Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 73/2023-101
Okresní soud v Semilech rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Vošvrdovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení částky 18 720 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 633,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 720 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 435,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 4. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 633,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 720 Kč, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 435,40 Kč k rukám zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 000 Kč spolu se smluvní pokutou a příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou dne 25. 9. 2021 smlouvu o úvěru, platnou a účinnou ve znění smlouvy téhož čísla (RČ) ze dne 3. 10. 2021. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit částku 16 000 Kč s příslušenstvím do 16. 10. 2021. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaná projevila vůli k jejímu uzavření tzv. verifikační platbou ze svého účtu. Úvěr byl čerpán bezhotovostně. Žalovaná o půjčku zažádal online na internetových stránkách www.zaplo.cz, kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu V rámci dokončení žádosti o půjčku provedla žalovaná tzv. verifikační platbu, kterou odeslala z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno. Při dokončení žádosti obdržela žalovaná předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací společnost Zaplo zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalované následně schválena a byla jí poskytnuta částka jistiny ve výši 16 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslala verifikační platbu. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.
2. K projednání věci nařídil soud jednání, z něhož se žalobkyně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Ve věci se nevyjádřila ani písemně.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost právnická osoba uzavřela dne 25. 9. 2021 s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela částku 2 000 Kč, ve znění smlouvy ze dne 3. 10. 2021 pak celkem 16 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté prostředky vrátit ve lhůtě 19 dnů. V případě, kdy by žalovaná úvěr v uvedené lhůtě nesplatila, byla povinna za každých 30 dní prodlení zaplatit poplatek ve výši 3 680 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru a výpisu z účtu. Smlouvou ze dne 21. 4. 2022 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 12. 4. 2022. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek.
4. Z dalších v řízení provedených důkazů soud neučinil žádná pro posouzení věci významná skutková zjištění.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
8. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 věta první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:
Žaloba je částečně důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože žalovaná pohledávka jí byla původním věřitelem postoupena. Žalobkyně rovněž prokázala, že původní věřitel žalované poskytl úvěr ve výši 16 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutý úvěr splatila, netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut.
11. Původní věřitel ovšem nesplnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. spisová značka). Žalobkyně sice uvedla, že učinila kroky vedoucí k posouzení schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr, toto obecné tvrzení však nijak nekonkretizovala ani neprokazovala. Za těchto okolností lze dovodit, že úvěruschopnost žalovaného nebyla náležitě posouzena. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti je pak neplatnost smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou.
12. Žalobkyni proto náleží nárok na vrácení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 16 000 Kč (výrok I.).
13. Soud naopak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty a příslušenství pohledávky. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti soudem přiznané částky nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána (je v podstatě vyloučena jen samotnými okolnostmi sporu), a proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
14. Soud nepřiznal žalobkyni ani náklady spojené s uplatněním pohledávky, protože skutečné vynaložení těchto nákladů nebylo důkazy provedenými v řízení nijak prokázáno.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud tak, že žalobkyně má právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Žalobkyně žalobou nárokovala ke dni vyhlášení rozsudku celkem částku 19 542,42 Kč a rozsudkem jí byla přiznána pouze částka 16 000 Kč (poměr úspěchu jednotlivých účastníků byl co do vyčíslených částek tedy 81,87 % ku 18,13 % ve prospěch žalobkyně). Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 63,74 %. Její náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 300 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Semilech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.