Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 1/2024-69
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o zaplacení 26 677,50 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 992,36 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 992,36 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 12 685,14 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 241,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 273,94 Kč, úroku z částky 25 863,5 Kč ve výši 29,9 % ročně od datum do zaplacení, úroku z prodlení z částky 12 685,14 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení a úroku z prodlení z částky 13 992,36 Kč ve výši 15 % ročně od datum do datum.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 992,36 Kč s úrokem z prodlení z částky 13 992,36 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 12 685,14 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 241,11 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 273,94 Kč, úroku z částky 25 863,5 Kč ve výši 29,9 % ročně od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení z částky 12 685,14 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení z částky 13 992,36 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do , datum, .III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 26 677,50 Kč s příslušenstvím, kterého se žalobkyně domáhá z titulu smlouvy o půjčce č. RČ, kterou se žalovaným uzavřela dne datum právní předchůdkyně žalobkyně společnost Anonymizováno Anonymizováno,AnonymizovánoAnonymizovánoAnonymizováno s., IČO: IČO, která v souladu se svým závazkem půjčila žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným úrokem ve výši 29,90 % ročně, a to formou 48 pravidelných měsíčních splátek po 1 124 Kč. Celkem se žalovaný zavázal právní předchůdkyni zaplatit částku 51 740,84 Kč. Žalovaný svému smluvnímu závazku vrátit původní věřitelce jistinu spolu s úroky nedostál a svůj dluh vůči původní věřitelce v plné výši nezaplatil. Následně právní předchůdkyně žalobkyně Anonymizováno Anonymizováno, AnonymizovánoAnonymizovános., IČO: IČO k datum zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností právnická osoba., sídlem adresa, PSČ Anonymizováno, IČ IČO, která tím vstoupila do práv a povinností své předchůdkyně. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum, s účinností ke dni datum postoupena na žalobkyni a tato se nyní domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 25 863,50 Kč, dlužné částky poplatků ve výši 814 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 273,94 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 241,11 Kč, úroků ve výši 29,90 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 863,50 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši 26 677,50 Kč a poplatků v částce 814 Kč obojí od datum do zaplacení.
2. Pohledávka byla ke dni datum zesplatněna a následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum (viz. shora). Následně žalobkyně dne datum zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do dne datum.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu celého soudního řízení zůstal nečinný.
4. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, a ze kterého se žalobkyně řádně a včas omluvila, když ve věci navrhovala rozhodnout na základě jí předložených listinných důkazů.
5. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, a to zejména návrhem na uzavření smlouvy o půjčce č. RČ, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce, sazebníkem, všeobecnými obchodními podmínkami, protokolem o ověření úvěruschopnosti, identifikací žádosti, smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postupovaných pohledávek, vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne datum, předžalobní výzvou, poštovním podacím archem, produktovými obchodními podmínkami Anonymizováno Anonymizováno. Anonymizováno., potvrzením úplaty ze dne datum, oznámením o zesplatnění půjčky ze dne datum, rámcovou smlouvou o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne datum, podacím lístkem vztahujícím se k datu datum, doplněním žaloby, výpisem z účtu žalovaného, informacemi o žalovaném, ze kterých má předně za prokázáno, že žalovanému byly s ohledem na uzavřenou smlouvu č. RČ ze dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno., a žalovaným, poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit společně se sjednaným příslušenstvím tvořeným úrokem ve výši 29,90 % ročně formou 48 měsíčních splátek po 1 124 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátil celkem částku 16 007,64 Kč.
6. Žalobkyně rovněž předžalobní výzvou ze dne datum prokázala, že žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala, a to ve lhůtě nejpozději do datum.
7. Dále soud v rámci provedeného dokazování zjišťoval, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně dle tvrzení žalobkyně vycházela z údajů o aktuálních dluzích interních i externích, negativních záznamů na black listech, neplatných dokladů, existujících exekucí, informací z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS). Tyto výstupy posoudila a zjistila míru úvěrového zatížení, tedy schopnost žalovaného splácet, dále celkovou expozici, příznaky roztáčení úvěrové spirály s negativním dopadem na schopnost splácet své závazky. Zohlednila příjmy žadatele o úvěr ověřené statistickým modelem, kdy vyšlo celkové rizikové vyhodnocení klienta odpovídající pravděpodobnost splacení úvěru 97,41 %. Deklarovaný příjem 30 000 Kč ověřila s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy na základě klientových osobních předpokladů. Zohlednila výdaje ve výši 16 500 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 1 500 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a stavebního úvěru ve výši 10 000 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 000 Kč. Podle vyhodnocení mělo zbýt žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje celkem 13 500 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet. Majetkovou situaci žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala ze statistického modelu.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odstavce 1.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno v. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
17. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
18. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, neboť ve vztahu ke smlouvě č. RČ ze dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz, kterým by prokázala, že ve vztahu k žalovanému byly právní předchůdkyní žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřovány jeho faktické osobní, výdělkové a majetkové poměry, tj. nepředložila žádné důkazy o tom, že byla prověřována konkrétní výše příjmů žalovaného a jejich původ (zda pocházejí z pracovního poměru, případně zda se jedná o příjmy jiného (např. nahodilého) charakteru, to vše za účelem zjištění perspektivy schopnosti žalovaného ve vztahu ke splácení úvěru) a konkrétní výše reálných výdajů žalovaného (odvíjejících se např. od počtu vyživovaných osob, počtu osob v domácnosti, převzatých osobních závazků atd.). Pokud se týká obsahu žádosti o úvěr, jedná se o tabulku, která o prověření majetkových poměrů žalovaného žádným způsobem nevypovídá. Případný náhled do veřejně dostupných registrů není schopen absenci prověření celkové majetkové situace zhojit. V tomto ohledu má soud za to, že původní věřitelka nesplnila svojí zákonnou povinnost řádného prověření osobní, výdělkové a majetkové situace žalovaného za účelem zjištění jeho schopnosti řádně splácet převzatý závazek, což se i následně projevilo tím, že žalovaný svůj závazek nesplnil.
19. V daném případě proto bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z., jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení. Bezdůvodné obohacení žalovaného je v daném řízení ve vztahu ke smlouvě č. RČ ze dne datum dáno částkou 13 992,36 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla, po odečtu toho, co žalovaný vrátil, tedy po odečtu částky 16 007,64 (tj. 30 000 Kč – 16 007,64 Kč = 13 992,36 Kč). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobě dále vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 13 992,36 Kč.
20. Jelikož se žalovaný dostal se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.
21. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 13 992,36 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího po dni, který byl žalovanému žalobkyní ke splnění povinnosti stanoven v předžalobní výzvě (žalovaný byl požádán o úhradu do datum), tj. ode dne datum, a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši požadované žalobkyní, která nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
22. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II. tohoto rozsudku).
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně ke dni rozhodnutí soudu žádala zaplacení celkem částky 42 316,50 Kč a úspěšná byla pouze co do částky 15 130,91 Kč (do výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba zahrnout současně tak příslušenství, vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu v dané věci). Nárok na náhradu nákladů řízení je tedy na straně žalovaného dán 28,49 %. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, jak ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.