Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 155/2024-45

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci

žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce

sídlem Adresa žalobce

zastoupen advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

o zaplacení 16.444 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8.250 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje lednem 2025 pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení

a) 6.772 Kč,

b) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 15.022 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení,

c) 2.500 Kč,

d) 1.422 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 8.250 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč splatných vždy do každého posledního dne v měsíci počínaje lednem 2025 pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacenía) 6.772 Kč,b) zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 15.022 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení,c) 2.500 Kč,d) 1.422 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 9. 2024 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 15.022 Kč, zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 15.022 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení, ve smlouvě sjednaných paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.422 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že s žalovanou uzavřel dne 26. 4. 2023 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poukázal na účet žalované 9.000 Kč. Dne 1. 5. 2023 uzavřel žalobce s žalovanou dodatek smlouvy o navýšení zápůjčky o 3.000 Kč, které byly žalované rovněž poukázány na účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit kromě zápůjčky také poplatek ve výši 3.022 Kč, to vše do 26. 5. 2023. Ve smlouvě byla dojednána také paušální náhrada nákladů vymáhání; žalobce požadoval z tohoto titulu zaplatit celkem 2.500 Kč za pět upomínek. Žalovaná na svůj dluh uhradila pouze 3.750 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, pouze požádala o možnost uhradit dluh ve splátkách.

3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalované má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru.

4. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v obec vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. spisová značka. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. -80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí, „judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

9. Soud zjistil, že žalobce s žalovanou dne 26. 4. 2023 uzavřeli na dálku smlouvu označenou jako smlouva o zápůjčce, podle které se žalobce zavázal žalované poskytnout 9.000 Kč a žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 2.047 Kč (viz smlouvu na č. l. 12 soudního spisu). Žalobce s žalovanou dne 1. 5. 2024 uzavřeli dodatek ke smlouvě č. 0401109830 (viz č. l. 11 a násl. soudního spisu), jímž se žalobce zavázal poskytnout žalované další 3.000 Kč a žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 975 Kč.

10. Z výpisu z účtu žalobce (č. l. 7 a násl. soudního spisu) a ze zpráv právnická osoba (č. l. 40 a 42 soudního spisu) bylo zjištěno, že žalobce zaslal na bankovní účet žalované dne 26. 4. 2023 částku 9.000 Kč a dne 1. 5. 2023 částku 3.000 Kč.

11. Soud ještě před jednáním informoval žalobce o tom, že předmětem jednání bude i otázka řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky. Žalobce se ale z jednání soudu omluvil, sdělil, že ohledně zkoumání úvěruschopnosti nechce doplňovat žádná konkrétní tvrzení, nenavrhl žádné další důkazy, zato ale navrhl, aby soud případně věc posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.

12. Soudního jednání se nezúčastnil žalobce, ani žalovaná.

13. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobce jakkoliv zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím zápůjčky, tedy že by prověřil reálné příjmy, výdaje a případné závazky žalované. Proto lze uzavřít, že žalobce nevěnoval při sjednávání smlouvy řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalované. Úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná.

14. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi čerpanými a splacenými prostředky. Podle tvrzení žalobce žalovaná na poskytnutou částku 12.000 Kč zaplatila 3.750 Kč. Žalovaná se tak ve smyslu § 2991 o. z. obohatila o 8.250 Kč, neboť obdržela majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má tak nárok na zaplacení uvedené částky.

15. Protože žalovaná požádala o plnění formou splátek, rozhodl soud podle ve spojení s a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, že žalovaná je povinna uvedenou částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000 Kč.

16. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval s neplatnou smlouvou, musel soud žalobu zamítnout, a to včetně uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení (k tomu viz blíže rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ).

17. Právo na náhradu nákladů řízení by podle a 146 odst. 2 věta náleželo žalované, která byla v řízení převážně úspěšná (při zohlednění žalobou uplatněného příslušenství ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , kapitalizovaného ke dni vynesení rozsudku). Žalované ale v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, proto soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové. Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.