Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 318/2024-14
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 19.000 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19.000 Kč ve formě splátek ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 1.211,25 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.252 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19.000 Kč ve formě splátek ve výši 1 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje prvním měsícem následujícím po právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 1.211,25 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2.252 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ve výši 19.000 Kč s přísl., která byla uzavřena právním předchůdcem žalobkyně (právnická osoba, IČ: IČO, sídlem adresa) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem dne 27. 4. 2022; právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právnímu předchůdci vrátit včetně poplatku 15.469 Kč, který sestával z úroku 10.485 Kč, částky za zpracování ve výši 1 500 Kč a z částky 3.484 Kč za službu komfortního a flexibilního splácení ve formě 12 měsíčních splátek ve výši 2.956 Kč. Žalovaný uhradil částku 1.000 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně započetl na jistinu. Žalobkyně požadovala úhradu bezdůvodného obohacení (rozdílů mezi poskytnutou a vrácenou částkou) a úroku z prodlení od data splatnosti posledních splátek dluhu podle smlouvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného tak, že přijal sdělení žalované (zaznamenané v Zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr z 27. 4. 2022) o výši jeho příjmu 19.621 Kč; jako náklady byla zohledněna (blíže nespecifikovaná) částka 7 000 Kč a interní náklady Anonymizováno částka 2.000 Kč. Podle karty byla předložena pracovní smlouva z 1. 2. 2012 a výplatní pásky za 9, 10/2020. Žalovaný podle svého vyjádření byl vlastníkem svého bydliště, byl svobodný a pracoval jako projektant právnická osoba. Právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného v případě druhé úvěrové smlouvy tak, že přijal sdělení žalované (zaznamenané v Zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr z 3. 5. 2021) o výši jeho příjmu 32 386 Kč a výši dalších čistých příjmů žalovaného 25 000 Kč (aniž by bylo zřejmé, o jaké příjmy jde, protože počet zdrojů příjmu žadatele byl uveden jeden); jako náklady byla zohledněna (blíže nespecifikovaná) částka 10 000 Kč a dále interní splátky 3813 Kč. Podle karty byly předloženy výplatní pásky za 2, 3/2021. Žalovaný podle svého vyjádření byl vlastníkem svého bydliště, byl svobodný a pracoval jako projektant právnická osoba.
1. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 40 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit ve formě dvaceti jedna měsíčních splátek po 3 813 Kč, včetně úroku ve výši 38 564 Kč (86 % ročně) a poplatku za zápůjčku 1 500 Kč (RPSN 135,69 %). Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 21 579 Kč.
2. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 3. 5. 2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 57 000 Kč a žalovaný se ji zavázal vrátit ve formě dvaceti čtyř měsíčních splátek po 4 068 Kč (poslední splátka činila 4 045 Kč), včetně úroku ve výši 40 609 Kč (56,20 % ročně) a poplatku za zápůjčku 1 500 Kč (RPSN 76,36 %). Smlouva odkazovala na smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem částku 4 068 Kč.
3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 a dopisu ze dne 29. 9. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávek na žalobkyni. Z připojeného podacího lístku soud zjistil, že oznámení bylo poštou žalovanému odesláno 27. 10. 2023.
4. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o dobrovolné splnění dluhu. Z podacího lístku vyplynulo, že upomínka byla odeslána k poštovní přepravě dne 15. 2. 2024.
5. Soud za svůj skutkový závěr ve věci převzal výše uvedená skutková zjištění.
6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne ne jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ve znění účinném do 31. 12. 2023 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 29. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Nejprve soud posuzoval zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle smluv o úvěru, které byla žalovaným uzavřeny a podle kterých původní věřitel poskytl žalovanému plnění 40 000 Kč a 57 000 Kč. Původní věřitel ani v jednom z případů neposuzoval řádně úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů).
10. Úvěruschopnost původní věřitel posuzoval, spokojil se pouze s ověřením příjmu žalovaného ze zaměstnání; neověřil ani druhý z příjmů (domácnosti) žalovaného. Původní věřitel nezkoumal (prakticky) vůbec výdajovou stránku rozpočtu žalovaného a spokojil se s prohlášením o výši nákladů 10 000 Kč (a v druhém případě též s evidencí splátky podle první smlouvy). Žalobkyně neuváděla nic o kontrole dlužnické historie žalovaného (v některém z dlužnických registrů), a tedy nelze mít za prokázanou tuto aktivitu (jinak o potencionálních věřitelů obvyklou). I když žalovaný první z úvěrů hradil (pět řádných splátek, šestá v nižší výši), nelze z dočasného plnění povinností dlužníkem dovodit řádnou zkoumání úvěruschopnosti (i když výše příjmu žalovaného ze zaměstnání by byla obvykle dostatečná).
11. Podle neplatné smlouvy (§ 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. , § 580 odst. 1 , § 588 věta první občanského zákoníku ; dle soudní praxe šlo i do 29. 5. 2022 o neplatnost absolutní) jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku ). Z. č. 257/2016 Sb. obsahuje k obecné úpravě vypořádání plnění podle neplatné smlouvy zvláštní ustanovení v § 87 odst. 1 věta třetí jako soukromoprávní sankce poskytovatelům úvěrů s nepřiměřenými podmínkami (uvedeným vztahem a jeho důsledky se zabýval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Na žalobkyni práva a povinnosti z (neplatné) smlouvy přešla dle § 1879 občanského zákoníku (smlouvou o postoupení pohledávek). Žalobkyně jako nástupce poskytovatele úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (18 421 Kč a 52 932 Kč) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost v tomto rozhodnutí. Žalovaný netvrdil a neprokazoval své majetkové poměry, a proto soud stanovil splatnost dluhu s přihlédnutí k výši dlužné částky a době, která uplynula od poskytnutí úvěru (které žalovaný využil); dluh by měl být zaplacen do čtyř let od první splátky.
12. V části týkající se úroku z prodlení není požadavek žalobkyně po právu, a proto byl v této části nárok žalobkyně zamítnut.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 574,80 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 % při zohlednění požadavku na úroky z prodlení, které byly jako plnění na dobu neurčitou zohledněny v rozsahu pětinásobku ročního plnění, jako je tomu u základu pro výpočet odměny advokáta a základu pro výpočet soudního poplatku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 855 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod 5 ., § 8 odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 71 353 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 840 Kč ve výši 2 696,40 Kč.
14.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.