Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 295/2024-47
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. et. Bc. Veronikou Hlinkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 35 318 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 2 501 Kč se smluvním úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024, se smluvním úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení, co do částky 2 047 Kč, co do částky 300 Kč, co do částky 1 497 Kč a co do částky 1 474 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 675,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 499 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 2 501 Kč se smluvním úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024, se smluvním úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení, co do částky 2 047 Kč, co do částky 300 Kč, co do částky 1 497 Kč a co do částky 1 474 Kč zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 675,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 15. 7. 2024 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 35 318 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 2. 2. 2024 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále též jako „smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Na účet žalovaného byla dne 6. 2. 2024, v souladu s uzavřenou smlouvou, převedena částka ve výši 27 500 Kč, zbylá částka ve výši 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru coby provize za jeho zprostředkování. Účastníci se dále dohodli, že poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby vrátí v celkové výši 42 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách po dobu 25 měsíců ve výši 1 600 Kč. První splátka byla splatná ke dni 20. 3. 2024. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, a proto žalobkyně dluh ke dni 26. 5. 2024 zesplatnila. Žalovaná částka ve výši 35 318 Kč se skládá z neuhrazených splátek ve výši 4 799 Kč, kdy tyto splátky se skládají z dlužných úroků ve výši 2 047 Kč a dluhu na jistině ve výši 2 752 Kč, z neuhrazené jistiny 30 000 Kč a dále z částky 100 Kč jako poplatku za každou ze tří zaslaných upomínek a výzev k úhradě dlužné částky, tj. celkem 300 Kč. Dále je předmětná částka tvořena smluvní pokutou v celkové výši 1 497 Kč (celkem hodnota smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každý měsíc, kdy byl žalovaný v prodlení s úhradou splátek, a to do zesplatnění úvěru) a částkou 1 474 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od zesplatnění úvěru dne 27. 5. 2024 do 11. 7. 2024 z částky 32 047 Kč. Vedle žalované částky se žalobkyně na žalovaném domáhala zároveň zaplacení smluvního úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a má za prokázaný následující skutkový stav.
4. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 2. 2. 2024 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě, které žalovaný čerpal úvěr ve výši 30 000 Kč, v souladu s uzavřenou smlouvou bylo žalovanému na jeho účet č. č. účtu vyplacena dne 6. 2. 2024 částka ve výši 27 500 Kč, zbylá částka ve výši 2 500 Kč pak byla jako provize za zprostředkování dne 6. 2. 2024 uhrazena na účet č. účtu (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 2. 2024, úvěrové podmínky, záznamy o vložení do systému, 2x Potvrzení Anonymizováno o provedení transakce ze dne 5. 2. a 6. 2. 2024, listin listina žádost o úvěr byla schválena, Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný byl ověřen jako majitel daného bankovního účtu na základě výpisu z banky ze dne 5. 2. 2024, které bylo přiložené k čestnému prohlášení ohledně závazků spotřebitele (verifikační platba ve výši 1 Kč a výpis z banky). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžité prostředky žalobkyni uhradit celkem ve 25měsíčních splátkách, které byly sjednány ve výši 1 600 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 2. 2. 2024). Žalobkyně je právnická osoba oprávněná poskytovat spotřebitelské úvěry (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu pro společnost žalobkyně). Žalovaný po celou dobou trvání závazkového vztahu uhradil 1 Kč (listina Bonita smlouvy).
5. Žalobkyně upomínkou pro smlouvu Anonymizováno ze dne 24. 3. 2024 a ze dne 24. 4. 2024 žalovaného upomenula na úhradu dlužných částek (Upomínka pro smlouvu Anonymizováno ze dne 24. 3. 2024 a doklad o jejich odeslání). Dále došlo dne 26. 5. 2024 k zesplatnění neuhrazené výše úvěru (Zesplatnění pro smlouvu 8193472 ze dne 26. 5. 2024 a doklad o odeslání).
