Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 295/2024-34
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
pro zaplacení 30 856,66 Kč s příslušenstvím – úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 9 556,66 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 28 285 Kč od 5. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 297 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce Jméno advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 9 556,66 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 28 285 Kč od 5. 11. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 297 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce , Jméno advokáta, .
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 25. 6. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. K odůvodnění uvedla, že na základě smlouvy o úvěru č. 24324489 ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi účastníky distančním způsobem - na adrese www.Anonymizováno.cz - poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve výši 21 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. účtu prostřednictvím bankovního převodu z bankovního účtu žalobkyně společnosti Jméno žalobkyně. takto:
Dne 27. 9. 2023, v částce 2 600 Kč
Dne 21. 9. 2023, v částce 10 000 Kč
Dne 22. 9. 2023, v částce 4 000 Kč
Dne 26. 9. 2023, v částce 1 700 Kč
Dne 24. 9. 2023, v částce 3 000 Kč
Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku ve výši 28 285 Kč: z toho jistina 21 300 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 160 Kč, poplatek za službu „Presto“ 825 Kč a smluvní pokutu dle čl. 6.4 VOP a čl. 3 Sazebníku za prodlení žalovaného úhradu aktuálního zůstatku smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení.
Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného.
Žalobkyně byla soudem vyzvána k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byla poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobkyně bude ve věci částečně neúspěšná.
Na výzvu soudu žalobkyně nereagovala, důkazy neoznačila a nepředložila.
Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o úvěru, včetně všeobecných obchodních podmínek, informací o spotřebitelském úvěru, autorizace ověření totožnosti a sazebníku, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisy o posouzení úvěruschopnosti a předžalobní výzvou, včetně podacího lístku.
Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 21. 9. 2023 úvěrovou smlouvu, a to postupem popsaným v žalobě, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s postupným čerpáním do výše 21 300 Kč. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Splatnost úvěru byla 21. 10. 2023. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný z úvěru vyčerpal částku uvedenou shora. Žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřila a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žádné doklady k výši příjmů a výdajů žalovaného nebyly doloženy, ač byla žalobkyně k jejich předložení soudem vyzvána. Za takovýto doklad není možnost považovat listin u označenou „Identifikované příjmy“, když jde o pouhý soupis transakcí, který není doložen výpisem z účtu žalovaného a není z něj patrno, o jaké transakce jde. Podle žalobkyně žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil.
Dle § 86 odst. 1 , 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Dle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložila jiné důkazy než výše uvedené interní doklady, a to ani za situace, kdy byla soudem vyzvána k předložení dalších důkazů, zejména kompletního výpisu z bankovního účtu žalovaného, a byla poučena o následcích, pokud se tak nestane.
S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Tak tomu bylo v případě žalovaného. Takovýto závěr není v rozporu ani se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který hovoří právě o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37., na který žalobkyně konkrétně odkazuje, Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018 , jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018 , kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobkyně před poskytnutím úvěru neověřovala konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osoby s ním žijící ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. S tím koresponduje fakt, že žalovaný na poskytnutou částku neuhradil ničeho.
Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 21 300 Kč nebylo vráceno ničeho. Proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 21 300 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.
Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 doposud v prodlení, proto ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka bez příslušenství 30 856,66 Kč s částkou, která byla žalobkyni přiznána (21 300 Kč), nelze než dovodit, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu 69 %, neúspěšná v rozsahu 31 % z hodnoty předmětu sporu. Žalobkyně tak má právo na 38 % oprávněně účtovaných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by měla žalobkyně právo na zaplacený soudní poplatek 1 235 Kč a na náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 500 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby). Na nákladech zastoupení by tak žalobkyni náleželo 3 413Kč (odměna + paušály 1800 Kč, 21 % DPH a soudní poplatek ve výši 1 235 Kč). Soud žalobkyni přiznal 38 % z uvedených částek, tj. 1 297 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 o.s.ř.
Soud dovodil, že v daném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Dle soudu tak ust. § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. na žalobkyní uplatňované nároky výstižně dopadá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.