Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 301/2024-49
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:
Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 73 485 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
- 23 927 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 593,50 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení, a
- 2 603 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 603 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších
- 18 175 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 22 593,50 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení,
- 28 780 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 425,20 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 822,20 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni- 23 927 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 593,50 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení, a- 2 603 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 603 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších- 18 175 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 22 593,50 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení,- 28 780 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 425,20 Kč od 21. 3. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 822,20 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení,zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 31. 8. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 42 102 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 717,79 Kč odpovídajícím sazbě 29 % ročně z částky 22 593,50 Kč za dobu od 1. 12. 2020 do 28. 1. 2022, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 22 593,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 003,76 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 22 593,50 Kč za dobu od 7. 1. 2021 do 28. 1. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 22 593,50 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), a žalovaným dne 30. 5. 2019. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v souhrnné výši 24 302 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Na svůj dluh ze smlouvy nuhradil celkem pouze 7 200 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, a to ve výši 58 958,39 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 42 102 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 22 593,50 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí zápůjčky ve výši 19 508,50 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.
2. Žalobkyně dále požadovala zaplacení 31 383 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 306,69 Kč odpovídajícím sazbě 29 % ročně z částky 18 425,20 Kč za dobu od 21. 3. 2020 do 28. 1. 2022, úrokem ve výši 29 % ročně z částky 18 425,20 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 634,08 Kč odpovídajícím zákonné roční sazbě z částky 18 425,20 Kč za dobu od 7. 1. 2021 do 28. 1. 2022 a zákonným úrokem z prodlení z částky 18 425,20 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 20. 9. 2018. Žalobkyně tvrdila, že na základě zmíněné smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a současně mu zaplatit úrok, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení v souhrnné výši 38 583 Kč. Porušil však sjednaný splátkový kalendář a dostal se do prodlení s úhradou sjednaných splátek svého dluhu. Celkem na svůj dluh z této smlouvy uhradil 47 200 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, a to ve výši 55 994,15 Kč. Součástí této částky bylo navýšení účtované právním předchůdcem žalobkyně. Ta se ovšem podanou žalobou domáhala toliko zaplacení částky 31 383 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 18 425,20 Kč a nesplacené části sjednaných plateb za poskytnutí zápůjčky ve výši 12 957,80 Kč. Dále si nárokovala shora uvedené příslušenství pohledávky v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.
3. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
4. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř. “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v podané žalobě, žalovaný se pak k písemné výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nevyjádřil, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, soud proto ve smyslu citovaného ustanovení jeho souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.
5. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 30. 5. 2019, jejíž nedílnou součást tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v souhrnné výši 24 302 Kč, který sestával z úroku ve výši 6 127 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 300 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 875 Kč, to vše v 18 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 739 Kč. První splátka byla dle smlouvy splatná do měsíce od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy nejpozději do konce dalšího měsíčního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. Sjednaný poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení byl účtován za úkony právního předchůdce žalobkyně vymezené v čl. 7.10. smluvních podmínek, a to konkrétně za jeho činnost spočívající v zavedení žalovaného do evidenčního systému, zpracování nezbytných podkladů a dokumentace, činnost spojenou s osobním doručením a vyplacením předmětu zápůjčky žalovanému v místě jeho bydliště při podpisu smlouvy a činnost prevence kumulace neuhrazených splátek (telefonická, SMS a písemná upozornění a upomínky v případě prodlení žalovaného). Dále byla takto zpoplatněna tzv. garance celkové ceny. Tato garance spočívala v tom, že právní předchůdce žalobkyně si nebude vůči žalovanému nárokovat poplatky za upomínky, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokuty související s jejím prodlením, a to od počátku prodlení žalovaného s úhradou některé splátky zápůjčky až do doby, kdy jeho dluh dosáhne v souhrnu trojnásobku první měsíční splátky, nejdéle však do doby, kdy uplynou tři měsíce od splatnosti poslední splátky sjednané při uzavření smlouvy. Dále měl mít žalovaný dle smluvních podmínek za shora uvedený poplatek možnost využít tzv. splátkových prázdnin, tedy za vymezených podmínek požádat o prodloužení splatnosti sjednané splátky zápůjčky o jeden měsíc. V neposlední řadě byl poplatek účtován za to, že se právní předchůdce žalobkyně pro případ úmrtí žalovaného vzdal veškerých svých nároků plynoucích ze smlouvy pod podmínkou, že žalovaný nebude mít ke dni úmrtí vůči němu jakékoliv splatné dluhy. Poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení pak měla být zpoplatněna vymezená administrativní činnost právního předchůdce žalobkyně a výběry řádných i mimořádných splátek v hotovosti v místě bydliště žalovaného, jakož i převoz hotovosti od žalovaného a další úkony související s inkasem dle smlouvy sjednaných plateb. Dle citovaného ust. 7.10 smluvních podmínek současně případným neuskutečněním některé ze shora uvedených činností (např. z důvodu neposkytnutí součinnosti žalovaným) nebylo dotčeno právo právního předchůdce žalobkyně na úhradu poplatku za zápůjčku v plné výši.
6. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne 20. 9. 2018, jejíž nedílnou součást rovněž tvořily smluvní podmínky právního předchůdce žalobkyně, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a současně zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky v souhrnné výši 38 583 Kč, který sestával z úroku ve výši 9 803 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 17 780 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 000 Kč, to vše v 18 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 4 366 Kč, respektive 4 361 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy, každá další pak vždy k poslednímu dni dalšího následujícího měsíčního období. Smlouva obsahovala údaj o tom, že výše zápůjční úrokové sazby činí 29 % ročně. Veškeré další smluvní podmínky odpovídaly smlouvě ze 30. 5. 2019.
7. Z platební historie ke shora uvedeným smlouvám bylo zjištěno, že na svůj dluh ze smlouvy uzavřené dne 30. 5. 2019 žalovaný uhradil celkem 7 200 Kč a na dluh ze smlouvy uzavřené dne 20. 9. 2018 celkem 47 200 Kč.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 1. 2022 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní bylo zjištěno, že pohledávky z obou shora uvedených smluv byly s účinností k datu uzavření postupní smlouvy postoupeny na žalobkyni.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky z 30. 1. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení obou pohledávek na žalobkyni a vyzval ji, aby na svůj dluh z předmětných smluv plnila již výhradně ve prospěch žalobkyně. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 24. 2. 2022.
10. Z předžalobní výzvy z 3. 8. 2022, která byla dle přiloženého poštovního podacího lístku odeslána žalovanému dne 3. 8. 2022, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 103 084,15 Kč vzniklého z titulu shora uvedených smluv ve lhůtě do 18. 8. 2022 s upozorněním, že pokud nebude dluh zaplacen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
11. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav věci:
Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi ním a žalovaným dne 30. 5. 2019 poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 6 127 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 300 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6 875 Kč, to vše v 18 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 2 739 Kč. První splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího následujícího měsíčního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. Dále byla mezi týmiž smluvními stranami uzavřena dne 20. 9. 2018 další smlouva o zápůjčce, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 9 803 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 17 780 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 11 000 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách, jejichž výše činila 4 366 Kč, respektive 4 361 Kč, pokud jde o poslední splátku. První splátka byla splatná do měsíce od data uzavření smlouvy, každá následující pak vždy nejpozději do konce dalšího měsíčního období. Smlouva obsahovala informaci o tom, že zápůjční úroková sazba činí 29 % ročně. Pohledávky ze shora uvedených smluv byly na základě smlouvy uzavřené dne 28. 1. 2022 postoupeny na žalobkyni, o čemž byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně písemně informován. Žalobkyně jej následně sama vyzvala k úhradě dluhů z předmětných smluv v dodatečně poskytnuté lhůtě a upozornila ho na to, že pokud k úhradě nedojde, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání.
12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smluv o zápůjčce uzavřených dle § 2390 o. z., na něž zároveň dopadají příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru v účinném znění.
13. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
15. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 citovaného ustanovení je neplatné rovněž právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.
18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou ani jedné ze smluv, z nichž dovozovala své žalobou uplatněné nároky, svou aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž základě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou obou žalobou uplatněných pohledávek včetně jejich příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikly dva závazkové právní vztahy založené smlouvami o zápůjčkách uzavřenými ve smyslu § 2390 o. z. Právní předchůdce žalobkyně svůj závazek z obou těchto smluv splnil, neboť žalovanému v obou případech poskytl peněžní prostředky v ujednané výši.
