Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 145/2024-37
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 45 870,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 3. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. V rozsahu částky 24 570,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 919,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 360,48 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 557,10 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 3. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 257,10 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 22 557,10 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 2. 3. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.II. V rozsahu částky 24 570,08 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 919,92 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 360,48 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 557,10 Kč od 28. 9. 2023 do 1. 3. 2024, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 257,10 Kč od 2. 3. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 22 557,10 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 4. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 870,08 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně dne 3. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru. V té se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a to v hotovosti, které měl žalovaný uhradit v pravidelných 78 týdenních splátkách po 634 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 1 700 Kč. Pohledávka byla ke dni 27. 9. 2023 postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne 15. 2. 2024. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne 31. 5. 2024 pak žalobkyně doplnila tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány. Majetková situace žalovaného byla doložena prostřednictvím výměru invalidního důchodu a z výpisů z bankovního účtu a právní předchůdkyně žalobkyně si žalovaného prověřila v insolvenčním rejstříku.
4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 3. 1. 2025, přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr – zákaznické karty ze dne 3. 8. 2021 se podává, že žalovaný žádal o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedl, že pobírá invalidní důchod ve výši 6 664 Kč a že další příjem v domácnosti je ve výši 14 500 Kč. Své měsíční výdaje uvedl ve výši 2 525 Kč. Uvedl, že žije u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. číslo ze dne 3. 8. 2021 bylo zjištěno, že byla sepsána mezi věřitelem společností právnická osoba a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout úvěr ve výši 23 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 49 389 Kč, a to v pravidelných 78 týdenních splátkách po 634 Kč.
7. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný na spotřebitelský úvěr č. číslo uhradil celkem 1 700 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.
9. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.
10. Výzvou k plnění ze dne 15. 2. 2024, odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 55 883,99 Kč, a to do 1. 3. 2024.
11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 23 000 Kč. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy, vyjma smlouvy o úvěru a zákaznické karty, ze kterých by vyplývalo, že právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.
12. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, která žalovaný na základě neplatné smlouvy žalobkyni již poskytl. Žalovaný na částku 23 000 Kč již uhradil 1 700 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 21 300 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 15. 2. 2024 s termínem splnění do 1. 3. 2024, takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od 2. 3. 2024 do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky předcházející datu 2. 3. 2024, kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch a žalovanému prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovanému byly umožněny měsíční splátky po 500 Kč vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek. S možností splátek žalobkyně na jednání soudu souhlasila.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či exekuci.