Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 204/2024-57

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované

o zaplacení 9 424 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 1 424 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení:

- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 6. 3. 2024 do zaplacení,

- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 585,21 Kč,

- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč,

v této části se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 1 424 Kč.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.III. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení:- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od 6. 3. 2024 do zaplacení,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 585,21 Kč,- nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč,v této části se žaloba zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 18. 10. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč od 6. 3. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 585,21 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 100 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úhrady částky 1 424 Kč a nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uzavřela na základě online žádosti žalované se společností právnická osoba, IČ IČO (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně či původní věřitelka) smlouvu o úvěru č. hodnota, platnou ke dni 4. 9. 2023, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, a na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím do 7. 9. 2023. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, když na svůj dluh neuhradila ničeho a tím jí vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 5. 3. 2024. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne 1. 7. 2024.

právnická osoba výzva soudu pak žalobkyně dne 20. 12. 2024 svou žalobu doplnila tak, že jelikož nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované úvěr splácet, bere zpět svou podanou žalobu co do požadovaného příslušenství pohledávky a smluvní pokuty, tedy kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 424 Kč. V ostatním na žalobě setrvala. S ohledem na to soud postupoval v souladu s , 2 a řízení v této části zastavil (viz výrok I. rozhodnutí).

3. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření k žalobě usnesením ze dne 17. 12. 2024. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s , (dále jen „ “), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaná zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp.zn. ).

4. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaná byla vyzvána k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s její souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

6. Smlouvou o úvěru č. hodnota ze dne 8. 8. 2023 bylo prokázáno, že touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce částku 5 000 Kč. Délka splatnosti půjčky byla 30 dnů, tedy 7. 9. 2023. Dodatkem č. hodnota ke smlouvě o úvěru č. hodnota ze dne 8. 8. 2023 bylo dohodnuto navýšení úvěru na částku 8 000 Kč. Z výpisů z b.ú. bylo zjištěno, že žalované byla dne 4. 9. 2023 zaslána částka 500 Kč, dne 8. 8. 2023 částka 5 000 Kč, dne 11. 8. 2023 částka 1 000 Kč a dne 14. 8. 2023 částka 1 500 Kč. Součástí ujednání byly obchodní podmínky.

7. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem ze dne 25. 3. 2024. Dopisem ze dne 12. 4. 2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 5. 2024. Před podáním žaloby byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne 1. 7. 2024. Zásilky byly zasílány doporučeně.

8. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

9. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.

10. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

11. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 8 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované řádně oznámeno. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k zaplacení dlužné částky.

12. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen „o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

19. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016.

20. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. spisová značka). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. ve znění účinném do 28. 5. 2022 navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona ve znění účinném do 28. 5. 2022). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. , „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. došlo s účinností od 29. 5. 2022 ke změně věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

21. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. spisová značka).

22. Soud má tedy v projednávané věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, nebylo tvrzeno ani doloženo, že by si původní věřitelka vyžádala za tímto účelem informace a potřebné y od žalované k posouzení její majetkové situace, ani nebylo prokázáno, že by žalovaná byla lustrována v příslušných registrech dlužníků, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též ve spojení s o. z.

23. Původní věřitelka tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 8 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad na úvěr hradila.

24. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nevznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok ani na další platby vyplývající ze smlouvy. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na niž byla pohledávka postoupena, částku 8 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. (výrok II.) a ve zbývající části (v rozsahu, ve kterém nebylo řízení zastaveno výrokem I.) žalobu zamítl (výrok III.).

25. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. spisová značka dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

26. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Řízení bylo částečně zastaveno, v této části předmětu řízení tedy nemá žádný z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení podle Ve zbývající části byla žalobkyně ve věci úspěšná pouze částečně, proto soud rozhodl dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.