6. Z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 2. 2024 vyplývá, že žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjmy činí 40 000 Kč, nezabavitelná částka činí 14 393 Kč (listina posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 5. 2. 2024). Dále byla úvěruschopnost prověřována výpisem z centrální evidence exekucí, kde není žádný záznam k jeho osobě (výpis z centrální evidence exekucí ze dne 5. 2. 2024) a insolvenčním rejstříkem (výpis z insolvenčního rejstříku žalovaného ze dne 5. 2. 2024). Příjem žalovaného byl doložen výplatnými páskami z měsíců listopad a prosinec 2023, výpisy z bankovního účtu (příchozí úhrada ve výši 41 076 Kč ze dne 11. 1. 2024 a příchozí úhrada ve výši 38 996 Kč ve výpise právnická osoba. a výplatní pásky za listopad a prosinec 2023) v obou případech se jedná o platbu právnická osoba. Z Výdajů spotřebitele–čestné prohlášení z téhož dne pak plyne, že výdaje žalovaného na bydlení činily 7 000 Kč a splátky úvěrů žalovaného činí měsíčně 6 772 Kč (čestné prohlášení žalovaného). Žalobkyně dokládá výdaje na bydlení i čestným prohlášením rodiče ze dne 5. 2. 2024 (čestné prohlášení matky žalovaného ze dne 5. 2. 2024) a výpisem z katastru nemovitostí, že obývaná nemovitost patří matce žalovaného (výpis z katastru nemovitostí ze dne 5. 2. 2024, týkající se jednotky Anonymizováno).
7. Z důkazů čestné prohlášení jméno FO ze dne 24. 3. 2024 a ze dne 24. 4. 2024, dokumentu Výše normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2024, dokumentu Životní minimum a existenční minimum, Statistiky rodinných účtů nebyly zjištěny žádné relevantní informace.
8. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.
9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen jako: „o. z.“), se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Dle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
16. Dle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
17. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.
18. Podle nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20 , pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.
19. Soud pro provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně prokázala pouze příjmovou stránku úvěruschopnosti žalovaného, a to za dva měsíce (leden a prosinec 2023). Dle soudu žalobkyně dostatečně neprověřila při posuzování úvěruschopnosti výdajovou stránku žalovaného. Soud nemá za prokázané výdaje žalovaného, jedinou část výdajů, které byly částečně prověřeny, jsou výdaje na bydlení, neboť žalobkyně předložila čestné prohlášení matky žalovaného, že u ní bydlel. Další výdaje žalovaného však zjištěny nebyly, jelikož žalobkyně nepřeložila žádný výpis z účtu, a proto soud má za to, že žalobkyně si při poskytování úvěru nemohla být jistá, jaké jsou majetkové poměry žalovaného. O tomto svědčí i skutečnost, že kromě jedné koruny, kterou žalovaný uhradil při uzavření úvěru a již existující úvěrové zatížení žalovaného v hodnotě téměř 7 000 Kč. Dle soudu není podstatné zjišťovat, jaké jsou částky celorepublikového životního či existenčního minima, ale je nutné zjistit, jaké konkrétní výdaje má ten daný spotřebitel žádající o úvěr.
20. Soud dle výše citovaných zákonných ustanovení a provedeného dokazovaní dospěl k tomu, že je smlouva pro neprověření úvěruschopnosti neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené byla věc po právní stránce posouzena jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud proto postupoval podle § 2991 o. z., neboť shledal, že se ze strany žalovaného jedná o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni vydat.
21. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, která se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jejím možnostem vrátit poskytnutou jistinu.
22. Soud proto rozhodl o vrácení částky, kterou žalovaný fakticky dostal, což byla částka 27 499 Kč (po odečtení jedné koruny, kterou žalovaný uhradil při uzavření úvěru). Soud zamítl smluvní úrok ve výši 28,17 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do 25. 8. 2024, smluvní úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 26. 8. 2024 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení, a částky 2 047 Kč jako dlužný smluvní úrok ze splátky, 300 Kč jako náklady spojené s uplatněním pohledávky, 1 497 Kč jako smluvní pokutu a částku 1 474 Kč jako smluvní pokutu.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 675,36 Kč, přičemž tato částka představuje 55,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77,86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 22,14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 413 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 318 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 1 270 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 250 Kč ve výši 1 522,50 Kč.
24. Za doplnění žaloby ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného soud odměnu nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.