Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 218/2024-33
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Heczkem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 13 271 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 646 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 606,49 Kč spolu s úrokem z částky 8 799,03 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 799,03 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 646 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 606,49 Kč spolu s úrokem z částky 8 799,03 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení ve výši 15 % ročně a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 799,03 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 28. 6. 2024 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 13 271 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 687,85 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 331,01 Kč a s 29,7% úrokem z částky 8 799,03 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a s 15% úrokem z prodlení z částky 8 799,03 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původního věřitele právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024. Tato společnost uzavřela s žalovaným dne 3. 2. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit včetně sjednaného úroku a poplatků v celkové výši 12 625 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 532 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 14 354 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly přitom zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tuto skutečnost potvrdil žalovaný ve smlouvě. Předchůdkyně žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti žalovaného.
2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 8. 2024 č.j. EPR č. účtu-8 bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno co do 14,7% úroku z částky 8 799,03 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení a co do částky 1 037,37 Kč jako části požadovaného kapitalizovaného úroku.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud provedl důkaz čtením následujících listin: smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 3. 2. 2022, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 1. 2024 včetně podacího lístku ze dne 27. 10. 2023, výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2024 včetně podacího lístku ze dne 20. 2 2024, přehledu plateb a zákaznické karty ze dne 3. 2. 2022. Jiné důkazy nebyly v řízení navrhovány.
5. Na základě provedeného dokazování byl zjištěn následující skutkový stav: ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 3. 2. 2022 mezi právnická osoba jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný současně potvrdil převzetí částky 9 154 Kč v hotovosti a částka 5 846 Kč měla být použita na refinancování smlouvy č. hodnota. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a dále úrok a poplatky v celkové výši 12 625 Kč, tj. celkem 27 625 Kč v 52 týdenních splátkách po 532 Kč (poslední splátka 493 Kč). Z přehledu plateb (tabulka umoření) bylo zjištěno, že úvěrující eviduje platby žalovaného v celkové výši 14 354 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný společnosti právnická osoba prohlásil, že je rozvedený, má základní vzdělání, žije v nájmu, nevyživuje žádné děti, je nezaměstnaný s příjmem 9 073 Kč, další příjem domácnosti činí 12 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční výdaje žalovaného činí 2 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 29. 1. 2024 mezi právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. hodnota. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 1. 2024, který byl odeslán jako doporučená zásilka dle podacího lístku ze dne 20. 2. 2024. O úhradu dlužné částky byl následně žalovaný upomínán žalobkyní v předžalobní výzvě ze dne 22. 5. 2024, která byla odeslána jako doporučená zásilka dne 22. 5. 2024.
6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za to, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a jedná se přitom o neplatnost absolutní, k níž soud je povinen přihlédnout i bez námitky účastníků. Dle soudu nebylo prokázáno, že by společnost právnická osoba dostála svým povinnostem stanoveným v ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jedná se o neplatnost absolutní s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, dle kterého články 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně doložila zákaznickou kartu obsahující prohlášení žalovaného o výši příjmů a výdajů. Údaje uvedené v této listin ě nebyly ověřeny žádnými listinami, žalobkyně nepředložila žádnou z listin, kterou měl předkládat žalovaný při uzavření smlouvy. Nereálně nízkou se jeví soudu žalovaným deklarovaná výše výdajů (2 500 Kč měsíčně), za situace, kdy žalovaný bydlí v pronajatém bytě.
7. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, avšak uplatněný v tomto řízení nárok mohl být částečně posouzen jako nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele ve smyslu ust. § 87 odst. 1 , věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální ustanovení k ustanovením občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Soud teprve stanoví povinnost žalovaného vrátit jistinu poskytnutého mu úvěru, žalovaný tak doposud v prodlení není a nemůže být zavázán k úhradě úroků z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení zcela pasivní a netvrdil nic o svých aktuálních majetkových poměrech a možnostech splácení dlužné částky, neshledal soud důvody k rozložení povinnosti žalovaného do splátek, ale zavázal jej k úhradě celé dlužné částky ve standartní lhůtě stanovené zákonem, tj. do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému byla vyplacena ze strany předchůdkyně žalobkyně částka 15 000 Kč a žalovaný uhradil 14 354 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla i v řízení uplatněnou pohledávku za žalovaným, byť tato byla označena jako pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný tak byl zavázán uhradit žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb. částku 646 Kč, tj. rozdíl částek 15 000 Kč a 14 354 Kč. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů od jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.