Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 153/2024-40
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa
o 56.406,53 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17.084 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17.084 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 559,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 24.197 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.039,13 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 39.999,37 Kč od 16. 4.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 808,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24.197 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 15.125,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.310,81 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13.999,53 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 501,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15.125,53 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17.084 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17.084 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 559,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 24.197 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7.039,13 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 39.999,37 Kč od 16. 4.2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 808,71 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24.197 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení.III. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 15.125,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.310,81 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 13.999,53 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 501,21 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15.125,53 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 56.406,53 Kč s příslušenstvím. Jednalo se o nároky ze dvou smluv.
2. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota uzavřené mezi účastníky dne datum požadovala žalobkyně po žalovaném uhradit neuhrazenou jistinu ve výši 39.999,37 Kč, poplatky za pojištění ve výši 351,63 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že z této úvěrové smlouvy žalovaný načerpal částku ve výši 46.059 Kč a zaplatil celkem 28.975 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 1. 2024 a domáhá se úhrady uvedeného vzniklého dluhu. Dále byla mezi účastníky uzavřena dne 11. 1. 2019 smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Žalovaný z tohoto úvěrového vztahu načerpal částku 26.484 Kč a uhradil 28.499 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 10. 1. 2024 a požaduje uhradit nesplacenou jistinu ve výši 13.999,53 Kč, poplatky ve výši 196 Kč, náklady na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokutu ve výši 500 Kč. K oběma nárokům pak žalobkyně požaduje běžící obchodní úrok 15 % ročně vždy z dlužné jistiny a plynoucí zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 16. 4. 2024 do zaplacení. Současně vždy žalobkyně kapitalizovala zákonný úrok z dlužné jistiny vždy od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024. Splatnost závazku pak žalobkyně vyvozuje k výzvě o zesplatnění obou úvěrů.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Proti uplatněnému nároku nevznesl žádné právní ani skutkové námitky.
4. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
5. Z listin předložených žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že nejdříve byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva dne datum - Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Následně účastníci uzavřeli smlouvu – Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr č. hodnota dne datum (viz uvedené smlouvy).
6. Ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota ze dne datum má soud za prokázané, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Jednalo se o úvěr revolvingový, bezúčelový, spotřebitelský. Výše úvěru činila 14.000 Kč. Bylo sjednáno splácení úvěru v pravidelných měsíčních splátkách s úrokovou sazbou 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaný byl ve smlouvě o úvěru označen jako fyzická osoba spotřebitel (smlouva o úvěru). Dále byl žalovaný specifikován jako svobodný, druh bydlení u rodičů, počet dětí 0, zdroj příjmů zaměstnanec 15.000 Kč, ostatní příjem členů domácnosti 0 Kč, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti 0 Kč (potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik). Žalovaný načerpal částku ve výši 26.484 Kč (tvrzení žalobkyně, výpis čerpání, splátek a úhrad) a uhradil celkem 28.499 Kč (tvrzení žalobkyně, výpis úhrad). Žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celého úvěru výzvou z 10. 1. 2024 nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy (výzva ke splacení celého úvěru z 10. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu z 11. 1. 2024).
7. Dále má soud za prokázané, že mezi účastníky byla datum uzavřena flexibilní půjčka – smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota. Žalovaný je zde označen jako svobodný, počet dětí 0, vzdělání střední, typ bydlení u rodičů, zdroj hlavního příjmu zaměstnanec s měsíčním příjmem 19.000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 13.000 Kč. Je uveden zaměstnavatel právnická osoba. a zaměstnán od 9/2020. Jedná se o bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 40.000 Kč, roční úroková sazba 27,88 %, výše minimální měsíční splátky 1.317 Kč (smlouva o revolvingovém úvěru). Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 46.059 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 28.975 Kč (viz přehled úhrad a splátek úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, žalobkyně úvěr zesplatnila k datu 10. 1. 2024 (výzva ze dne 10. 1. 2024 včetně poštovního podacího archu ze dne 11. 1. 2024).
8. Co se týká prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně v žalobě tvrdila (k oběma smlouvám), že vždy před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku a žalobkyně pak prověřuje veřejné registry. Žalobkyně předložila soudu metodiku – výklad k posouzení úvěruschopnosti klienta, kde vysvětluje, že zajišťuje kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. Zohledňuje rodinné postavení klienta, vyživovací povinnost, příjem partnera a další skutečnosti a zjišťuje částku životního minima klientů dle údajů ČSÚ a nákladů na placení dalších závazků klienta. Dle údajů v NRKI je vždy vypočítáván MLS na domácnost i žadatele. Žalobkyně pak kontroluje klienta v externích registrech SOLUS a NRKI, CEE a ISIR.
9. Po právní stránce posoudil soud uzavřené smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku , kdy každá smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
10. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
11. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. , také při výkladu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019 -103 ze dne 5. 11. 2019).
12. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele u obou shora uvedených úvěrových případů, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalovaného a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze životní minimum klienta a zřejmě žalovaným uváděný příjem. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného, byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl vedena, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Důsledkem je pak dovození absolutní neplatnosti obou úvěrových smluv.
13. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-277/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno FO ve věci C-616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C-679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/4//ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.
14. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. S ohledem na výše uvedené dovodil soud absolutní neplatnost obou uvedených úvěrových smluv.
15. S ohledem na dovozenou absolutní neplatnost obou uvedených úvěrových smluv jsou si pak strany z těchto neplatných smluv povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 obč. zákoníku, podle kterému může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další nároky z neplatné smlouvy nevznikají.
16. Co se týká úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky dne datum, žalovaný čerpal částku ve výši 26.484 Kč a uhradil částku ve výši 28.499 Kč. Žalovaný tedy již žalobkyni uhradil celou částku poskytnutou mu z této smlouvy, a proto žalobkyni žádné další nároky z této neplatné smlouvy nevznikly a co se týká nároků z této smlouvy, tak žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.
17. Co se týká nároků uplatněných žalobkyní ze smlouvy uzavřené dne datum, tak žalovaný načerpal částku ve výši 46.059 Kč a uhradil celkem 28.975 Kč. Žalovanému tak byla stanovena povinnost uhradit žalobkyni zbývající nesplacenou jistinu ve výši 17.084 Kč se zákonným úrokem z prodlení z jistiny od 16. 4. 2024 do zaplacení. Splatnost závazku soud vyvodil shodně se žalobkyní dle výzvy k plnění učiněné výzvou k úhradě a k zesplatnění z 10. 1. 2024. Požadovaný kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 25. 1. 2024 do 15. 4. 2024 pak soud přepočetl a vycházel z přiznané jistiny a po tomto přepočítání přiznal žalobkyni za toto období kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 559,21 Kč. Ostatní nároky požadované z této smlouvy byly s ohledem na dovozenou absolutní neplatnost smlouvy posouzeny jako nedůvodné a byly soudem zamítnuty. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně nárok v souladu s ust. § 1970 obč. zákoníku a nař. vlády č. 351/2013 Sb.
18. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a procesně úspěšnému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, když žalovaný náklady řízení nepožadoval, a když dle obsahu spisu soud dovodil závěr, že žalovanému žádné náklady řízení v průběhu vedení sporu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu ).