Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 338/2024-50

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Martou Toufarovou v právní věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., Anonymizováno IČO žalobkyně,

se sídlem Adresa žalobkyně,

zastoupené Jméno Zástupce, Anonymizováno,

se sídlem Jméno advokáta

proti

žalované:Jméno žalované,

trvale bytem Adresa žalované,

o zaplacení částky 33 292 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 994 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 5 298 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 554,77 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 885,6 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně jdoucím z částky 6 184,1 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 21 % ročně jdoucím z částky 6 184,1 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 851,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24 897,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 11 948,8 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně jdoucím z částky 11 948,8 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 5 028 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 994 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 5 298 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 554,77 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 885,6 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně jdoucím z částky 6 184,1 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 21 % ročně jdoucím z částky 6 184,1 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a dále s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 851,24 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24 897,32 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 11 948,8 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně jdoucím z částky 11 948,8 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů tohoto řízení částku 5 028 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 9. 2024 se žalobkyně proti žalované domáhala zaplacení částky 33 292 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku úvěru s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností právnická osoba, IČ: IČO) a žalovanou byla ve dnech 14.9.2011 a 20.4.2011 uzavřena postupně Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota a č. hodnota. Na základě těchto dílčích smluv byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky právního předchůdce žalobkyně, a to postupně ve výši 10 000 Kč a 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 60 pravidelných týdenních splátkách po 306 Kč, ve druhém případě v 60 pravidelných týdenních splátkách po 765 Kč. Žalovaná neplnila řádně podmínky obou smluv a ocitla se v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalovaná na obě smlouvy již částečně hradila. Celkový nesplacený zůstatek obou dílčích poskytnutých úvěrů tak činí 27 994 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, nenabídla žádná skutková tvrzení, jimiž by rozporovala skutkový děj vylíčený stranou žalující.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav:

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 14.9.201 a ze dne 20.4.201 ve spojení se smluvními podmínkami a zákaznickou kartou vzal soud za prokázáné, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně ve výše uvedených dnech, tj. ve 2 případech smlouvu o spotřebitelském úvěru ( č. hodnota a č. hodnota), a to o obsahu dle tvrzení žalobkyně shora. V průběhu trvání smluvního vztahu založeného každou jednotlivou citovanou smlouvou načerpala žalovaná postupně částku 10 000 Kč a 25 000 Kč. Žalovaná dosud na splátkách úvěru právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze 7 006 Kč. Poskytnutou částku ve zbývající výši 27 994 Kč žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně, popř. žalobkyni dosud nevrátila.

5. Podle ustanovení o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změny závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

8. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

9. Podle ustanovení ve znění účinném od 1. 1. 2014 smlouvou o zápůjčce přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně postupoval při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je z odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č.j. – 39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

14. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě tvrdí, že poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost tím, že zejména vyhodnotil informace požadované a získané od žalované, která byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům. Žalobkyně doložila pouze zákaznickou kartu, smlouvu o úvěru s občanským průkazem žalované. Ze zákaznické karty k první dílčí pohledávce soud zjistil, že žalovaná v souvislosti se sjednáváním smlouvy o úvěru uvedla, že je na MD, pečuje o 1 nezaopatřené dítě, má náklady spojené s nájemním bydlením. Její příjmy tvoří státní podpora a přídavky ve výši 12 000 Kč, další příjmy domácnosti činí 16 000 Kč (blíže nespecifikováno). Dle žalované činí její výdaje na nájem/inkaso částku 7 500 Kč, na telefon 500 Kč, dále žalovaná hradí splátky ve výši 3 060 Kč, výdaje na domácnost představují částku 7 000 Kč. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že byl ověřen pouze občanský průkaz žalované. Žalovaná dále uvedla, že má půjčku u původní věřitele, kreditní kartu nemá, u jiné společnosti půjčku nemá.