20. Žalovanému tak na základě obou smluv a rovněž i dle citovaného § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. vznikla povinnost vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednaný úrok. Ten byl v obou smlouvách vyjádřen jednak absolutními částkami (6 127 Kč, respektive 9 803 Kč), jednak ve formě zápůjční úrokové sazby, která měla dle příslušného ustanovení jednotlivých smluv uvedeného ve spodní části jejich úvodních stran činit 29 % ročně. Obě smlouvy tedy, pokud jde o výši smluvního úroku, připouštěly dvojí možný výklad. Za této situace je třeba v souladu s § 1812 odst. 1 o. z. třeba upřednostnit výklad, který je pro žalovaného jakožto spotřebitele příznivější, a to je výklad, podle něhož byl na základě předmětných smluv povinen uhradit úroky v absolutních částkách vyjádřených ve smlouvách, tedy ve výši 6 127 Kč (smlouva z 30. 5. 2019), respektive 9 803 Kč (smlouva z 20. 9. 2018). Pokud si žalobkyně nárokovala v podané žalobě nad rámec těchto částek ještě zaplacení běžícího úroku ve výši 29 % z dlužných jistin zápůjček ročně, nemohly být tyto nároky z popsaných důvodů oprávněné.
21. Pro úplnost soud dodává, že úrok ve shora uvedené výši v obou případech s ohledem na výši poskytnutých peněžních prostředků a sjednanou délku trvání smluvního vztahu nehodnotí jako nepřiměřeně vysoký, a to zejména i z toho důvodu, že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty vždy v hotovosti a bez nutnosti zajištění jeho povinnosti tyto prostředky vrátit. Současně nebyl dozajista podroben tak přísnému procesu ověřování jeho schopnosti zápůjčku splatit, jako by tomu bylo, pokud by o ni požádal u některé banky. S tím souvisí zvýšené obchodní riziko právního předchůdce žalobkyně, jímž lze rovněž odůvodnit shora uvedenou výši úroku.
22. V obou posuzovaných smlouvách byly dále vedle úroku sjednány dva další poplatky související s poskytnutými zápůjčkami. Prvním z nich byl poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení zápůjčky. Ten ve smlouvě z 30. 5. 2019 činil 11 300 Kč, ve smlouvě z 20. 9. 2018 17 780 Kč. Je nutné připustit, že uvedené poplatky představovaly protiplnění za služby, které rozhodně nejsou ze strany úvěrujících společností jejich klientům běžně poskytovány (např. možnost odkladu splatnosti některých splátek zápůjčky, garance toho, že vůči žalovanému nebudou po určitou dobu trvání jeho prodlení požadovány žádné sankční platby, vzdání se nároků ze smlouvy pro případ úmrtí žalovaného). Přesto soud hodnotí sjednanou výši shora uvedených poplatků, která v obou případech přesahuje 40 % z poskytnuté jistiny zápůjčky, jako zjevně rozpornou s dobrými mravy. Takto vysoké poplatky totiž neúměrně navyšují náklady žalovaného související s předmětnými zápůjčkami, které by u každé z posuzovaných smluv v součtu se shora uvedenými úroky již poměrně značně přesahovaly polovinu z poskytnuté jistiny, což je neakceptovatelné. Rozsah a charakter služeb, které měly být žalovanému za uvedené poplatky ze strany právního předchůdce žalobkyně poskytnuty, takto vysokým částkám neodpovídá. Navíc z čl. 7.10. smluvních podmínek, které byly nedílnou součástí obou smluv o zápůjčce, vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně měl nárok na úhradu celých poplatků vzniknout i v případě, pokud by z nějakého důvodu některé ze zpoplatněných služeb žalovanému neposkytl. Takové ujednání je zcela nevyvážené a žalovaný tedy neměl jistotu, že za zmíněné poplatky mu skutečně bude poskytnuto odpovídající protiplnění. Ze všech těchto důvodů soud vyhodnotil ujednání zakládající povinnost žalovaného uhradit shora uvedené poplatky jako zjevně rozporná s dobrými mravy, a tudíž neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 o. z., přičemž byl podle § 588 o. z. povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného.
