Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 155/2024-39
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Nikolou Loučkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 25 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka a kapitalizovaného úroku z prodlení v částce částka a co do úroku z prodlení ve 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky , částka, a kapitalizovaného úroku z prodlení v částce , částka, a co do úroku z prodlení ve 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum.
2. Z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka se splatností do datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Následně byla pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni datum. Nárok žalobkyně se skládá z nesplacené jistiny ve výši částka, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaném částkou částka, zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení, a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši částka. V části kapitalizovaného smluvního úroku a smluvní pokuty byla žaloba vzata zpět a řízení zastaveno. Žalovaný na dluhu ničeho neuhradil. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou ze dne datum.
3. Zdejší soud provedl ve věci listinné důkazy, na základě kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a právní předchůdce žalobkyně uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka se splatností do datum (Smlouvou o úvěru č. hodnota, potvrzením o verifikační platbě, potvrzením o čerpání). Následně byla pohledávka postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ke dni datum (Smlouvou o postoupení pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky, podacím archem). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky naposledy předžalobní výzvou ze dne datum (Předžalobní výzvou ze dne datum).
4. Po právní stránce posuzoval soud věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.). Vzhledem k tomu, že žalobkyně vystupovala ve smyslu ust. § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaná vystupovala ve smyslu ust. § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se podle ust. § 1810 o. z. o spotřebitelskou smlouvu a je tak na místě aplikovat zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
5. Podle ust. § 2395 o. z.: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
6. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z.: „Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“
7. Podle § 588 o. z.: „Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: „(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“
10. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“
11. Přestože se právní úprava spotřebitelského úvěru obsažená v ust. § 87 odst. 1 zákoně o spotřebitelském úvěru může jevit tak, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností, judikaturou Ústavního soudu byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka (viz nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). V citovaném rozhodnutí Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. „Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Ústavní soud při svém rozhodování vyšel též z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci OPR-právnická osoba. v. GK (C-679/18). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
12. Ke způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované soud uvádí, že není postačující, aby poskytovatel úvěru vyšel pouze z výplatních pásek, případně z lustrací bankovních systémů nebo výpisem z bankovního účtu za období předcházející poskytnutí úvěru. Takové zjištění však není dostatečné, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není dostačující pro řádné posouzení úvěruschopnosti žadatele. K obdobným závěrům dospěl též Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka.
13. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum je absolutně neplatná ve smyslu ust. § 588 o. z., neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit.
14. Žalobkyně v rámci žalobního návrhu uvedla toliko to, že žalovanému byly zaslány veškeré dokumenty, aby si žalovaný sám mohl posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností. Zdejší soud proto s ohledem na absenci tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně či jejího právního předchůdce zaslal žalobkyni písemnou výzvu ve smyslu § 118a o.s.ř. (čl. 18 spisu), na kterou žalobkyně reagovala částečným zpětvzetím žaloby co do smluvní pokuty a úroku z prodlení. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla toliko to, že uvedené bylo učiněno nahlédnutím do registrů. K jednání konaném dne datum se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně se tedy připravila o možnost dání poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání a zdejší soud dospěl k závěru, že nebylo v řízení prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.
15. Za této situace je žalovaný, jakožto spotřebitel podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Právní úprava obsažená v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a § 2993 o. z. Jedná se o soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů, podle níž má poskytovatel úvěru nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, dohodnuté mezi účastníky nebo určené soudem. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle ust. § 1970 o. z. vznikne poskytovateli úvěru až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
16. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud tak, že výrokem I. uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši částka. Ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne datum je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Žalovaný se k věci nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní. Posoudit možnosti žalovaného vrátit jistinu nebylo možné ani z tvrzení žalobkyně či jí předložených důkazů. Soud v této otázce dospěl k závěru, že spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to zejména vzhledem k výši dlužné jistiny, odpovídá doba splatnosti dlužné částky v délce 30 dnů od právní moci rozsudku.
17. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl, neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků, smluvních pokutách a náhradě účelně vynaložených nákladů. K tomu soud odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, ve kterém se uvádí, že „neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas“. Ohledně úroků z prodlení soud poukazuje na to, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž dosud nenastala splatnost jistiny.
18. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky soud rozhodl výrokem III. dle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. o. s. ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. , neboť v řízení bylo vyhověno žalobkyně co do částky částka (jistina), a žaloba byla zamítnuta co do plnění vyčísleného částkou částka (zákonný úrok z prodlení do zaplacení rovnající se čtyřnásobku ročního plnění, tedy částka, kapitalizovaný zákonný úrok v částce částka, kapitalizovaný úrok v částce částka, smluvní pokuta v částce částka, a náklad v částce částka). Z celkového plnění ve výši částka tak bylo žalobě vyhověno v rozsahu 49,16 % a žaloba byla zamítnuta (v části kapitalizovaného úroku a smluvní pokuty byl řízení zastaveno zaviněním žalobkyně) v rozsahu 50,84 %. Žalovaný tak byl v řízení úspěšný v rozsahu 1,68 %, kterému by náleželo právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.