Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
225 C 170/2024-56
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vybíralovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 43 690 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 411 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 143,62 Kč za období od 10. 9. 2024 do 24. 9. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 411 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 16 279 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 131,09 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 279 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 831 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 411 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 143,62 Kč za období od 10. 9. 2024 do 24. 9. 2024 a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 411 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 16 279 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 131,09 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 279 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 831 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 6. 1. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 24 splátkách společně s úroky, poplatkem za poskytnutí ve výši 990 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatkem 199 Kč za expres výplatu a poplatkem za sms servis ve výši 49 Kč. Úvěr žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne 6. 1. 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na základě SMS kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovaným. Při sjednání smlouvy o úvěru byla identita žalovaného ověřena tzv. bank ID. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného především tak, že vypočítala její kreditní skóre, prověřila žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, BRKI, CEE a ISIR. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 2 589 Kč. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 28 748 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za sms servis ve výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ v celkové výši 5 940 Kč, úroku ve výši 5 880 Kč, nákladů spojených s vymáháním ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Dále žádá kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 7. 9. 2024 do 24. 9. 2024 ve výši 274,71 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 43 690 Kč od 25. 9. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.
4. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 1. 2024 dohodu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu spolu s úrokem a poplatky za jednotlivé služby žalobkyni splatit. Žalovaný je na smlouvě podepsán kódem.
5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad spolu se sdělením banky a potvrzením o platbě soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč na jeho účet. Žalobkyni uhradil celkem 2 589 Kč.
6. Z dopisu ze dne 26. 7. 2024 spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně úvěr k témuž dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení do 14 dnů od sepsání dopisu.
7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 23. 8. 2024 spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu do 14 dnů od odeslání výzvy, výzvu mu odeslala 26. 8. 2024.
8. Žalobkyně podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta před poskytnutím úvěru provedla kontrolu žalovaného v registru NRKI (výsledek OK). Dále je v potvrzení uvedeno, že žalovaný má jedno dítě a jeho zdrojem příjmů je zaměstnání. Žalobkyně si také vyžádala kopii občanského (viz její kopie).
9. Po právní stránce soud postupoval takto.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18)
13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji.
16. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Dle soudu však žalobkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru činila, například v ověření informací z NRKI, avšak to soud nepovažuje za dostatečné. Posouzení se podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
17. Soud při jednání zamýšlel poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) o tomto svém závěru.
18. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.] stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.
19. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 2 589 Kč. Tuto skutečnost žalovaný v průběhu řízení nerozporoval, netvrdil, že by uhradil žalobkyni více. Jelikož za situace, kdy úvěrová smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nebyl zjištěn žádný právní důvod transakce ze strany žalobkyně, dospěl soud k závěru, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení spočívající v rozdílu poskytnutých a vrácených peněžních prostředků, tj. co do částky 27 411 Kč, a žalovaný je povinen tuto částku žalobkyni také vydat, přičemž splatnost je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z.
20. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem sepsaným dne 23. 8. 2023, odeslaným 26. 8. 2024 k úhradě dlužné částky do 14 dnů od odeslání. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 10. 9. 2024 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 411 Kč za období od 10. 9. 2024 do 24. 9. 2024 činí 143,62 Kč.
21. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
22. S ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba nad rámec přiznaného včetně příslušenství zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 831,05 Kč, přičemž tato částka představuje 45 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,5 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27,5 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 891 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 810 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 500 Kč za podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).