Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 292/2024-33

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 72 116,82 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 57 078,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 078,69 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 13 533 Kč.

II. Žaloba se do částky 15 038,13 Kč s příslušenstvím zamítá.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 57 078,69 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 57 078,69 Kč od 14. 2. 2023 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 13 533 Kč.II. Žaloba se do částky 15 038,13 Kč s příslušenstvím zamítá.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 31. 8. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 60 000 Kč, kterou žalovanému poskytla bezhotovostně. Žalovaný sjednané splátky nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný od uzavření smlouvy uhradil částku 4 159,28 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 9. 2023 postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 19. 3. 2024 (č.l. 15) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému dne 5. 10. 2022 částku 1 237,97 Kč. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 19. 3. 2024 (č.l. 15 p.v.) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému dne 31. 8. 2022 částku 60 000 Kč. Z kopií občanského průkazu (č.l. 16 -17) bylo zjištěno, že žalovaný pořídila kopie svého dokladu totožnosti s společně se svou osobní fotografií. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 8. 2021, v níž je právní předchůdkyně žalobkyně označena jako věřitel a žalovaný jako dlužník (č.l. 27 - 30) soud zjistil, že žalovanému měla být na základě této smlouvy poskytnuta částka 60 000 Kč, kterou se zavázal splatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši 54% ročně. Dlužník měl dle smlouvy hradit každý 4. kalendářní den v měsíci minimální splátky. Smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 70,81 %. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru ze (č.l. 31 p.v.) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla informovat žalovaného o výši úvěru, celkové splatné částce, RPSN i úroku z úvěru. Z platební historie (č.l. 19 - 21) soud zjistil, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 4 159,28 Kč dne 3. 10. 2022. Z výzvy ze dne 20. 12. 2022 (č.l. 22) zjistil soud, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 9 047, 27 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dle zjištění soudu informovala žalovaného o postoupení pohledávek na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 s uvedením aktuální výše pohledávky vůči žalovanému 75 347,17 Kč v rámci zaslaného oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 (č.l. 18). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 (ISAS) má soud za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni.

4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému celkem 61 237 Kč na jeho účet platbami ze dne 31. 8. 2022 ve výši 60 000 Kč a ze dne 5. 10. 2022 ve výši 1 237,97 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 4 159,28 Kč dne 3. 10. 2022.

5. Podle , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci Anonymizováno-právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v adresa, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. Anonymizováno) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci Anonymizováno Anonymizováno v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. Anonymizováno, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

12. V projednávané věci nebylo dle názoru soudu doloženo, že právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Nebyl zkoumán čistý příjem žalovaného nebo další čisté příjmy domácnosti. Žádné doklady, z nichž by byl příjem žalovaného nebo další příjmy domácnosti zjišťovány, žalobkyně nepřipojila. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o zjišťování závazků žalovaného (z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky), žalobkyně nepředložila ani žádné dalšíy. Žalobkyně aktivně nezjišťovala ani pravidelné výdaje žalovaného (nájemní smlouva a další). Žalobkyně nepostupovala správně po formální stránce (viz k tomu shora citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie v ze dne 18. 12. 2014 ve věci Anonymizováno v. jméno FO a další), neměla k dispozici žádné podklady k příjmům žalovaného ani k jeho výdajům a závazkům. Žalobkyně nepostupovala správně ani obsahově, pokud neměla ani základní informace o poměrech žalovaného, nemohla jeho úvěruschopnost vůbec posoudit (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci Anonymizovánoprávnická osoba). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného) s odbornou péčí a v souladu s zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.

13. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat úrok z úvěru.

14. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 61 237,97 Kč poskytnutém žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, žalobkyni uhradil částku 4 159,28 Kč, zbývá mu tak uhradit částku 57 078,69 Kč. Proto soud žalobě vyhověl co do částky 57 078,69 Kč a zamítl ji do částky 15 038,13 Kč s příslušenstvím.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle o.z. ve výši stanovené

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , úspěchu účastníků ve sporu tak, že žalobkyni úspěšné ze 79% přiznal náhradu nákladů řízení sníženou na 58%. Náklady před snížením ve výši 23 333 Kč jsou tvořeny soudním poplatkem 2 424 Kč, odměnou za právní zastoupení 16 080 Kč dle ust. , , ,2 , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (4 úkony právní služby po 4 020 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby, účast na jednání), 4x režijním paušálem po 300 Kč dle advokátního tarifu, celkem 1 200 Kč. Náklady dále tvoří náhrada 21% DPH ve výši 3 629 Kč, již je advokát povinen ve smyslu z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Po snížení na 58% činí náhrada 13 533 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.