Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 242/2024-78
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Křivancem v právní věci
žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,
se sídlem Adresa žalobkyně,
právně zastoupena Jméno Zástupce, advokátem
se sídlem Adresa žalobkyně,
proti
Anonymizováno
trvale bytem Jméno advokáta,
o zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč v pravidelných splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč jdoucím od 6. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč v pravidelných splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, až do úplného zaplacení.II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 000 Kč jdoucím od 6. 5. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 17. 8. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Úroky z úvěru měly být žalovaným hrazené v měsíčních splátkách ve výši 4 000 Kč. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 11. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalovanému první upomínku dne 20. 11. 2023 a dále pak druhou upomínku dne 5. 12. 2023. Jelikož přes zaslání upomínek nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 11. 2023, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru. Na úhradu jistiny žalovaný k dnešnímu dni neuhradil nic. Kromě jistiny 10 000 Kč žalobkyně žádala uhradit náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč.
2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, tento však byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.
3. Žalobkyně byla vyzvána, aby doplnila skutková tvrzení a důkazy k tomu, jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jaké konkrétní dokumenty posuzovala, dále aby tyto dokumenty doložila a rovněž, jaké jsou současné poměry žalovaného.
4. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že posoudila schopnost spotřebitele splácet podle dokladů: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného, výpis z databáze neplatných dokladů, výpis z registru Anonymizováno, výpis z registru Anonymizováno. K posouzení finanční situace spotřebitele žalobkyně vycházela z toho, že příjem spotřebitele je 22 072 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, splátka poskytovaného Anonymizováno úvěru 4 000 Kč, finanční zůstatek spotřebitele tak činí 15 072 Kč. Výsledky lustrací byly takové, že Centrální evidence exekucí byla bez záznamu, Anonymizováno bez záznamu, Anonymizováno – Registr platebních informací bez negativního záznamu, AML a AML/CFT bez záznamu, insolvenční rejstřík bez záznamu, databáze odcizených dokladů bez záznamu, interní databáze poskytovatele - úvěrovatelný. Při hodnocení skóringu spotřebitele byly jednotlivé parametry hodnocení posouzeny jako pozitivní, a to pokud jde o příjem, pravidelné finanční závazky, sázky, jednorázové závazky, finanční bilance, nefinanční parametry, ostatní finanční parametry, další parametry. K aktuální majetkové situaci žalovaného žalobkyně uvedla, že tyto informace nemá. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný uhradil dvě splátky celkem ve výši 8 000 Kč.
5. Soud ve věci nařídil jednání na 7. 1. 2025, toto jednání proběhlo v nepřítomnosti účastníků, kdy žalobkyně se z účasti u jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, přestože mu předvolání k jednání bylo doručeno vyvěšením na úřední desce soudu. Soud tak vycházel z důkazů předložených žalobkyní.
6. Z Předsmluvní informace a z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že celková výše spotřebitelského úvěru měla činit 10 000 Kč, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, měla činit 34 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný měl hradit měsíčně splátku ve výši 4 000 Kč počínaje dnem 15. 9. 2023, poslední splátka úvěru byla stanovena na 15. 2. 2024, kdy současně byla splatná splátka jistiny. Stejné skutečnosti pak vyplývají ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne 17. 8. 2023.
7. Z Přílohy č. hodnota označené jako Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že je zde uveden průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 22 072 Kč, náklady na bydlení v pravidelné částce 3 000 Kč, splátka poskytovaného úvěru 4 000 Kč, finanční zůstatek spotřebitele je uveden na částku 15 072 Kč. V příloze je také uveden výsledek lustrací, kdy bez záznamu je uveden výsledek lustrace v Centrální evidenci exekucí, v registru SOLUS, v registru REPI, v registru AML a AML/CTF, v insolvenčním rejstříku, v databázi odcizených dokladů.
8. Z detailů pohybu ze dne 17. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni částku 1 Kč, žalobkyně následně zaslala žalovanému částku 10 000 Kč.
9. Z upomínky ze dne 20. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 4 000 Kč představující splátku splatnou dne 15. 11. 2023. Z upomínky č. hodnota ze dne 5. 12. 2023 soud zjistil, že žalobkyně znovu upozornila žalovaného na neuhrazenou splátku ve výši 4 000 Kč splatnou dne 15. 11. 2023.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 000 Kč představující dlužnou jistinu, částky 20 800 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, částku 1 000 Kč představující náklady na upomínkování a částku 3 680 Kč představující náklady právního zastoupení.
11. Z výpisu z registru REPI – Registr platebních informací vyplývá, že tento je bez negativního záznamu, kontrola v registru neplatných dokladů je bez záznamu, výsledek registrace v registru SOLUS je bez negativního záznamu, bez záznamu byl rovněž dotaz na insolvenční rejstřík.
12. Z výplatních pásek žalovaného vyplývá, že čistý měsíční příjem v květnu 2023 činil 22 778 Kč, v červnu roku 2023 částku 22 875 Kč a v červenci roku 2023 částku 21 943 Kč.
