Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 169/2024-57

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Němcem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

trvale bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky 42 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč za dobu od 14. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 46 230,89 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 23 093,68 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 18 611,07 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 093,68 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 493,68 Kč za dobu od 14. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč za dobu od 14. 11. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 46 230,89 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 23 093,68 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 18 611,07 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 093,68 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do 13. 11. 2023 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 22 493,68 Kč za dobu od 14. 11. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení neuhrazené pohledávky ze smlouvy o půjčce č. RČ uzavřené dne 13. 9. 2012 mezi právním předchůdcem žalobkyně obchodní společností právnická osoba (dále jen „právní předchůdce“) a žalovaným, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a zaplatit poplatek ve výši 41 800 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 1 530 Kč. Žalovaný půjčku řádně nesplácel, uhradil pouze 49 400 Kč. Žalovaná pohledávka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 23 093,68 Kč, neuhrazený poplatek ve výši 19 306,32 Kč, 19,98% p.a. úrok z jistiny 23 093,68 Kč od 12. 11. 2013 do 27. 9. 2023 v kapitalizované výši 46 230,89 Kč, 19,98% p.a. úrok z jistiny 23 093,68 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, 8,05% p.a. úrok z prodlení z jistiny 23 093,68 Kč za dobu od 15. 11. 2013 do 27. 9. 2023 v kapitalizované výši 18 611,07 Kč a 8,05% p.a. úrok z prodlení z jistiny 23 093,68 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum a o oznámení o postoupení pohledávky.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků ( ).

3. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce s žalovaným uvedenou smlouvu uzavřel, částka v celkové výši 50 000 Kč byla žalovanému v hotovosti předána (smlouva) a žalovaný na ni uhradil celkem částku 49 400 Kč (přehled úhrad). Obchodní korporace právnická osoba žalovanou pohledávku následně postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně poštovního podacího lístku). Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet půjčku, žalobkyně uvedla, že ji její právní předchůdce prověřil na základě informací sdělených žalovaným zaznamenaných v zákaznické kartě, jejichž pravdivost byla ověřena z dokladů, které žalovaný předložil. Žalovaný podle údajů uvedených v zákaznické kartě ze dne 13. 9. 2012 předložil pracovní smlouvu, nájemní smlouvu a platební doklad SIPO, podle nichž bylo zjištěno, že je zaměstnán za mzdu ve výši 23 000 Kč měsíčně. Jeho výdaje za nájem/inkaso činily podle karty zákazníka 5 000 Kč měsíčně, výdaje za telefon 1 000 Kč měsíčně a výdaje na domácnost 5 000 Kč měsíčně. y, z nichž měl podle tvrzení právní předchůdce žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného ověřit, však žalobkyně nepředložila. V kartě zákazníka nebyly uvedeny ani žádné y, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalovaného.

5. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením , , v účinném znění, při právním posouzení věci vycházel ze , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), neboť smlouva, o niž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do datum (dále jen „ “), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

7. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

8. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

9. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

10. Podle § 563 obč. zák. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.

11. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v uvedeném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli před uzavřením smlouvy.

12. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

13. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. To, zda je reálné splacení dluhu je přitom výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, nebo nikoli.

14. Jak bylo uvedeno v bodu 4 rozsudku, žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce ověřoval před uzavřením smlouvy o půjčce příjmy, výdaje a míru zadlužení žalovaného, neboť nepředložila důkazy, z nichž by vyplývaly skutečnosti uvedené v předložené kartě zákazníka. Žalobkyně tak neprokázala, že její právní předchůdce skutečnosti uvedené v kartě zákazníka ověřoval. Nadto v kartě zákazníka nejsou ani uvedeny y, z nichž by mohla být ověřena míra zadlužení žalovaného.

15. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

16. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.

