Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 229/2024-51

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem JUDr. Martinem Svobodou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 42 396 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 396 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 044,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 456,49 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 324,83 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku 25 % ročně z částky 14 511,19 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 406 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol RČ, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 396 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 044,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 456,49 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 324,83 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku 25 % ročně z částky 14 511,19 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 406 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , RČ, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 5. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 396 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 044,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 456,49 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 324,83 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku 25 % ročně z částky 14 511,19 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka), společnost právnická osoba., uzavřela s žalovaným dne 11. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úhradou za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy ve výši 9 400,44 Kč, s úrokem 1 813,64 Kč, odměnou za administrativní činnost 1 390,31 Kč a za hotovostní inkaso ve výši 2 780,42 Kč splatit ve 20 měsíčních splátkách po 2 822 Kč. Žalovaný uhradil dosud 26 544 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 11. 2. 2021.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, přestože mu byla spolu s výzvou k vyjádření se řádně doručena do vlastních rukou.

4. Jednání ve věci bylo nařízeno na 15. 1. 2025 ve 13:00 hodin. Jestliže žalovaný v den jednání v 11:30 hodin, tj. 1,5 hodiny před zahájením jednání, telefonicky žádal soud o odročení jednání, nebylo jeho žádosti vyhověno. Žalovaný byl po celé řízení pasivní, k žalobě se nevyjádřil a jeho stanovisko k žalobě tak bylo soudu zamlčeno. Jeho žádost o odročení jednání přitom nelze posoudit jinak nežli opožděnou a zcela nedoloženou. Ač žalovaný poukazoval na nemoc, soudu před jednáním tvrzenou nemoc ničím nedoložil, soudu nepředložil lékařskou zprávu, potvrzení o pracovní neschopnosti apod. S ohledem na tyto skutečnosti nemohlo být žádosti vyhověno.

5. Z provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. Původní věřitelka a žalovaný podepsali dne 11. 2. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru (vizte č. l. 14 spisu), ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 31 440 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil 26 544 Kč (vizte soupis úhrad č. l. 16 spisu). Před podpisem smlouvy o úvěru původní věřitelka nezjišťovala důsledně schopnost žalovaného úvěr splácet, neboť se spolehla na tvrzení žalovaného (vizte žádost o úvěr na č. l. 43, výplatnice na č. l. 42, smlouvu o nájmu na č. l. 40 a dohodu o změně pracovní smlouvy na č. l. 42 verte spisu) a neověřila si výši skutečných výdajů žalovaného, jakož ani to, zda má žalovaný další závazky a jaké, zda tyto řádně splácí apod. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (vizte smlouvu o postoupení pohledávek na č. l. 24, seznam postoupených pohledávek na č. l. 22 a potvrzení o úplatě na č. l. 21 spisu) a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024 (vizte oznámení na č. l. 17 a podací lístek na č. l. 18 spisu).

6. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před podpisem smlouvy o úvěru důsledně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Z žádosti o úvěr ze dne 11. 2. 2021 (vizte č. l. 43 spisu) vyplývá, že žalovaný požádal o úvěr, přičemž uvedl, že bydlí je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 23 194 Kč, že jeho výdaje činí měsíčně 18 880 Kč, z toho exekuční srážky 1 000 Kč a splátky stávajících půjček 2 390 Kč. Z žádosti vyplývá, že žalovaný předložil pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Žalobkyně soudu předložila výplatnice za říjen a prosinec 2020 a leden 2021, ze kterých mimo jiné vyplývá, že mzda žalovaného byla toho času postižena exekučními srážkami ze mzdy 2 x 500 Kč. Dále žalobkyně doložila dohodu o změně pracovní smlouvy, ze které vyplývá toliko to, že se smlouva sjednává na dobu neurčitou. Dále žalobkyně předložila nájemní smlouvu, která však nezachycuje výši nájemného, které je stanoveno ve výpočtovém listu, jenž nebyl doložen.

7. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen „o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. , „[s]oud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci (…).“ Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Soudní dvůr Evropské unie ve věci C-679/18 Anonymizováno-právnická osoba. v. GK tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Soudního dvora EU ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. došlo s účinností od 29. 5. 2022 ke změně věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Soud proto vycházel z , o spotřebitelském úvěru, a podpůrně též z o. z., ve spojení s o. z., a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

15. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru důsledně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům a úvěr splácet. Žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených výdajů žalovaného v době před uzavřením smlouvy o úvěru, z žádosti o úvěr přitom ani nevyplývá, že by výdajová tvrzení sdělená žalovaným byla jakkoli ověřována (doložena byla jen nájemní smlouva, která náklady bydlení nezachycuje). Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by původní věřitelka provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků, což je s ohledem na žalovaným tvrzené exekuce a existenci půjček zcela zarážející. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelky) navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalovaného.

16. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou dle , o spotřebitelském úvěru, a podpůrně též podle ve spojení s o. z., neboť jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení a žalovaný byl povinen toto bezdůvodné obohacení vydat (srov. o. z.), což se již také stalo. Podle tvrzení samotné žalobkyně totiž žalovaný uhradil částku 26 544 Kč. Soud proto žalobu zamítl.

17. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 030 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 624 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek částkou 406 Kč. V případě, že tato částka ve stanovené lhůtě uhrazena nebude, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost stanovená tímto rozhodnutím, lze podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Nebude-li doplatek soudního poplatku ve stanovené lhůtě uhrazen, bude věc předána do 30 dnů od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.