Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
59 C 363/2024-18
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Danielem Jedličkou ve věci
žalobkyněI-Anonymizováno a.s., IČO Anonymizováno,
sídlem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno,
zastoupena advokátem Jméno advokáta,
sídlem Adresa advokáta
proti
Anonymizováno Anonymizováno, nar. Datum narození advokáta,
bystem Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
o 50 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 213,15 Kč od datum do datum, úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 50 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 466,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
takto:
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne datum domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., dne datum smlouvu o povoleném debetu č. Anonymizováno//Anonymizováno/PD, jejíž součástí byly obchodní podmínky banky. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr 50 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit s úrokem ve výši 21,90 % ročně a rovněž ujednané poplatky. Dne datum přistoupila banka k zesplatnění z důvodu prodlení žalované s úhradou. Pohledávka banky byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Anonymizováno. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Soud postupoval dle čl. 18 odst. 2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1215/2012. Jde-li o rozhodné právo, soud dospěl k závěru, že je české v souladu s čl. 4 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne datum o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Na základě provedeného dokazování při jednání dne datum, které proběhlo v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně, když soud vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, soud hodnotil důkazy dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), učinil tento skutkový závěr:
5. Banka a žalovaný uzavřeli datum smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, v níž si ujednali službu: zřízení účtu č. č. účtu (smlouvou o poskytování bankovních služeb, protokolem o převzetí kódů, údaje klienta). Banka a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o povoleném debetu v celkové výši 50 000 Kč a zároveň sjednali úrok ve výši 21,9 % ročně, RPSN 25,29 % ročně. Zároveň byl ujednán poplatek za správu běžného účtu ve výši 49 Kč a poplatek za upomínku ve výši 500 Kč (smlouvou reg. číslo Anonymizováno//Anonymizováno/PD, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, akceptací návrhu smlouvy o povoleném debetu). Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně ověřila z databáze SOLUS a bankovního i nebankovního registru klientských informací (prokázáno: formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, údaje klienta, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, věc: CBL, zpracování osobních údajů pro účely registrů). Rovněž žalobkyně posoudila informace poskytnuté od žalovaného ohledně měsíčního příjmu a výdajů (pracovní smlouvou, prohlášením k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne datum, mimořádným výpisem z běžného účtu,). Součástí rámcové smlouvy byly podmínky pro používání debetu a obchodní podmínky, kde byly žalovanému vysvětleny základní pojmy a fungování kontokorentu (prokázáno: produktové podmínky pro úvěru ve formě přečerpání na běžném účtu a všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem). Žalovaný čerpal úvěr, nehradil však ničeho (prokázáno: výpis z povoleného debetu, výpisem z osobního účtu). Banka zaslala žalovanému výzvu ze dne datum, kde byl upozorněn na dluh ve výši 50 996,75 Kč (výzvou ze dne datum, přehledem podacích čísel). Výzvou ze dne datum pak došlo zároveň k zesplatnění dluhu, v níž vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 61 423,48 Kč (prokázáno: výzvou k zaplacení dluhu ze dne datum včetně podacího archu). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne datum (rámcovou smlouvou ze dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/02 včetně seznamu pohledávek, potvrzením úplaty ze dne datum) což bylo žalovanému oznámeno (vyrozumění ze dne datum, přehled podacích čísel).
6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.
7. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:
8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).
11. Banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. Postoupení pohledávky soud posoudil dle § 1879 a násl. o.z.
12. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZoSU), kdy dospěl k závěru, že žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru.
13. Banka žalovanému poskytla úvěr, ten jej nehradil řádně a včas, porušil své smluvní povinnosti, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni nezaplacenou jistinou včetně sjednaného smluvního úroku.
14. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením úvěru dle smlouvy, vzniklo žalobkyni právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. Soud nepřiznal část úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku s ohledem na to, že od datum je zákonný sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně, nikoli 15 %.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 466,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 650 Kč ve výši 1 816,50 Kč.
17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 213,15 Kč od , datum, do , datum, , úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 466,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.takto:1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost k zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne , datum, smlouvu o povoleném debetu č. , Anonymizováno, //, Anonymizováno, /PD, jejíž součástí byly obchodní podmínky banky. Banka se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr 50 000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit s úrokem ve výši 21,90 % ročně a rovněž ujednané poplatky. Dne , datum, přistoupila banka k zesplatnění z důvodu prodlení žalované s úhradou. Pohledávka banky byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy ze dne , datum, . Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku.2. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, . Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Soud postupoval dle čl. 18 odst. 2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1215/2012. Jde-li o rozhodné právo, soud dospěl k závěru, že je české v souladu s čl. 4 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I).3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Na základě provedeného dokazování při jednání dne , datum, , které proběhlo v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně, když soud vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, soud hodnotil důkazy dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), učinil tento skutkový závěr:5. Banka a žalovaný uzavřeli , datum, smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, v níž si ujednali službu: zřízení účtu č. , č. účtu, (smlouvou o poskytování bankovních služeb, protokolem o převzetí kódů, údaje klienta). Banka a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o povoleném debetu v celkové výši 50 000 Kč a zároveň sjednali úrok ve výši 21,9 % ročně, RPSN 25,29 % ročně. Zároveň byl ujednán poplatek za správu běžného účtu ve výši 49 Kč a poplatek za upomínku ve výši 500 Kč (smlouvou reg. číslo , Anonymizováno, //, Anonymizováno, /PD, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, akceptací návrhu smlouvy o povoleném debetu). Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně ověřila z databáze SOLUS a bankovního i nebankovního registru klientských informací (prokázáno: formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, údaje klienta, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, věc: CBL, zpracování osobních údajů pro účely registrů). Rovněž žalobkyně posoudila informace poskytnuté od žalovaného ohledně měsíčního příjmu a výdajů (pracovní smlouvou, prohlášením k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, , mimořádným výpisem z běžného účtu,). Součástí rámcové smlouvy byly podmínky pro používání debetu a obchodní podmínky, kde byly žalovanému vysvětleny základní pojmy a fungování kontokorentu (prokázáno: produktové podmínky pro úvěru ve formě přečerpání na běžném účtu a všeobecnými obchodními podmínkami, ceníkem). Žalovaný čerpal úvěr, nehradil však ničeho (prokázáno: výpis z povoleného debetu, výpisem z osobního účtu). Banka zaslala žalovanému výzvu ze dne , datum, , kde byl upozorněn na dluh ve výši 50 996,75 Kč (výzvou ze dne , datum, , přehledem podacích čísel). Výzvou ze dne , datum, pak došlo zároveň k zesplatnění dluhu, v níž vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 61 423,48 Kč (prokázáno: výzvou k zaplacení dluhu ze dne , datum, včetně podacího archu). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy ze dne , datum, (rámcovou smlouvou ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/02 včetně seznamu pohledávek, potvrzením úplaty ze dne , datum, ) což bylo žalovanému oznámeno (vyrozumění ze dne , datum, , přehled podacích čísel).6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.7. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).11. Banka a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. Postoupení pohledávky soud posoudil dle § 1879 a násl. o.z.12. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZoSU), kdy dospěl k závěru, že žalobkyně splnila svou povinnost a zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru.13. Banka žalovanému poskytla úvěr, ten jej nehradil řádně a včas, porušil své smluvní povinnosti, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění dluhu. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobkyni nezaplacenou jistinou včetně sjednaného smluvního úroku.14. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s placením úvěru dle smlouvy, vzniklo žalobkyni právo rovněž na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. Soud nepřiznal část úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku s ohledem na to, že od , datum, je zákonný sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně, nikoli 15 %.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 466,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 650 Kč ve výši 1 816,50 Kč.17. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a náhrada nákladů řízení byla přiznána na zákonné platební místo, tj. k rukám zástupce žalobkyně ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.