Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 35/2024-33
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní Mgr. Jitkou Svobodovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 16 780 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 600 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V částce 8 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 780 Kč od 7. 6. 2023 do 19. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 180 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 8 600 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení se návrh žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 600 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V částce 8 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 780 Kč od 7. 6. 2023 do 19. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 180 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 8 600 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení se návrh žalobkyně zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit jí částku 16 780 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru (dále jen jako „Smlouva“) ve výši 18 180 Kč, skládající se z částky 10 000 Kč vyplacené žalovanému v hotovosti a souhrnného poplatku ve výši 8 180 Kč, žalovaný se současně zavázal půjčku splácet v týdenních splátkách po 303 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil částku 1 400 Kč, kterou započítala na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, dále na úhradu smluvních pokut, na úhradu poplatků z prodlení, na úhradu poplatku za zpracování úvěru, poplatku za hotovostí inkaso, na jistinu úvěru a úroku za poskytnutí úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti dle Smlouvy, která měla nastat dne datum, žalovaný je tak v prodlení od datum. Pokud jde o schopnost žalovaného úvěr splácet, uvedla žalobkyně, že vycházela z informací získaných před a v rámci uzavření Smlouvy, kdy provedla kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, v systému společnosti právnická osoba, náhledem do záznamů v insolvenčním rejstříku, kontaktovala zaměstnavatele žalovaného telefonicky, provedla kontrolu platební historie žalovaného ve své databázi a zhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného dle jím předloženého čestného prohlášení.
2. Žalovaný se k nyní projednávané žalobě nevyjádřil.
3. Z listin y označené jako evidenční karta klienta datované dne datum soud zjistil, že tato obsahuje údaje o osobě žalovaného, dále bylo zjištěno, že dle zde uvedených údajů žalovaný žije ve společné domácnosti s dalšími třemi osobami, z čehož jsou dvě nezaopatřené děti, nevlastní automobil, nemovitosti, již čerpal od žalobkyně úvěr. Dále bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnaný u společnosti právnická osoba s příjmem 26 864 Kč, má další příjem 4 000 Kč, výdaje na bydlení činí 11 769 Kč a životní minimum 12 090 Kč, má další nebankovní závazky ve výši 1 579 Kč.
4. Z listin y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota datové dne datum a z listin y označené jako Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru datované dne datum, soud zjistil, že tato byla sjednána mezi žalovaným a žalobkyní zastoupenou jméno FO. Dále bylo zjištěno, že se jednalo o hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Doba trvání úvěru byla jednána na 60 týdnů s výší týdenní splátky 303 Kč, úrok ve výši 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doruční úvěru ve výši 3 000 kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 70,89 % p.a., poplatek za hotovostní inkaso ve výši 3 200 Kč, celkem tak sjednaná výše úvěru činila 18 180 Kč.
5. Z listin y označené jménem žalovaného a číslem smlouvy č. hodnota soud zjistil, že se jedná o rozpis jednotlivých plátek.
6. Z listin y označené jako předžalobní výzva soud zjistil, že tato byla adresována žalovanému s tím, že žalobkyně tímto vyzývá žalovaného k zaplacené celkového zůstatku ve výši 16 780 Kč, a to ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení této výzvy. Z přiložené tabulky pak soud zjistil, že tato obsahuje zejména podací čísla poštovních zásilek s tím, že žalovanému byly dle této tabulky adresovány dvě upomínky s podacími čísly hodnota a hodnota.
7. Z fotokopií výplatních pásek soud zjistil, že se jedná o výplatní pásky žalovaného vystavené společností právnická osoba., a to za měsíce měsíc, rok s čistým příjmem částka Kč (měsíc, rok) a částka (měsíc, rok).
8. Z fotokopie poštovních poukázek od odesílatele Úřad práce ČR, adresované jméno FO soud zjistil, že těmito bylo adresátovi poukázány příspěvky na bydlení, přídavky na děti narozené roce rok a rodičovský příspěvek za měsíce měsíc, rok ve výši částka Kč a měsíc, rok ve výši částka Kč. Z fotokopie listin y označené jako pracovní smlouva soud zjistil, že se jedná o smlouvu sjednanou mezi společností právnická osoba a žalovaným dne datum s datem nástupu do práce datum a uzavřenou na dobu neurčitou.
9. Z fotokopie listin y označené jako čestné prohlášení ze dne datum soud zjistil, že tuto vystavila jméno FO, narozená datum s tím, že prohlašuje, že bude přispívat na běžné životní náklady žalovanému pravidelně částkou částka Kč měsíčně a současně, že má závazky vůči žalobkyni v měsíční splátce částka Kč.
10. Žalobkyně se k jednání dne datum nedostavila, soud žalobkyni tedy nemohl vyzvat ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání skutečnosti, že žalobkyně před uzavřením Smlouvy se žalovaným řádně zkoumala jeho úvěruschopnost.
11. Z provedených důkazů pak bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně předala žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem Smlouvy. Naopak soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou z důvodu řádného neprozkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.
15. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
16. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které jí žalovaný sdělil a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a některé z poskytnutých informací byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. V evidenční kartě klienta žalovaný uvedl, že jeho domácnost má čistý měsíční příjem částka Kč, ve společné domácnosti s ním žijí další tři osoby včetně dvou nezaopatřených dětí. Výši měsíčních výdajů žalovaného byla vyčíslena částkou v celkové výši částka Kč a žalovaný tak měl mít k dispozici disponibilní zůstatek ve výši částka Kč. Ohledně výdajů žalovaného však žalobkyně nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného, stejně jako výdaje na bydlení a další výdaje nijak neověřovala, což soud považuje za zcela nedostatečné. Toto pak budí dojem, že žalobkyně neměla v úmyslu skutečně prověřit schopnost žalovaného poskytovaný spotřebitelský úvěr splácet, ale jen vyžádanými doklady v případném soudním sporu doložit, že se o to snažila. Vzhledem k uvedenému soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou Smlouvu nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaný žalobkyni nevrátil, resp. vrátil pouze částku 1 400 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od obohacení žalované, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložené tabulky obsahující podací čísla se nepodává, že by se zasílaná zásilka dostala do sféry dispozice žalovaného, ale ostatně ani to, že by obsahem zasílané zásilky byla výzva k plnění. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 18. 4. 2024 (kdy byla žalovanému doručena žaloba spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil), následující den, tj. 19. 4. 2024, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 20. 4. 2024 do prodlení.
18. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou. Vzhledem k tomu, že žalovaný již žalobkyni uhradil částku 1 400 Kč, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 600 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, podle § 1970 o. z., když jejich výše je stanovena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
19. Ohledně částky 8 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 780 Kč od 7. 6. 2023 do 19. 4. 2024, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 180 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 8 600 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení byl návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítnut.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, náklady řízení nepožadoval a soud tedy rozhodl, že žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení v této věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o. s. řAnonymizováno).