Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 138/2024-36

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Machačkou ve věci

žalobkyně:

Jméno žalobkyně., IČ IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému:

Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 45 277,59 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 388 Kč spolu s náklady řízení ve výši 479 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 538,80 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení dalších 19 889,59 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 277,59 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 388 Kč spolu s náklady řízení ve výši 479 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 538,80 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení dalších 19 889,59 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 277,59 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení, zamítá.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 13. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 45 277,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 5. 2024 do zaplacení. V žalobě uváděla, že dne 26. 10. 2023 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně jméno FO (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Tvrdila, že na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné výši 45 277,59 Kč, který měl být splacen nejpozději do 26. 5. 2024. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky do data splatnosti nevrátil a dostal se do prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 6. 2024 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. Dlužná částka činí 45 277,59 Kč. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z této částky od 27. 5. 2024 do zaplacení.

2. Ve věci byl podán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný odpor s odůvodněním, že si je vědom svých závazků, není však schopen dlužnou částku uhradit najednou. Dne 25. 8. 2024 podal návrh na své oddlužení.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v , v účinném znění (dále jen „ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas, žalovaný se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu obsahující doložku podle nevyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání předpokládal.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 26. 10. 2023, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 146,949 % ročně. Žalovaný se zavázal, že bude úvěr splácet v rámci pravidelných měsíčních splátek odpovídajících minimální částce platby, tvořenou 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, minimálně však částkou 1 000 Kč.

5. Z listin na č. l. 16–22 spisu soud zjistil, že žalovaný z úvěru celkem načerpal 35 000 Kč, uhradil 9 612 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, ve znění dodatků, jakož i ze seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že výše uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena z právního předchůdce žalobkyně na současnou žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 22. 6. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho, aby na svůj dluh z úvěrové smlouvy napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně.

8. Z předžalobní výzvy z 22. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu vzniklého z předmětné úvěrové smlouvy ve lhůtě do tří dnů a upozornila jej na to, že pokud dluh nebude v uvedené lhůtě zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.

9. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné významné skutečnosti.

10. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

11. Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru, uzavřené mezi účastníky dne 26. 10. 2023, poskytl žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v rámci pravidelných měsíčních splátek odpovídajících minimální částce platby, tvořenou 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, minimálně však částkou 1 000 Kč. Žalovaný z úvěru načerpal 35 000 Kč, uhradil 9 612 Kč. Pohledávku z uvedené smlouvy její právní předchůdce postoupil na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy předžalobní upomínkou svého právního zástupce.

12. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle a násl. , (dále jen „o. z.“) ve spojení se o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“).

13. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

16. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacený výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

21. K uvedenému je nutno dále doplnit, že ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. K jejich výkladu pak Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 uvedl, že články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tedy neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.

22. Ust. § 86 z. s. ú. pak ukládá věřiteli povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to ještě před vznikem závazku či jeho změnou. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální. Ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, což však nezbavuje věřitele povinnosti zjišťovat úvěruschopnost z jiných zdrojů. K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. . Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, příp. je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Cílem posouzení je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, příp. domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné bez dalšího dovodit, že bude schopen splácet smluvně stanovené splátky, pakliže nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje (závazky).

23. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dospěl soud k následujícím závěrům.

24. Na základě předložených listinných důkazů soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. V posuzované věci žalobkyně k podané žalobě nedoložila jediný důkaz, který by svědčil o tom, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla právním předchůdcem žalobkyně jakkoliv ověřována schopnost žalovaného tento úvěr splatit. Soud vyzval žalobkyni k předložení listin prokazující řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně však na tuto výzvu nereagovala. Dle názoru soudu právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici dostatek podkladů pro to, aby mohl před uzavřením shora uvedené úvěrové smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, přesto mu úvěr poskytl.

25. Důsledkem shora uvedených skutečností je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy dle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo pouze na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru a bez nároku na zákonné úroky z prodlení, tj. na částku 25 388 Kč (35 000 Kč – 9 612 Kč), neboť žalovaný na svůj dluh ze shora uvedené smlouvy uhradil 9 612 Kč. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný uváděl, že není schopen celý dluh uhradit najednou. Tvrdil, že podal návrh na své oddlužení. Soud si tuto informaci ověřil v insolvenčním rejstříku, insolvenční návrh s návrhem na podání oddlužení podán nebyl. Soud vyšel z tvrzení žalovaného, že není schopen uhradit dlužnou částku najednou, a z listin prokazujících finanční možnosti žalovaného stran možnosti uhradit soudem stanovenou výši dlužné pohledávky a tyto možnosti promítl do přiměřené délky splácení úvěru. Z tohoto pohledu se soudu jeví jako přiměřená částka 2 538,80 Kč měsíčně, která by umožnila žalovanému splatit dlužnou částku žalobkyni za 10 měsíců, což je doba, kterou soud považuje rovněž za dostatečnou. Soud nicméně podmínil tuto možnost sankcí ztráty výhody splátek v případě prodlení s úhradou byť jen jediné splátky.

26. Z uvedeného důvodu soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbývající části, tj. co do částky 19 889,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 45 277,59 Kč od 27. 5. 2024 do zaplacení žalobu výrokem II. zamítl.

27. O nákladech řízení soud rozhodl dle , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení 45 277,59 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 25 388 Kč, naopak co do částky 19 889,59 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci tak činí 56 % ku 44 % ve prospěch žalobkyně, které tak ve smyslu shora citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 12 % (56 % - 44 % = 12 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 812 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 2 178 Kč (mimosmluvní odměna advokáta ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby ve smyslu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) po 500 Kč podle cit. vyhl., dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle cit. vyhl. a náhrada za 21 % DPH z uvedených položek ve výši 378 Kč podle cit. vyhl.). Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 479 KČ (12 % z celkových nákladů řízení ve výši 3 990 Kč), a to k rukám jejího zástupce ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.

Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon.