Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 119/2024-80
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Jméno advokáta
sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Anonymizováno
bytem Anonymizováno
zastoupený Anonymizováno Anonymizováno
Anonymizováno Anonymizováno
o zaplacení částky 62 981,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 796 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 796 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 34 347 Kč, úrok z prodlení ve výši 4 629,11 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 328,4 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 5 635,64 Kč a úrok ve výši 23,79 % ročně z částky 31 124,4 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zaplacení částky 838,48 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 852,68 Kč, úrok ve výši 2 337,92 Kč , úrok ve výši 22,62 % ročně z částky 838,48 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 838,48 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 27 796 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 27 796 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 34 347 Kč, úrok z prodlení ve výši 4 629,11 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 328,4 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrok ve výši 5 635,64 Kč a úrok ve výši 23,79 % ročně z částky 31 124,4 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, zaplacení částky 838,48 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 852,68 Kč, úrok ve výši 2 337,92 Kč , úrok ve výši 22,62 % ročně z částky 838,48 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 838,48 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Anonymizováno žalobu postoupenou Okresnímu soudu v Lounech, kterou se domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 79 306,20 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota dne 15. 9. 2020, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 36 127 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 874 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 15. 3. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Uhradil pouze částku 4 204 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 31 124,40 Kč, dlužný poplatek ve výši 31 018,60 Kč, úrok ve výši 5 635,64 Kč (úrok ve výši 23,79 % ročně z dlužné jistiny od 16. 3. 2022, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do 14. 12. 2022), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 4 629,11 Kč (z dlužné jistiny od 6. 3. 2021 do 14. 12. 2022). Žalovaný dále uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota dne 4. 6. 2020, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 13 666 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 78týdenních splátkách po 330 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 2. 12. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Uhradil pouze částku 8 100 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 8 901,55 Kč, dlužný poplatek ve výši 8 261,65 Kč, úrok ve výši 2 108,61 Kč (úrok ve výši 22,62 % ročně z dlužné jistiny od 3. 12. 2021, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do 14. 12. 2022), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 566,67 Kč (z dlužné jistiny od 7. 11. 2020 do 14. 12. 2022). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka, též nahlédnutím do insolvenčního rejstříku. Žalobkyně nemá k dispozici doklady, které byly předloženy žalovaným před uzavřením smlouvy, když tyto jsou pouze předkládány při uzavření smlouvy.
2. Podáním doručeným soudu dne 23. 2. 2024 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 8 063,07 Kč na jistině, co do částky 8 261,65 Kč na poplatku, co do částky 1 566,67 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení, co do částky 2 108,61 Kč na kapitalizovaném úroku, když žalovaný uhradil po podání žaloby celkem 20 000 Kč na úvěr dle smlouvy č. hodnota. Soud v rozsahu částečného zpětvzetí řízení zastavil. Po částečném zpětvzetí žalobkyně u tohoto úvěru požadovala jistinu ve výši 838,48 Kč, částku 852,68 Kč, jakožto kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení od 15. 12. 2022 do 5. 2. 2024, částku 2 337,92 Kč, jakožto kapitalizovaný úrok od 15. 12. 2022 do 5. 2. 2024, úrok ve výši 22,62 % ročně z částky 838,48 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení, zákonný úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 838,48 Kč od 6. 2. 2024 do zaplacení.
3. Soud věc projednal za přítomnosti zástupců účastníků. Zástupkyně žalovaného uvedla, že původní věřitel neměl dostatečné informace o majetkových poměrech žalovaného, aby řádně posoudil jeho úvěruschopnost. Nebyly ověřeny výdaje a příjmy žalovaného objektivním způsobem. Žalobkyně k tomu nedoložila žádné relevantní důkazy. Nárok žalobkyně by měl být posouzen jen jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 15. 9. 2020 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 68 127 Kč, která zahrnuje částku 32 000 Kč, poplatek ve výši 36 127 Kč (úrok ve výši 25 789 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč a částku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 838 Kč). Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 78týdenních splátkách po 874 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 4. 6. 2020 podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z dvou výpisů z účtu, z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, kdy žalovaný potvrdil příjem ve výši 6 664 Kč, další příjmy domácnosti 48 000 Kč, celkem příjmy ve výši 54 664 Kč, odhadované výdaje ve výši 3 500 Kč, externí splátky 0. Žalovaný potvrdil invalidní důchod, bydlení s rodiči, neuvedl žádnou vyživovací povinnost, úvěr si vzal na neočekávané výdaje.
5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 25 666 Kč, která zahrnuje částku 12 000 Kč, poplatek ve výši 13 666 Kč (úrok ve výši 9 416 Kč, částka za zpracování ve výši 1 500 Kč a částka za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 750 Kč). Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 78týdenních splátkách po 330 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze zákaznické karty podepsané žalovaným ze dne 4. 6. 2020 soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z dvou výpisů z účtu, z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky, kdy žalovaný potvrdil příjem ve výši 6 664 Kč, další příjmy domácnosti 48 000 Kč, celkem příjmy ve výši 54 664 Kč, odhadované výdaje ve výši 3 500 Kč, externí splátky 0. Žalovaný potvrdil invalidní důchod, bydlení s rodiči, neuvedl žádnou vyživovací povinnost, úvěr si vzal na neočekávané výdaje.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 1. 6. 2023 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.
7. Mezi původním věřitelem a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně. Původní věřitel poskytl úvěry žalovanému, který byl invalidním důchodcem s nízkým důchodem. Další příjmy domácnosti nebyly ověřovány. Celkové výdaje žalovaného ve výši 3 500 Kč vzbuzují pochybnost o reálnosti těchto výdajů a je zřejmé, že ještě před splacením prvního úvěru si na další výdaje vzal žalovaný nový úvěr. Žalobkyně pak nemá k dispozici výpisy z účtu, kterými by prokázala faktické výdaje žalovaného. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní věřitel jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku.) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-679/18. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému ve smlouvě uvedené finanční prostředky byly poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla v první případě poskytnuta částka 32 000 Kč a zaplatil celkem částku 4 204 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 27 796 Kč. Ve druhém případě poskytnuta částka 12 000 Kč a zaplatil celkem částku 28 100 Kč, k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného tak nedošlo. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Jiné právní posouzení nároku soudem nemá vliv na platnost postoupení pohledávky. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o možnost žalovaného vrátit dlužnou jistinu. Soud přiznal žalobkyni v prvním případě i nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Žalovaný byl vyzván k zaplacení v oznámení o postoupení pohledávek a již ze smlouvy mu muselo být zřejmé, že v té době uplynula celkově sjednaná splatnost závazku. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem „do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Žalobkyně požadovala původně částku 79 306,20 Kč s příslušenstvím (celkem 113 435 Kč). Žalovaný procesně zavinil zastavení řízení co do částky 16 324,72 Kč s příslušenstvím (celkem 20 000 Kč), kterou uhradil po podání žaloby a žalobkyni byla přiznána částka 27 796 Kč s příslušenstvím (celkem 34 844 Kč). Žalobkyně tak měla cca stejný úspěch jako neúspěch. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).