Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

44 C 264/2024-44

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 53 481,68 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 32 481,68 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 142,19 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 23 290,38 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 269,85 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 391,71 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Česká republika – Okresní soud ve Zlíně je povinen vrátit soudní poplatek ve výši 55 Kč žalobkyni, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 32 481,68 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 142,19 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 23 290,38 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 269,85 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 391,71 Kč za dobu od 23. 4. 2024 do zaplacení.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Česká republika – Okresní soud ve Zlíně je povinen vrátit soudní poplatek ve výši 55 Kč žalobkyni, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba., IČO IČO, a žalovanou byla dne 9. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a zaplatit úrok a úhrady za služby ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaná uhradila celkem částku 4 000 Kč. Žalovaná částka 53 481,68 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 23 290,38 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 1 101,33 Kč, zůstatek neuhrazených poplatků za služby v celkové výši 18 088,29 Kč a smluvní pokutu ve výši 11 001,68 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 8 % p. a. z jistiny 23 290,38 Kč za dobu od 10. 3. 2024 do zaplacení, který za dobu do 22. 4. 2024 úrok kapitalizovala částkou 1 142,19 Kč, a úroku z prodlení ve výši 14,75 % p. a. z částky 24 391,71 Kč za dobu od prodlení žalované do zaplacení, přičemž za dobu do 22. 4. 2024 tento úrok kapitalizovala částkou 2 269,85 Kč. Pohledávka za žalovanou byla společností právnická osoba. smluvně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností právnická osoba., IČO IČO (dále též „společnost“), byla dne 9. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na jejímž základě se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 21 480 Kč splatit v 14 splátkách ve výši 3 320 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru č. hodnota). Žalovaná zaplatila podle tvrzení žalobkyně částku ve výši 4 000 Kč (nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Společnost právnická osoba. pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky).

4. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost právnická osoba., IČO: IČO, pohledávku za žalovanou postoupila ke dni 29. 5. 2024 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 uzavřené mezi společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností dopisem ze dne 14. 6. 2024. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

9. Společnost a žalovaná uzavřely dne 9. 1. 2023 smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (peněžní prostředky byly poskytnuty při podpisu smlouvy a nebylo sjednáno právo žalované vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě smlouvy společnost jako zapůjčitel přenechala žalované coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč.

10. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzovala společnost (právní předchůdce žalobkyně) úvěruschopnost žalované, byla vyzvána usnesením č. j. -29 ze dne 18. 10. 2024, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakými konkrétními postupy právní předchůdce prověřil schopnost žalované úvěr splácet včetně uvedení toho, z jakých listin zjistil a ověřil příjmy a výdaje žalované. Žalobkyně k výzvě uvedla, že žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 9. 1. 2023 a ověřeny doklady uvedenými v části „doložení příjmu žadatele“. Tvrzenou majetkovou situaci žalované právní předchůdce ověřil poštovními poukázkami, smlouvou o nájmu a výpisy z bankovního účtu. V žádosti, kterou žalobkyně soudu předložila, je uvedeno, že žalovaná má vyživovací povinnost k jednomu dítěti, bydlí v nájmu a její sociální status je „pečovatelský“. Její příjem představují sociální dávky ve výši 20 035 Kč, výdaje činí 14 690 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 7 000 Kč a výdaje na dopravu a jídlo 7 690 Kč. Další zápůjčky či úvěry nemá. Žalobkyně dále předložila dvě poštovní poukázky, dle nichž byly žalované Úřadem práce ČR vyplaceny sociální dávky, a to dne 12. 10. 2022 částka 23 155 Kč a dne 13. 12. 2022 částka 16 916 Kč, a nájemní smlouvu, avšak pouze část, která neobsahovala dohodu o výši nájemného. Co se týče výdajů v podobě splátek zápůjček či úvěrů, tyto právním předchůdcem nebyly ověřovány vůbec, kdy se právní předchůdce spokojil s tvrzením žalované, že žádné další zápůjčky či úvěry nemá. Soud tak v daném případě nemá za prokázané, jakým konkrétním způsobem si právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovanou ověřil, když žalobkyně pouze předložila doklady o vyplacení sociálních dávek žalované. Vzhledem k tomu, že společnost při posuzování úvěruschopnosti žalované pracovala pouze s tvrzeními žalované, které si řádným způsobem neověřila (vyjma příjmu žalované), nelze než uzavřít, že nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.

12. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. ), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 25 000 Kč náležející společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla společnosti celkově částku 4 000 Kč, která měla sloužit jako úhrada splátek; jelikož však smlouva o zápůjčce je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni, na niž byla pohledávka za žalovanou postoupena, jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 4 000 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k zaplacení částky 21 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

13. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 21 000 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení úhrad žalované v celkové výši 4 000 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

15. S ohledem na uvedené uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná, a to z 65 % (předmětem sporu byla částka 60 080,54 Kč, představující jistinu, úrok, poplatky, úroky z prodlení, přičemž žalobkyně byla úspěšná pouze ohledně částky 21 000 Kč), proto má žalovaná nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož však žalovaná žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

17. Podle jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

18. Žalobkyně zaplatila dne 12. 11. 2024 doplatek soudního poplatku ve výši 579 Kč na základě nesprávné výzvy soudu č.j. -38. Správný doplatek činil 524 Kč, když základem pro výpočet soudního poplatku měla být částka 52 380,35 Kč, nikoliv žalovaná částka 53 481,68 Kč, do které byl žalobkyní zahrnut také úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 101,33 Kč. Soud proto rozhodl dle , o soudních poplatcích, o vrácení části soudního poplatku žalobkyni.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.