13. Z kopie občanského průkazu žalovaného byla ověřena jeho identita při uzavírání smlouvy.
14. Žalovaný soudu nenabídl žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy, ze kterých by vyplývalo, že by na vymáhanou pohledávku bylo byť jen částečně cokoliv zaplaceno.
15. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 17. 8. 2023 prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kterou se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Peněžní prostředky v této výši byly žalovanému poukázány bezhotovostně na jeho účet dne 17. 8. 2023. Žalovaný měl hradit měsíčně úrok ve výši 4 000 Kč celkem v šesti splátkách, při poslední splátce měl žalovaný kromě úroku uhradit též jistinu v plné výši ve výši 10 000 Kč. Z dokladů předložených žalovaným vyplynulo, že byl zaměstnán u společnosti právnická osoba. a jeho měsíční příjem se pohyboval v rozmezí 21 943 – 22 875 Kč. Výdaje žalovaného žalobkyní ověřovány nebyly, žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, že jeho náklady na bydlení činí 3 000 Kč měsíčně.
16. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním tak jedná.
18. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Z rozsudku Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, konkrétně pak z právní věty, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvu o spotřebitelském úvěru a o zrušení Směrnice rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatnit pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. K problematice povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele se vyjádřil rovněž Nejvyšší soud ČR v rozsudku vydaném pod sp. zn. spisová značka, kdy ze zveřejněné právní věty vyplývá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako takové, neboť na to mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Je proto na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
23. Problematikou úvěrových smluv ve spotřebitelských vztazích, schopností dlužníka úvěr splácet a povinností věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníka, se zabýval též Ústavní soud v nálezu vydaném III. ÚS 4129/18 . V něm Ústavní soud učinil závěr, že poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková.
24. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že povinností vnitrostátních soudů je z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka. Posouzení, zda ze strany věřitele došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka, tak není závislé na námitce dlužníka a soud tedy porušení této povinnosti zkoumá z úřední povinnosti.
25. Soud je toho názoru, že žalobkyně nedostatečným způsobem splnila svoji povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto osoby žádající o spotřebitelský úvěr. Povinností věřitele je nejenom se podívat do veřejně dostupných registrů a dotázat se spotřebitele na údaje důležité pro posouzení jeho úvěruschopnosti, tedy na údaje, z nichž je možné zjistit informace o výši měsíčních příjmů a výdajů spotřebitele a osob žijících s ním ve společné domácnosti. Povinností věřitele je také tyto informace ověřit a správně vyhodnotit. Není zřejmé, zda právní předchůdce žalobkyně ověřoval výdaje žalovaného. Bez tohoto ověření není možné kvalifikovaně a zodpovědně posoudit, zda finanční situace umožňovala dlužníkovi úvěr řádně splácet. Kusé údaje, které žalobkyně měla, totiž neposkytují dostatečné informace o tom, zda a případně jakou finanční rezervu dlužník měl. Není totiž ničím neobvyklým, že žadatel o úvěr, ač podle registrů je tzv. čistý, nedisponuje dostatečnou rezervou mezi příjmy a skutečnými výdaji, a hradí-li následně splátky, pak tak může činit tzv. „na doraz“. Pak stačí jen nepatrná výchylka z běžného chodu věcí a dlužník začne mít problém splátky hradit. Ostatně o tom, že měl žalovaný problém úvěr splácet, svědčí to, že uhradil pouhé dvě splátky. Soud pro porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost posoudil smlouvu jako neplatnou.
26. Vzhledem k tomu, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je úpravou speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka – spotřebitele (k tomu viz Nejvyšší soud ČR sp. zn. spisová značka).
27. Vzhledem k tomu, že soud uzavřenou smlouvou o úvěru považuje za neplatnou, náleží žalobkyni pouze částka rovnající se výši nesplacené jistiny. Jestliže žalovaný uhradil žalobkyni částku 8 000 Kč a žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, zůstává nezaplacena částka 2 000 Kč. V této částce soud žalobu považoval za důvodnou a žalobě vyhověl. Nedůvodná pak je žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky převyšující částku, kterou žalovaný již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný doposud není v prodlení s vrácením poskytnuté částky (s odvoláním na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR), byla žaloba zamítnuta i v části, v níž se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení.
28. Ze strany žalobkyně soud neobdržel žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možnosti spotřebitele poskytnutou jistinu vrátit. Soud proto uvážil, že je v možnostech žalovaného poskytnutou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, když vychází z toho, že je-li spotřebitel chráněn před důsledky neplatně sjednaného úvěrového závazku (vzniklého porušením povinnosti věřitele), jenž nebyl sjednán v souladu s právní úpravou přijatou právě k ochraně spotřebitele, měl by být chráněn i před neúměrným zatížením vrátit nesplacenou částku najednou ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
29. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a odpovídá úspěchu účastníků ve věci. Ve věci byla úspěšná žalobkyně co do částky 2 000 Kč, neúspěšná byla co do částky 9 000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že v převážné části byl ve věci úspěšný žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto mu nebyly žádné náklady řízení přiznány.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení stejnopisu jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebudou-li povinnosti tímto rozsudkem uložené řádně, včas a dobrovolně splněny, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.