Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 255/2024-17

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 25 180 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 100 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 320 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 964,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 30 445,19 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z částky 13 300,65 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 13 300,65 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a z částky 13 200,65 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a dále částku 760 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 351,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 947,51 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z částky 413,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 413,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 252 Kč na účet číslo 3703-223781/0710, VS: 1111025524, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 100 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 320 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 964,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 30 445,19 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z částky 13 300,65 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 13 300,65 Kč od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a z částky 13 200,65 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení a dále částku 760 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 351,68 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 947,51 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z částky 413,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 413,94 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, se zamítáIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 252 Kč na účet číslo 3703-223781/0710, VS: 1111025524, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 760 Kč s příslušenstvím (nárok 1) a částky 24 420 Kč s příslušenstvím (nárok 2). První nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaným uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 16. 4. 2011 smlouvu o půjčce č. číslo, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 1 277 Kč s úrokovou sazbou 21 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 1 900 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 306 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 6. 2012. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku 17 600 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 21. 7. 2012, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 720 Kč skládající z jistiny ve výši 413,94 Kč a dlužného poplatku ve výši 346,06 Kč včetně příslušenství v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení.

2. Dále se žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 24 420 Kč s příslušenstvím (nárok 2) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 26. 9. 2011 smlouvu o půjčce č. číslo, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku včetně sjednaného úroku ve výši 2 554 Kč s úrokovou sazbou 21 % ročně, odměny za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 612 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 11. 2012. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku 12 300 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 21. 7. 2012, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sjednané doby plnění právo na úhradu celého dluhu ve výši 24 420 Kč skládající z jistiny ve výši 13 300,65 Kč a dlužného poplatku ve výši 11 119,35 Kč včetně příslušenství v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení.

3. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného půjčku splácet, které žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tyto svoje pohledávky za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2023 s účinností k 27. 9. 2023, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Soud ve věci usnesením ze dne 18. 10. 2024 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , (dále jen „“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 11. 11. 2024 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a tou označenou jako smlouva o půjčce ze dne 16. 4. 2011 vč. smluvních podmínek a zákaznickou kartou žalovaného ze dne 16. 4. 2011. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 4.2011 smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce, podle které právnická osoba poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 1 900 Kč, úrok ve výši 1 277 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 183 Kč v 60 týdenních splátkách po 306 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy. V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití , a , o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je starobní důchodce s důchodem ve výši 9 620 Kč měsíčně a dále disponuje jinými (blíže nespecifikovanými) příjmy ve výši 9 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy měly činit v dubnu 2011 částku 18 620 Kč. Celkové měsíční výdaje měly činit v dubnu 2011 částku 9 144 Kč. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 9 476 Kč. Žalovaný žije v nájemním bytě. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil občanský průkaz, výměr podpory, nájemní smlouvu a doklad o SIPO platbách.

7. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a tou označenou jako smlouva o půjčce ze dne 26. 9. 2011 vč. smluvních podmínek a zákaznickou kartou žalovaného ze dne 26. 9. 2011. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 9. 2011 smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce, podle které právnická osoba poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o administrativní poplatek ve výši 3 800 Kč, úrok ve výši 2 554 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč v 60 týdenních splátkách po 612 Kč, počínaje sedmým kalendářním dnem od data uzavření smlouvy . V rámci smlouvy si pak obě strany sjednaly použití , a , o spotřebitelském úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný je starobní důchodce s důchodem ve výši 9 800 Kč měsíčně a dále disponuje jinými (blíže nespecifikovanými) příjmy ve výši 18 000 Kč měsíčně (dvojnásobný vedlejší příjem oproti dubnu 2011). Celkové měsíční příjmy měly činit v září 2011 částku 27 800 Kč. Celkové měsíční výdaje měly činit v září 2011 částku 12 500 Kč. Jako použitelný příjem žalobkyně stanovila částku 15 300 Kč. Žalovaný žije v nájemním bytě. Obchodní zástupce oprávněný jednat za právního předchůdce žalobkyně při uzavírání smlouvy v zákaznické kartě prohlásil, že ověřil občanský průkaz, výměr podpory, výplatní pásky a doklad o SIPO platbách.

8.u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 vč. přílohy č. 1 (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě ze dne 29. 9. 2023 vč. podacího lístku ze dne 27. 10. 2023, předžalobní upomínkou ze dne 3. 6. 2024 vč. podacího lístku ze dne 4. 6. 2024 soud zjistil, že dopisem ze dne 29. 9. 2023, odeslaným dne 27. 10. 2023, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní s tím, že dlužná částka má byt uhrazena do 10 dnů po obdržení dopisu. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 3. 6. 2024 a odeslána 4. 6. 2024.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

10. Podle , účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „o. z.“), neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle § 457 o. z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Podle ust. § 517 odst. 1 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

13. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a 20 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. , o spotřebitelském úvěru. I přesto, že byla smlouva uzavřena ještě před 24. 2. 2013 (před nabytím účinnosti novely č. ), lze přijmout závěr o aplikování novelizovaného znění zákona o spotřebitelském úvěru, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. a nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Podle tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. ).

14. V daném konkrétním případě pak právní předchůdce žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy s žalovaným měl mít k dispozici pouze výměr podpory, výplatní pásky, nájemní smlouvu a doklad o platbě SIPO, přičemž tyto doklady byly bez jakékoli bližší specifikace (např. datum, období apod.) a nebyly ze strany žalobkyně v řízení ani předloženy, nicméně i kdyby tak žalobkyně učinila, má soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné. Z údajů v zákaznické kartě totiž vyplývá, že nebylo nijak ověřováno, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného ani skutečnost, zda žalovaný by měl žít s někým ve společné domácnosti a zda jsou tito výdělečně činní a jaká je výše jejich příjmů, neboť i toto má vliv na platební možnosti a schopnosti žalovaného. Dokazováním bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně vycházel u žalovaného z výše podpory (starobního důchodu) 9 800 Kč a blíže neověřených a pouze žalovaným tvrzených dalších příjmů ve výši 9 000 Kč až 18 000 Kč a taktéž neověřených výdajů v celkové výši 9 000 Kč až 12 500 Kč. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně neověřil a nedoložil soudu skutečné výdaje ani příjmy žalovaného, nelze dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost týkající se posuzování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětné smlouvy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy. Podle § 39 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou smlouvy o úvěru ze dne 16. 4. 2011 a ze dne 26. 9. 2011 neplatné.

15. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 457 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 16. 4. 2011 žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a dle smlouvy ze dne 26. 9. 2011 peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (celkem 30 000 Kč). Žalovaný dosud vrátil částku 17 600 Kč a 12 300 Kč (celkem 29 900 Kč), a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 100 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 29. 9. 2023, který mu byl doručován 27. 10. 2023 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 1. 11. 2023 a desetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 13. 11. 2023. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 100 Kč dne 14. 11. 2023 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 7,50 % ročně od 14. 11. 2023 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

16. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. věta před středníkem , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.

17. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 100 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 25 080 Kč a dále mnohem větší část příslušenství (viz výrok II.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

18. Žalobkyně se svým návrhem na zaplacení částky ve výši 25 180 Kč s příslušenstvím domáhala vydání elektronického platebního rozkazu a zaplatila soudní poplatek ve výši 1 008 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení. Za tohoto stavu soud doměřil žalobkyni poplatek do výše podle položky 1 bod 1. písm. b), tj. 5 % ze žalované částky, ve spojení s položkou 2 bod 2. Sazebníku poplatků, tedy doplatek ve výši 252 Kč. Soudní poplatek je splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.