Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 110/2024-19
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Marcelou Vlčkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, datum bytem Adresa žalovaného
o zvýšení vyživovací povinnosti
takto:
I. Výživné žalovaného k žalobci, stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve FrýdkuMístku ze dne 20. 9. 2019, č. j. spisová značka, ve výši 1 000 Kč, se s účinností od 30. 8. 2022 do 30. 10. 2024 zvyšuje na částku 3 000 Kč měsíčně.
II. Dlužné výživné vzniklé zvýšením za dobu od 30. 8. 2022 do 30. 10. 2024 ve výši 50 000 Kč, je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhá zvýšení výživného, naposledy stanoveného rozsudkem Okresního soudu ve FrýdkuMístku ze dne 20. 9. 2019, č. j. spisová značka, ve výši 1 000 Kč, na částku 3 000 Kč měsíčně od 31. 10. 2024 nadále, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Výživné žalovaného k žalobci, stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu ve FrýdkuMístku ze dne 20. 9. 2019, č. j. , spisová značka, , ve výši 1 000 Kč, se s účinností od 30. 8. 2022 do 30. 10. 2024 zvyšuje na částku 3 000 Kč měsíčně.II. Dlužné výživné vzniklé zvýšením za dobu od 30. 8. 2022 do 30. 10. 2024 ve výši 50 000 Kč, je žalovaný povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku.III. Žaloba se v části, jíž se žalobce domáhá zvýšení výživného, naposledy stanoveného rozsudkem Okresního soudu ve FrýdkuMístku ze dne 20. 9. 2019, č. j. , spisová značka, , ve výši 1 000 Kč, na částku 3 000 Kč měsíčně od 31. 10. 2024 nadále, zamítá.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zvýšení výživného, které bylo naposledy rozsudkem ze dne 20.9.2019 stanoveno na částku 1 000 Kč, na částku 3 000 Kč měsíčně s účinností od 30.8.2022. Návrh odůvodnil tím, že studuje na střední škole, v době, kdy byla uzavřena dohoda mezi rodiči, měl žalovaný v péči další dvě nezletilé děti, které již v jeho péči nejsou a bydlí s matkou ve adresa. S ohledem na studium pak žalobce žádá zvýšení výživného. Na výživné mu otec zaslal v listopadu částku 1 000 Kč. Žalovaný se o něj vůbec nezajímá, nikdy ho žalobce neviděl.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, ve sporu zůstal zcela pasivní. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se nedostavil žalovaný a svou neúčast řádně omluvil.
3. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav věci. Rodným listem bylo zjištěno, že žalobce je synem žalovaného. Dle sdělení žalobce se nevídají, žalobce žalovaného nezná. Má k němu toliko pouze biologickou vazbu. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20.9.2019, číslo jednací byla soudem schválena dohodo rodičů o snížení výživného, když žalovaný byl zavázán platit na žalobce výživné v částce 1 000 Kč s účinností od 1. 10. 2019. V té době měl žalobce 14 let a byl žákem 8. ročníku základní školy. Věnoval se aktivně fotbalu. Žalovaný měl v péči dvě nezletilé děti a byl nezaměstnaný. Matka pracovala jako servírka s čistým měsíčním příjmem 5 000 – 6 000 Kč měsíčně. Žalovaný svou vyživovací povinnost neplní, dle žalobce zaslal toliko na výživné částku 1 000 Kč v listopadu 2024. Matka žalobce je zaměstnána ve firmě právnická osoba s příjmem asi 8 030 Kč měsíčně. Žalobce bydlí společně s matkou, kdy tato uspokojovala jeho bytové potřeby, přispívala na výživu a další potřeby v souvislosti se studiem základní a střední školy. Žalobce dle jeho sdělení ukončil studium k 30.10.2024, kdy od 31. 10. 2024 nastoupil do pracovního poměru. Žalobce měl po dobu studia výdaje, které činily za dojíždění do školy asi 400 Kč měsíčně, na jídlo vynakládal cca 1 000 Kč měsíčně (svačiny, obědy), dále na SRPŠ částku 500 Kč, náklady na sešity 500 Kč ročně a dále platil např. vodácky výcvik v částce 1500 Kč. Z potvrzení o studiu vyplývá, že žalobce byl ve školním roce 2023/2024 studiem denního tříletého studia název v oboru Mechanik opravář motorových vozidel. Dle sdělení školy tento ukončil studium ke dni 8.11.2024. V souvislosti se zájmovou činností (fotbal) vynakládal cca 3 500 Kč ročně na kopačky. Od listopadu 2024 přispívá matce 5 000 Kč na bydlení, jeho čistá mzda činí cca 22 000 Kč měsíčně. Pokud se jedná o žalovaného, tento je zaměstnán u společnosti právnická osoba, když jeho průměrný čistý měsíční příjem činí částku do 21 000 Kč.
4. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
5. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného
6. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Nejprve je potřeba uvést, že doba trvání vyživovací povinnosti je vázána na stav odkázanosti dítěte na výživu ze strany rodičů, tedy nikoliv na stav zletilosti, nabytí plné svéprávnosti nebo na ukončení určitého stupně vzdělávání, nebo na odstěhování se od rodiny. Rozhodující je okamžik, kdy dítě nabude schopností samo se živit, přičemž tato schopnost musí být hodnocena zvlášť v každém konkrétním případě, nelze ji zobecňovat. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobce se do 30. 10.2 024 připravoval na budoucí povolání, a to studiem na střední škole, kterou navštěvoval v prezenční formě a dle sdělení žalobce je od 31. 10. 2024 již v pracovním poměru. Z tohoto důvodu žalobce v části žalovaného obdobní nenabyl schopnost sám se živit, pročež žalovanému trvala vyživovací povinnost k jeho osobě. Od poslední úpravy výživného došlo nepochybně ke změně poměrů na straně žalobce, který v době poslední úpravy měl 14 let, studoval základní školu, stejně tak muselo dojít ke změně poměrů na straně žalovaného, který již nemá v péči dvě nezletilé děti, navíc je zaměstnán a jeho příjem se citelně navýšil. S ohledem na uvedené tedy byly splněny podmínky pro to, aby soud rozhodnutí o výživném změnil.
7. Při stanovení výše výživného se soud zabýval majetkovými poměry obou stran sporu, jakož i možnostmi a schopnostmi žalovaného, přičemž přihlédl k tomu, že účastníci se nevídají, jakož i neopomněl zohlednit novou Analýzu Ministerstva spravedlnosti k doporučující tabulce k určování výživného (dostupné na www.vyzivne.justice.cz). Soud taktéž neponechal bez povšimnutí, že vyživovací povinnost k žalobci měli oba její rodiče a přihlédl i k poměrům matky žalobce, která mu přispívala na výživu a rovněž hradila veškeré dalších jeho výdaje, a především zajištovala bytovou potřebu. Soud vycházel z toho, že žalovaný má příjem cca 21 000 Kč měsíčně a netvrdil žádné mimořádné výdaje, které by na výši výživného mohly mít vliv. Nadto je třeba zdůraznit, že žalovaný byl ve sporu zcela pasivní. Soud tedy po pečlivé úvaze dospěl k závěru, že přiměřená výše výživného činí v požadovaném období od 30. 8. 2022 do 30. 8. 2024 právě částku 3 000 Kč, která odpovídá jak odůvodněným potřebám žalobce, jako studenta střední školy, tak možnostem a schopnostem žalovaného, který má pravidelný čistý měsíční příjem. Výrokem I. rozsudku tedy soud zavázal žalovaného k plnění zvýšené vyživovací povinnosti od 30. 8. 2022 do 30.10.2024, když od 31.10.2024 nadále žalobu výrokem III. zamítl, když žalobce ukončil studium na střední škole a je od 31. 10.2024 zaměstnán a pobírá mzdu, tudíž je schopen se samostatně živit a zajištovat své potřeby.
8. Dle sdělení žalobce za plného pasivního postoje žalovaného má žalovaný na výživné uhrazeno toliko a pouze za měsíc listopad 2024 částku 1000 Kč. Na výživném za období od 30. 8. 2022 do 30. 10. 2024 vznikl žalovanému dluh ve výši 50 000 Kč. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. větou za středníkem, když k jinému postupu soud i vzhledem k výši dlužné částky, neshledal podmínky.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého náhrada nákladů řízení náleží žalobci, který měl v řízení převážný procesní úspěch. Jelikož žalobce náhradu nákladů nepožadoval, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.