17. K námitce žalobkyně, že nižší půjčky s kratší dobou splácení jsou menším rizikem a není třeba lpět až na detektivním posuzování úvěruschopnosti dlužníka, je třeba primárně uvést, že bez řádného posouzení úvěruschopnosti dlužníka není možné objektivně hodnotit míru rizika, jestli bude půjčka splacena. Nelze přisvědčit tvrzení žalobkyně, že nižší půjčky s krátkou splatností jsou méně rizikové, protože výše dluhu, která je pro dlužníka splatitelná, se nedá paušalizovat. Výše dluhu nadto není jen jistina úvěru, ale souhrn veškerých plnění, které ze smlouvy vyplývají.

18. Nastíněná úvaha žalobkyně neodpovídá ani zákonu o spotřebitelském úvěru, který vyžaduje posouzení úvěruschopnosti dlužníka u všech spotřebitelských úvěrů bez ohledu na výši poskytnuté částky, přičemž není v něm ani odstupňována hloubka, do jaké je třeba při posouzení úvěruschopnosti zajít. Platí tedy, že bez ohledu na výši úvěru lze úvěruschopnost dlužníka řádně vyhodnotit jen se znalostí jeho příjmů, pravidelných výdajů a míry jeho zadlužení, přičemž informace a důkazy o těchto skutečnostech je povinen předložit žadatel o půjčku, není tedy třeba žádné detektivní pátrání poskytovatele půjčky.

19. Podpis žalovaného pod smlouvou o půjčce, který měl podle žalobkyně stvrdit, že řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy proběhlo, není dostatečným důkazem. Žalovaný v pozici žadatele o půjčku z povahy věci není a nemůže být garantem toho, že poskytovatel půjčky s odbornou péčí vyhodnotí jeho možnosti půjčku splácet.

20. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel půjčky nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet půjčku ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013, absolutně neplatná podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013.

21. K námitce žalobkyně, že neprokázání splnění zákonné povinnosti dle , o spotřebitelském úvěru, nezpůsobuje neplatnost předmětné smlouvy s ohledem na skutečnost, že daná smlouva byla uzavřena ještě před 24. 2. 2013, kdy nabyl účinnosti , kterým byl novelizován i spotřebitelského zákona tak, že teprve zde byla nově stanovena sankce absolutní neplatnosti smlouvy pro případ, kdy věřitel poskytne spotřebitelský úvěr, aniž by bylo po posouzení úvěruschopnosti zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, je třeba odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud zdůraznil, že je třeba vyjít z judikatorně ustálené zásady, jíž z pohledu posuzování platnosti spotřebitelských úvěrových smluv formuloval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. , nebo v nálezu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. , že „nelze považovat za akceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů“. Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu a taková smlouva je od počátku absolutně neplatná ( obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období, kdy zákon uvedený důsledek spočívající v neplatnosti takto uzavřené smlouvy výslovně neupravoval. Lze proto shrnout, že i v režimu úpravy ustanovení účinné před novelou má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

22. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je smlouva o půjčce neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 457 obč. zák.). Žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč a dosud podle tvrzení žalobkyně vrátil 49 400 Kč, proto ho soud zavázal k doplacení částky 600 Kč. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o půjčce, žalobu zamítl.

23. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 600 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a tato není právním předpisem stanovena, za den splatnosti je proto třeba považovat první den poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 563 obč. zák.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ze smlouvy o půjčce v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, které bylo žalovanému odesláno datum (podací lístek). Oznámení bylo žalovanému doručeno 3. 11. 2023. Byl v něm vyzván k zaplacení do deseti dnů, tj. do 13. 11. 2023 a nezaplatil-li, je podle obč. zák. od 14. 11. 2023 s plněním dluhu v prodlení. Od tohoto data až do zaplacení tedy žalobkyni přísluší dle obč. zák. nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané (tj. 15 %). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 8,05 %. Vázán jejím návrhem, přiznal jí soud úrok z prodlení v nižší než zákonné výši z přiznané částky 600 Kč za dobu od 14. 11. 2023 do zaplacení a ve zbytku žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.

24. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jeho úspěchu ( ). Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.