Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
12 C 67/2024-19
Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní Mgr. Renatou Urbánkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 22 980 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 224,66 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 700 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 554 Kč a částku 2 980 Kč představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalované poskytla částku 20 000 Kč, kdy žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na účet. Jednalo se o spotřebitelský neúčelový úvěr, splatný jednorázově. Splatnost byla datum a celkem měla být zaplacena částka 24 600 Kč při úrokové sazbě 279,89 % ročně a RPSN 1141,2 %.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná. Protože se k nařízenému jednání nedostavila, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v její nepřítomnosti.
3. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota bylo zjištěno, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvou o úvěru, na základě které byly žalované téhož dne bezhotovostně poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč (doloženo výpisem z právnická osoba, okamžitá platba 20 000 Kč dne datum na účet žalované). Žalovaná se zavázala vrátit celkem částku 24 600 Kč do datum, což však neučinila. Žalobce tvrdil, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k prověřování bonity, tedy k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
5. Žalobkyně je věřitelem pohledávky uplatněné v tomto řízení, přičemž pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).
6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaná při uzavírá smlouvy měla postavení spotřebitele.
7. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
9. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalované (resp. její právní předchůdkyně). Žalobkyně však soudu nepředložila důkazy prokazující, že by její právní předchůdkyně před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovanou řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Příjmy žalované nebyly prokázány žádnými důkazy. Soud zdůrazňuje, že s ohledem na výši úvěru a dobu splatnosti by bylo žádoucí, aby si věřitel vyžádal podrobné informace o příjmech a výdajích klienta a toto si nechal doložit konkrétními listinami (výplatní pásky, nájemní smlouva, výpis z účtu žalované). Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně se tak ohledně výdajů zcela spokojila s obecnými informacemi, které získala z dostupných rejstříků a registrů, což není dostačující. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). Podstatné rovněž je, že žalovaná měla jiné závazky, na jejichž splácení šla více než polovina jejího příjmů, přičemž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tuto skutečnost nijak nereflektovala.
10. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Uvedené ustanovení ve znění účinném do datum obsahovalo další větu, kterou bylo stanoveno, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Čistě jazykový výklad směřoval k tomu, že jde o neplatnost relativní, kterou musí dlužník namítnout, k čemuž mu byla stanovena tříletá promlčecí lhůta. Ustanovení o tom, že k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, tedy že poskytnutí spotřebitelského úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 z.s.ú. je stíháno absolutní neplatností, bylo do z.s.ú. vloženo až na základě novely zákona č. 96/2022 Sb., kterou byly implementovány předpisy EU. Absolutní neplatnost smluv uzavřených za účinnosti z.s.ú. před 29.5.2022 však je dovozována judikaturně, zejména jde o rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-679/18 ze dne 5.3.2020, kterým bylo judikováno, že soudy mají z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 směrnice č. 2008/48/ES, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a následně z toho vyvodit důsledky vyplývající z vnitrostátního práva. Závěry Soudního dvora se již promítají do rozhodovací praxe českých soudů, konkrétně jde například o rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 8.2.2022 sp. zn. 22 Co 244/2021 nebo rozhodnutí stejného soudu ze dne 20.5.2021 sp. zn. 27 Co 38/2021. Ostatně na posuzovaný případ lze vztáhnout i závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019, tedy že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.
11. V posuzované případě se žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojila s údaji, které získala z registrů, aniž by si tyto skutečnosti jakkoli prověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně vyžádala například nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Skutečnost, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nijak nezjišťovala dané údaje, pak svědčí o tom, že úvěruschopnost žalované fakticky posuzována nebyla. Soud tak uzavírá, že žalobkyně resp. její právní předchůdkyně neposuzovala poměry žalované tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú.. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o zápůjčce jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.
12. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodnutím soudu, neboť žádný z účastníků tyto skutečnosti netvrdil. Pakliže ke stanovení doby, kdy má být jistina doplacena, zatím nedošlo, nemůže být žalovaná v prodlení a žalobkyni proto doposud nenáleží ani zákonné úroky z prodlení.
13. V řízení bylo prokázáno vyplacení částky 20 000 Kč s tím, že nebylo ze strany žalované na tuto částku nic uhrazeno, jedná se tedy o nesplacenou jistinu, proto bylo žalobě vyhověno, neboť bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tuto částku žalobkyni zaplatila, což však neučinila. Ve zbylém rozsahu byla žaloba s odkazem na výše uvedené důvody zamítnuta.
14. Lhůta k plnění byla stanovena jako obecná lhůta dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaná měla v řízení větší úspěch a měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v poměru svého úspěchu. Protože však žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.