23. Stejný závěr pak soud přijal, i pokud jde o další poplatky sjednané v obou posuzovaných smlouvách, a to o poplatky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Ve smlouvě z 30. 5. 2019 činila výše tohoto poplatku 6 875 Kč, ve smlouvě z 20. 9. 2018 11 000 Kč. I tyto poplatky měly být žalovanému účtovány za poskytnutí určitých služeb ze strany právního předchůdce žalobkyně, které měly žalovanému zejména co nejvíce usnadnit splácení dohodnutých splátek. K tomu mělo docházet v hotovosti v místě bydliště žalovaného. Jakkoliv soud nepopírá, že právnímu předchůdci žalobkyně mohly v souvislosti s takovouto formou výběru splátek od žalovaného (tedy za předpokladu, že k ní skutečně docházelo) určité náklady vznikat, odmítá akceptovat, že by se jednalo o tak vysoké náklady, které by odpovídaly sjednaným poplatkům. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně ve svých smlouvách pravidelně využívá institutu poplatku za hotovostní inkaso splátek v místě bydliště dlužníka (byť je tento poplatek v jednotlivých typech smluv označován různě). Soud již rozhodoval stovky sporů plynoucích z těchto smluv, přičemž se doposud pouze v jediném případě setkal s tím, že byla sjednána forma bezhotovostního splácení zápůjčky či úvěru. Formulářové znění posuzovaných smluv ostatně žalovanému ani nenabízí jinou možnost než hotovostní režim splácení, je tedy zjevné, že autonomie vůle žalovaného při jejich uzavření se omezila v podstatě pouze na rozhodnutí o tom, jak vysokou částku si od právního předchůdce žalobkyně půjčí a jestli jím nabízené smluvní podmínky jako celek akceptuje či nikoliv. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému v podstatě vnutil hotovostní režim splácení, přičemž s tím spojené služby zpoplatnil částkou, která je ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků i ostatním nadstandardně vysokým platbám sjednaným ve smlouvách (ať už se jedná o smluvní úrok, nebo o poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení) zcela zjevně nepřiměřená. Podle názoru soudu proto ujednání o poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení zcela zjevně odporují dobrým mravům a jsou tedy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatná, přičemž soud i v tomto případě k neplatnosti podle § 588 o. z. přihlédl i bez návrhu žalovaného.
24. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že žalovanému dle smlouvy o zápůjčce ze dne 30. 5. 2019 vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, respektive následně žalobkyni samotné jistinu zápůjčky ve výši 25 000 Kč a úrok ve výši 6 127 Kč, celkem tedy částku 31 127 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na tento dluh uhradil více, než v žalobě tvrzených 7 200 Kč. Bylo přitom na žalovaném, aby v případě, že se tak stalo, takovou skutečnost soudu tvrdil a zejména pak prokázal. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení absolutně pasivní, na podanou žalobu nijak nereagoval a se soudem nekomunikoval. Proto soud vycházel, pokud jde o výši úhrad vztahujících se k jednotlivým smlouvám, z tvrzení žalobkyně. Uložil proto žalovanému povinnost zaplatit v souvislosti s jeho dluhem ze smlouvy uzavřené 30. 5. 2019 žalobkyni 23 927 Kč, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky odpovídající dlužné jistině (22 593,50 Kč). Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
25. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 18 175 Kč spolu s nárokovaným běžícím smluvním úrokem z úvěru, pak soud žalobní nárok vztahující se ke smlouvě z 30. 5. 2019 zamítl
26. Stejným způsobem postupoval i druhé posuzované smlouvy z 20. 9. 2018. Na jejím základě vznikla žalovanému povinnost zaplatit jistinu ve výši 40 000 Kč a úrok ve výši 9 803 Kč, celkem tedy částku 49 803 Kč. Od té soud odečetl úhrady žalovaného na tuto smlouvu ve výši 47 200 Kč a dospěl k závěru, že žalovanému zbývá uhradit ještě 2 603 Kč. V tomto rozsahu proto podané žalobě vyhověl a uložil žalovanému rovněž povinnost k úhradě požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny z této smlouvy. Ve zbytku nárok vztahující se k této smlouvě jako nedůvodný zamítl.
27. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 73 485 Kč s příslušenstvím. Žalobě bylo vyhověno co do částky v celkové výši 26 530 Kč s příslušenstvím, naopak co do částky 46 955 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci tak činí 36 % ku 64 % ve prospěch žalovaného. Tomu by tak podle shora uvedeného ustanovení mělo vůči žalobkyni svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 28 % (64 – 36 = 28). Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení zcela nečinným, na podanou žalobu nereagoval, se soudem nijak nekomunikoval a žádné náklady řízení mu tedy evidentně nevznikly. Proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
28. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat u Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.