15. Ze zákaznické karty ke druhé dílčí pohledávce soud zjistil, že žalovaná uvedla shodně jako v prvním případě, že je na MD, bydlí v podnájmu, pečuje o 1 nezaopatřené dítě. Její příjmy představují dávky státní sociální podpory a přídavky ve výši 3 800 Kč + 4 998 Kč. Dále označila žalovaná jiné příjmy ve výši 2 000 Kč + 4 500 Kč (bez bližší specifikace) s tím, že další příjmy domácnosti činí 17 000 Kč (opět blíže nerozvedeno). Výdaje žalované představují náklady na nájem/inkaso ve výši 7 905 Kč, na telefon ve výši 800 Kč. Žalovaná dále hradí splátky ve výši 3 500 Kč a výdaje na domácnost ve výši 12 000 Kč. V zákaznické kartě je zaškrtnuto, že byly ověřeny následující y – občanský průkaz, výpis z běžného účtu žalované, výměr podpory, nájemní smlouva, SIPO, když jiné půjčky ani kreditní kartu žalovaná nemá. Z karty klienta nikterak nevyplývá výše výdajů za bydlení ani skutečnost, že by tato byla ověřována původním věřitelem. Jediné výdaje jsou „odhadované měsíční výdaje“ ve výši pouze 3 000 Kč, která budí na první pohled pochybnosti. Stejně tak není tvrzeno ani dokládáno, že by byly ověřovány veřejně dostupné registry (IŘ, NRKI apod.). Zejména u první dílčí pohledávky nebyly příjmy a výdaje dostatečně prověřeny, není blíže vysvětleno, co znamenají a nejsou ani vyčísleny „další příjmy“, „jiné příjmy“. Nebyly doloženy dokumenty, z nichž měly být údaje výše ověřeny.

16. Z takto neúplných podkladů nemohl původní věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) 2 dílčí zápůjčky - spotřebitelské úvěry splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalované tak nebyla prověřena řádně.

17. Žalobkyně (resp. její právní předchůdce) řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalované), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalované, tyto řádně neporovnala s jejími příjmy a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalované poskytnuté spotřebitelské úvěry splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal každou dílčí předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutých úvěrů. Převzala-li žalovaná každý ze 2 úvěrů na základě neplatných smluv o spotřebitelském úvěru, je povinna tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 27 994 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. V částce 27 994 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal obě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnými, jiné smluvní nároky (v dané věci zejména smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. Ve zbývající části žalované jistiny a ohledně smluvního úroku, popř. poplatků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

19. Žalobkyni se při jednání dne 1.12.2024 dostalo poučení soudu, že soud má za přiměřenou zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z Tabulek umoření), možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč, korespondující s posledními žalovanou uskutečněnými platbami na úhradu předmětného dluhu i s žalobkyní předestřenou výší průměrného příjmu žalované za situace, kdy chybí poznatky o výši reálných výdajů žalované. Žalobkyně ani k výzvě soudu ve smyslu ust. ,3 , aby se vyjádřila k otázkám výše a otázce aktuální výše příjmů a poměrů žalovaného netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

20. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka nerozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,, pod ztrátou výhody splátek“, neboť možnost takového postupu z ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru nevyplývá a navíc by fakticky popírala smysl daného ustanovení. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaná jistinu vrátit.

21. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. , když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 70 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhradu nákladů řízení tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 665 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem dle vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Návrh splňuje podmínky předpokládané ust. , písm. a), b), c) vyhl. č. ve znění účinném od 1.7.2014. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Jednotlivé žaloby podávané stejnou žalobkyní, jak je soudu z úřední činnosti známo, se v zásadě odlišují jen co do údajů o žalovaných, žalované částce, stručného popisu skutkového děje. Tyto mají podobu vzoru, který se v jednotlivých dílčích případech odlišuje jen v minimální míře, a to pouze takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován, avšak základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření zůstává totožný, pouze případně jen s drobnými odchylkami. Předmětem řízení je peněžité plnění, přičemž tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady právního zastoupení tak tvoří odměna dle , bod 2 citované vyhl. za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a to ve výši 500 Kč/úkon, 3 režijní paušály po 100 Kč dle st.1 ve spojení s , písm. a) vyhl. č. , dále odměna za 1 úkon právní služby (účast na jednání soudu) ve výši 2.460 Kč, 1 režijní paušál ve výši 300 Kč a navýšení o 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak žalobkyně vynaložila na nákladech řízení částku 7 182,6 Kč, z této pak 70 % činí 5 028 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Pokud by povinnosti uložené v tomto rozsudku nebyly řádně a včas splněny, může se oprávněný domáhat návrhem výkonu rozhodnutí nebo exekuce.