. subjektivního výkladu smluvní pokuty.
Pokud jde o náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ), žalobkyně měla úspěch celkově do částka z původně uplatněné částky částka, tedy měl úspěch 33,2 % a neúspěch 66,8 %.
adresa 946 Kč uvedená výše jako úspěch žalobkyně je dána součtem přiznaných částek 6 200 + 150 000 + částka.
Proto žalobkyně žalované uhradí 34 % nákladů řízení žalované (zaokrouhlený rozdíl 66,8% - 33,2%). Z částky nákladů žalované (částka) tedy se jedná o částku částka, kterou by měla žalované její protistrana zaplatit.
Náklady řízení vzniklé žalované zahrnují následující položky.
Odměna za úkony před omezením předmětu řízení (tarifní hodnota částka) zahrnuje 4 úkony po částka, tedy částka. Úkoly zahrnují převzetí, písemné podání č.l. 11, ústní jednání (č.l. 16, 19). Za písemné podání č.l. 7 soud uvažuje pouze režijní paušál (šlo o blanketní odpor). Z tohoto úseku řízení tedy zároveň příslušní 5 paušálů po částka.
Dále byl úsek řízení po omezení předmětu sporu (tarifní hodnota již jen částka, odměna částka za úkon). Šlo o 4,5 úkonů po částka, tedy odměna částka. Konkrétně šlo o 2 podání (č.l. 28, 39), dále 2,5 ústních jednání (č.l. 72, 80, dále 83 – pouze vyhlášení rozsudku). Z tohoto úseku řízení tedy přísluší 5 paušálů po částka.
Odměna tedy činí součet částka + částka = částka.
Celkem hodnota režijních paušálů činí částka.
DPH ze základu částka činí částka.
Náklady řízení žalované tedy činily částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.