Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 250/2024-35
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, 588 56 Anonymizováno
o 20 731 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 722 Kč, a to splátkami ve výši 300 Kč měsíčně splatnými vždy do každého 20. dne v měsíci s účinností od měsíce března 2025 pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv z nich.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 009 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 548,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 480,16 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 935,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 9 935,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 722 Kč, a to splátkami ve výši 300 Kč měsíčně splatnými vždy do každého 20. dne v měsíci s účinností od měsíce března 2025 pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv z nich.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 009 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 548,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 480,16 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 935,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 9 935,54 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 731 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba (dále též jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným dne 3. 8. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota na částku 10 000 Kč, když žalovanému finance vyplatila v hotovosti při podpisu smlouvy. Částku, která mu byla poskytnuta na základě smlouvy, se žalovaný zavázal spolu s částkou ve výši 11 369 Kč splatit v 78 týdenních splátkách po 278 Kč. Tato částka je tvořena součtem kapitalizovaných úroků za zapůjčenou částku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 847 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 22,44 % ročně), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 292 Kč. Schopnost žalovaného splácet byla osvědčena informacemi poskytnutými žalovaným a ověřena z dokumentů předložených žalovaným. Žalovaný svou povinnost splnil pouze zčásti, když neuhrazena zůstala jistina ve výši 9 935,54 Kč a poplatek ve výši 10 795,46 Kč. Dne 21. 9. 2023 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Za období od postoupení pohledávky žalovaný na pohledávku neuhradil ničeho. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen „o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. Při jednání soudu uvedl, že je nezaměstnaný, do zaměstnání nastupuje od února 2025, přičemž v současné době bydlí u kamaráda, chce se stěhovat, má exekuci kvůli sociálnímu a zdravotnímu pojištění, kde nyní splácí 400 Kč. Jeho příjem bude okolo 17-18 000 Kč měsíčně.
3. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 3. 8. 2021 byla tato uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 7 847 Kč (úroková sazba činila 86 %), částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 292 Kč; celkem tak byl žalovaný povinen uhradit částku 21 639 Kč ve 78 týdenních splátkách s tím, že prvních 77 splátek bylo po 278 Kč a poslední 78. splátka činila 233 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že předmět úvěru mu byl vyplacen v hotovosti při podpisu smlouvy.
4. V zákaznické kartě ze dne 3. 8. 2021 je k osobě žalovaného vyplněno, že je svobodný, žije s rodiči, má základní vzdělání, jednu vyživovací povinnost a jeho příjmy pochází ze zaměstnání. V příjmech domácnosti je uveden čistý příjem žalovaného ve výši 6 728 Kč, počet zdrojů příjmu žadatele 1, měsíční výdaje žalovaného jsou odhadnuty na 2 600 Kč, externí splátky žadatele činí 1 500 Kč. V části zákaznické karty označené jako „ověřené dokumenty“ je zatrženo políčko výplatní pásky a doplněn údaj „5/6 2021“.
5. Z tabulky umoření je zřejmá výše čerpaného úvěru, výše sjednané úrokové sazby, data splatnosti jednotlivých splátek a poměr, v jakém měly být splátky úvěru použity na umoření jistiny a dalších nákladů. Konkrétně z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 278 Kč dne 29. 11. 2021, jiné splátky hrazeny nebyly.
6. Smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 21. 9. 2023 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ze smlouvy č. hodnota na žalobkyni. Toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, jenž byl odeslán dle podacího lístku dne 27. 10. 2023, a obsahoval dále výzvu žalované k úhradě pohledávky do 10 dnů od doručení.
7. Předžalobní výzvou ze dne 15. 2. 2024, která byla dle podacího lístku podána k přepravě téhož dne, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 1. 3. 2024.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu ze dne 3. 8. 2021, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 78týdenními splátkami ve výši 278 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 86 % ročně. Bonita žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný uhradil pouze jednu splátku. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, oznámením ze dne 29. 9. 2023, zaslaným dne 27. 10. 2023, byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků do 10 dnů od doručení výzvy. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by uhradil jiné částky, než tvrdila žalobkyně v žalobě, učinil soud závěr, že žalovaný žalobkyni uhradil částku 278 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou. Žalovaný je nezaměstnaný, má dluh na sociálním a zdravotním pojištění, který je strháván exekučně. Do zaměstnání nastupuje v únoru s příjmem okolo 17 -18 000 Kč. Bydlí u kamaráda, bude se ale stěhovat do nájmu.
9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu jiného státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
14. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na www.nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila schopnost žalovaného splácet dostatečně. Ze zákaznické karty vyplývá, že měl mít žalovaný jediný příjem ve výši 6 728 Kč a že tento údaj měl být ověřen z výplatní pásky. Žalobkyně však žádný důkaz, jímž by prokázala ověření tohoto údaje nepředložila. Samotné ověření dokumentů potom nevyplývá z pouhého zaškrtnutí příslušných kolonek v zákaznické kartě. Splátky poskytnutého úvěru by přitom činily okolo 1 200 Kč, to vše za situace, kdy dle zákaznické karty již žalovaný splácel měsíčně 1 500 Kč u jiné společnosti. Jako zcela nereálné považuje soud odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 2 600 Kč, a to i za situace, že byl svobodný, žil dle údaje v zákaznické kartě s rodiči, neboť žalovaný rovněž uvedl, že má 1 vyživovací povinnost. Takto nízké výdaje měly být ze strany právní předchůdkyně žalobkyně důsledněji prověřeny, resp. žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z nějž by vyplynulo, že se její právní předchůdkyně výdajovou stránkou žalovaného zabývala více, než pouhým zapsáním odhadnuté částky do karty zákazníka. O tom, že neměl dostatek prostředků na úhradu, ostatně vypovídá i skutečnost, že uhradil pouze první splátku. Přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobkyně nenavrhla žádné důkazy, jimiž by prokázala, že se její právní předchůdkyně výdajovou stránkou žalovaného zabývala více, než pouhým zapsáním odhadnuté částky do karty zákazníka, neprokázala tak tvrzení o řádném prověření schopnosti žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. Soud proto uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.
15. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C-679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
16. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyni její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Z tabulky umoření i z nesporovaného tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil částku 278 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu. Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit částku 9 722 Kč. Tuto částku je povinen vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Vzhledem k tomu, že je žalovaný nyní nezaměstnaný, příjem ve výši okolo 17 000 Kč bude mít poprvé vyplacen až v měsíci březnu za měsíc únor 2025, současně však má exekuci k úhradě dlužného sociálního a zdravotního pojištění, bude rovněž hradit náklady na bydlení, zejména nájemné, určil soud povinnost žalovaného uhradit dlužnou částku splátkami ve výši 300 Kč s účinností od měsíce března 2025. Takto stanovená povinnost odpovídá dle soudu možnostem žalovaného, přičemž pokud by došlo na jeho straně ke změně poměrů, může se žalobkyně či žalovaný domáhat změny rozhodnutí ohledně stanovených splátek. Soud tímto určil lhůtu pro vrácení poskytnuté jistiny, žalovaný se tak nedostal do prodlení s jejím vrácením a není povinen žalobkyni hradit úrok z prodlení.
17. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně požadovaného příslušenství, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
18. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení) částky 27 515,68 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 10 625,34 Kč, tj. z 38,62 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky, tj. ze 61,38 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 22,76 % Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.