Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 312/2024-48
Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 46.680 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 12.000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42.000 Kč za dobu od 25. 12. 2023 do zaplacení a co do částky 4.680 se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.111 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30.000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 12.000 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42.000 Kč za dobu od 25. 12. 2023 do zaplacení a co do částky 4.680 se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.111 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u soudu dne 17. 7. 2024 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 42.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 42.000 od 25. 12. 2023 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 4.680 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 123273, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne ve dnech 21.7.2023, 26.7.2023, 7.8.2023, 17.8.2023, 21.8.2023, 23.8.2023, 28.8.2023, 29.8.2023. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na níž žalovaný vždy vyplnil registrační formulář, odsouhlasil smluvní dokumentaci a dokončil svou registraci zadáním verifikačního SMS kódu v žádosti o úvěr. Zároveň poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti a uhradil ověřovací platbu pod variabilním symbolem odpovídajícím jeho rodnému číslu. K ověření výše příjmu žalovaný poskytnul žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu. Na základě takto uzavřené úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 30.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. č. účtu, z něhož byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč, přičemž žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu RČ, který odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se na základě smlouvy o úvěru zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaný měl podle smlouvy o úvěru splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 20. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, kdy ani navzdory výzvám žalobkyně své platební povinnosti nesplnil, žalobkyně tak využila svého smluvního oprávnění a úvěr ke dni 24. 12. 2023 zesplatnila. Žalovaný byl následně upomenut k úhradě pohledávky předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2024. Žalobkyně tak učinila předmětem soudního řízení pohledávku celkem 42.000 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 30.000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12.000 Kč, nejpozději splatných dne 24. 12. 2023 a dále ze smluvní pokuty za dobu ode dne následujícího po zesplatnění úvěru do odeslání předžalobní výzvy žalovanému (0,1 % denně z částky 30.000 Kč od 25. 12. 2023 do 29. 5. 2024), v kapitalizované výši 4.680 Kč. K ověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní lístky. Dále byl žalovaný žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru.
2. Žalobkyně byla soudem vyzvána k doplnění skutkových tvrzení označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, přičemž byla současně poučena, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobkyně bude ve věci částečně neúspěšná. Na výzvu soudu žalobkyně nijak nereagovala.
3. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2 , odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 9. 12. 2024. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , nebylo k projednání věci nařízeno jednání.
4. Soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 123273 ze dne 21. 7. 2023, kopií občanského průkazu žalovaného, výpisy z účtu žalovaného za období leden 2023 až červen 2023 (prověřování úvěruschopnosti), výpisy z účtu žalobkyně a dále soudem vyžádanými výpisy z účtu žalovaného za období červenec a srpen 2023(poskytnutí úvěru), zesplatněním spotřebitelského úvěru č. 123273 ze dne 21. 12. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 29. 5. 2024 včetně podacího lístku, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Dne 21. 7. 2023 byla mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně způsobem popsaným v žalobě uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného postupně ve dnech 21.7.2023, 26.7.2023, 7.8.2023, 17.8.2023, 21.8.2023, 23.8.2023, 28.8.2023, 29.8.2023 úvěr s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru (revolvingový úvěr) v celkové výši 30.000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 20. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, jistinu úvěru (splatnou zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu.
6. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Učinila tak jednak lustrací ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, jednak posouzením dokladů poskytnutých žalovaným, a to v daném případně z výpisu z bankovního účtu žalovaného za období šesti měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru. Z uvedených výpisů soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy se žalobkyní zatížen dalšími úvěry, např. od společnosti Anonymizováno, Anonymizováno. ve výši 5.000 Kč ze dne 6. 1. 2023, ve výši 5.000 Kč ze dne 14. 3. 2023, od právnická osoba ze dne 18. 1. 2023 ve výši 50.000 Kč, předchozími opakovanými půjčkami od žalobkyně 4 x po právnická osoba Kč. Měl pravidelný měsíční příjem od společnost Anonymizováno v průměrné výši 18.239 Kč. Současně z výpisů z účtu vyplývá, že příjmy žalovaného nepostačovaly k pokrytí jeho výdajů (alespoň těch vyplývajících z výpisů z úču) a nedostatek příjmů pokrýval právě výše uvedenými úvěry a půjčkami, přičemž v červnu 2023 se ocitl v debetu.
7. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil, žalobkyně tedy využila svého smluvního oprávnění, úvěr zesplatnila a přípisem ze dne 21. 12. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek vyplývajících z úvěrové smlouvy v celkové výši 84.926 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že by na úvěr provedl jakoukoliv platbu, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela uhrazena. Žalobkyně dále k plnění upomenula dne 29. 5. 2024 před podáním žaloby.
8. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
Dle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru celkem částku 30.000 Kč, která byla žalovanému postupně převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaný v postavení spotřebitele.
10. Soud dovodil, že ze strany žalobkyně nebyly řádně splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Tvrzení žalobkyně vztahující se k posouzení úvěruschopnosti jsou značně obecného rázu a nebyla postačující k tomu, aby z nich soud učinil odpovídající skutková zjištění vztahující se k posouzení úvěruschopnost. Nadto žalobkyně k těmto svým tvrzením ani neoznačila patřičné důkazy (tedy výpisy z lustrací) a konečně z předloženého výpisu z účtu žalovaného naopak vyplývá, že žalovaný byl před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy dlouhodobě nesolventní. Jeho příjmy nepostačovaly k pokrytí jeho výdajů a žalovaný si opakovaně bral půjčky či úvěry od bankovních i nebankovních subjektů včetně samotné žalobkyně. Současně z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, zda žalobkyně zjišťovala osobní, majetkové a rodinné poměry žalovaného, tj. zda žije sám či s dalšími osobami, jaké jsou jeho výdaje na bydlení, na splácení stávajících závazků apod. Soud tak za dané situace nemá prokázáno, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného, resp. že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. To ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že na poskytnutou částku neuhradil ničeho. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023, kde je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018 , jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018 , dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprověřila řádně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18). Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 21. 7. 2023 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.
11. Soud dále nad rámec shora uvedeného dospěl po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako neplatnou rovněž z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 40% měsíčně (odpovídající roční sazbě 480%) a RPSN ve výši 5521,73% jsou požadavky, které se zcela zjevně vymykají běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitají se hrubě za hranou dobrých mravů a jsou zjevně lichevního charakteru. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok toliko za jeden měsíc. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobkyní. Takové právní jednání žalobkyně nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, postihuje neplatnost smlouvu jako celek.
12. Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku 30.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 30.000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný netvrdil a neprokázal, že by něco zaplatil. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 doposud v prodlení, proto co do částky jdoucí nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.
13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 30.000 Kč (64 % ze žalované částky), neúspěšná byla co do částky 16.680 Kč (36 % ze žalované částky). Tzv. čistý úspěch žalobce tak činí 28 %. Ve věci takto úspěšná žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. , proto má nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení podle výsledku sporu. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila částku 501 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 500 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a představují celkem 1.800 Kč, 28 % z této částky je 504 Kč. Zástupce žalobkyně doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zahrnout také 21% DPH z částky 504 Kč, tj. 106 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.111 Kč, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k náhradě nákladů řízení byla s ohledem na výši přiznané náhrady a nečinnost žalovaného, který neuvedl důvody pro lhůtu delší, stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.