Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
209 C 124/2024-58
Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Alenou Šustrovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
trvale bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 35 730 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 098 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 098 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 3 434 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 434 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 29 532 Kč od 27. 6. 2024 do 25. 9. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 29 532 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, částky 2 367 Kč, částky 400 Kč, částky 1 996 Kč a částky 1 435 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 770 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 098 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 26 098 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 3 434 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 434 Kč od 27. 6. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 27,28 % ročně z částky 29 532 Kč od 27. 6. 2024 do 25. 9. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 29 532 Kč od 26. 9. 2024 do zaplacení, částky 2 367 Kč, částky 400 Kč, částky 1 996 Kč a částky 1 435 Kč se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 770 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 23. 1. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalované poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr byl poskytnut tak, že částku 27 500 Kč žalobkyně dne 25. 1. 2024 převedla v souladu s ujednáním ve smlouvě na účet zákazníka, tedy na účet určený žalovanou. Zbytek ve výši 2 500 Kč převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele jako jeho provizi. Dle smluvních ujednání se žalovaná zavázala předmětný úvěr zaplatit spolu s úroky v dohodnuté roční zápůjční úrokové sazbě (měl tedy zaplatit celkem 46 000 Kč) v pravidelných 40. měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20 dne daného měsíce, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 2. 2024. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalobkyně úvěr ke dni 26. 6. 2024 zesplatnila, zaslala žalované písemné oznámení o zesplatnění a vyzvala ji k úhradě celého dluhu. Žalobkyně žalované odeslala celkem 4 upomínky, za každou požaduje účelně vynaložené náklady 100 Kč. Ke dni zesplatnění činila zesplatněná část jistiny 27 551 Kč, dluh na splátkách 4 348 Kč, kdy splátky sestávají z dlužných úroku ve výši 2 367 Kč a dluhu na jistině 1 981 Kč Dluh na jistině celkem tedy činí 29 532 Kč, na úrocích 2 367 Kč. Kromě jistiny, úroků, účelně vynaložených nákladů spojených s upomínám žalobkyně po žalované požaduje také smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč a 1 435 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby žalované zaslala předžalobní výzvu, ani na tu ale žalovaná nereagovala.
2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně do spisu založila výpis z obchodního rejstříku, smlouvu o spotřebitelském úvěru včetně příloh, úvěrové podmínky, potvrzení o provedení transakce, upomínky, oznámení o zesplatnění včetně podacího lístku, potvrzení české pošty, čestná prohlášení zaměstnance žalobkyně, bonitu smlouvy, tabulku umoření, čestné prohlášení spotřebitele, výplatní lístky, výpisy z účtu žalované, výpis z centrální evidence exekucí, předžalobní výzvu včetně dokladu o jejím odeslání.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání. K jednání se žalobkyně omluvila. Nedostavila se ani žalovaná, k žalobě se nevyjádřila, do spisu nezaložila ani nenavrhla žádné důkazy. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl listinami, které do spisu založila žalobkyně.
4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně pravděpodobně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě dne 25. 1. 2024 poslala na její účet částku 27 500 Kč (a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele). Ve smlouvě o úvěru si účastníci dojednali v žalobě tvrzenou výši úvěru, výši splátek, dobu splácení, i všechny tvrzené poplatky včetně sankčních. Žalobkyně prokázala v řízení, že žalované zaslala oznámení o zesplatnění, zaslala jí i tvrzené upomínky a předžalobní výzvu Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná splatila celkem 1 402 Kč. Žalovaná neprokázala, že by žalobkyni uhradila vyšší částku. V řízení však nebylo prokázáno ani to, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla, že schopnost žalované úvěr řádně splácet zkoumala a že žalovaná jí prokázala, že její příjmy jsou k domu dostačující. Pokud však žalobkyně na podporu tohoto svého tvrzení založila do spisu „pouze“ formulářové čestné prohlášení žalované o jejích závazcích, výdajích a příjmech, kdy jedinými vyplněnými údaji jsou výdaj žalované na bydlení a další výdaje s bydlením související ve výši 5 000 Kč (potvrzené prohlášením rodiče ) a příjem (mzda, plat, důchod) ve výši 25 682 Kč, s tím, že v předepsaných kolonkách je žalovaná uvedena jako svobodná bez dětí a jako žijící sama v domácnosti, a s tím, že v dalších předepsaných kolonkách je uvedeno, že nesplácí žádné splátky úvěrů, ani penzijní připojištění a další případné platby, avšak v listině nazvané jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka je vyplněno, že má žalovaná dvě děti, které vyživuje, že na ně dostává výživné 6 000 Kč měsíčně, pak už jen v těchto zjištěních je zjevný rozpor. Pokud žalobkyně k důkazu založila výpis z účtu žalované, který měla k dispozici před poskytnutím úvěru, pak sama z tohoto výpisu určitě zjistila, že žalovaná v posledních měsících před uzavřením smlouvy o úvěru načerpala a hradí půjčky od dalších bankovních i nebankovních subjektů (právnická osoba, jméno FO.) a například v měsíci prosinci 2023 (úvěrová smlouva mezi účastníky byla uzavřena v lednu 2024) na účet žalované s počátečním zůstatkem 13 360,92 Kč bylo připsáno celkem 49 322 Kč (včetně další čerpané půjčky) a odepsáno celkem 49 845,28 Kč ! Konečný zůstatek ke dni 31. 12. 2023 tak činil 12 837,64 Kč. Za této situace soud měl v úmyslu žalobkyni vyzvat k doplnění konkrétních tvrzení a důkazů stran ověřování si úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně se však k prvnímu jednání ve věci nedostavila, čímž si možnost být poučena a vyzvána k doplnění vzala, a to přes to, že si možných následků takového svého jednání musela být vědoma.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).
8. V daném případě se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, respektive, že by s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.
9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 27 500 Kč žalované, a žalobkyně sama v žalobě uvedla, že žalovaná jí uhradila celkem částku 1 402 Kč, o zbývající částku ve výši 26 098 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila, kdy tuto částku žalobkyni nevrátila. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 098 Kč plus úrok z prodlení z této částky, neboť tím, že bezdůvodné obohacení nebylo vráceno včas, k prodlení žalované beze sporu došlo (§ 1970 o.z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
12. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu tak, že ve sporu úspěšnější žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 46 % z celkových nákladů (rozdíl mezi úspěchem ve výši 73 % a neúspěchem ve výši 27 %) s tím, že celkové náklady žalobkyně představuje zaplacení soudní poplatek 1 669 Kč, náhrada nákladů na právní zastoupení (3 úkony po 500 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč plus 21 % DPH). Proto z celkové náklady řízení jsou 3 847 Kč, z nich 46 % činí 1 770 Kč. O povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).