Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 311/2024-43
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
pro zaplacení 24 410 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 635 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání částky 10 775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 170,55 Kč a úroku z prodlení z částky 13 635 Kč ve výši 12,75 % p. a. za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 635 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. V části, v níž se žalobce domáhal přiznání částky 10 775 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p. a. za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 170,55 Kč a úroku z prodlení z částky 13 635 Kč ve výši 12,75 % p. a. za dobu od 2. 8. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 1. 8. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 24 410 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 13. 7. 2024 do 1. 8. 2024 ve výši 170,55 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % p. a. z částky 24 410 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, uzavřel dne 10. 11. 2023 se žalobcem úvěrovou smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru. K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobce www.Anonymizováno.cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci žalobce k tomu určené. Zájemce o uzavření smlouvy vyplnil požadované údaje, po jejich vyplnění probíhal automatizovaný schvalovací proces. Pokud je žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text smlouvy a na telefonní číslo, které zájemce uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je ověřena identita žadatele prostřednictvím tzv. verifikační platby. Žalobce zároveň vždy hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobce zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS, dále v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobce taktéž podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí či nikoliv. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Splatnost takto poskytnutého úvěru byla 24 měsíců. Částka 20 000 Kč byla zaslána dne 10. 11. 2023 na číslo účtu č. účtu. Sjednány byly také další volitelné služby za poplatky. Poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč urychluje poskytnutí úvěru na účet klienta. Žalovaný v tomto případě obdržel schválenou výši úvěru do 60 minut od ověření jeho identity. Jedná se o jednorázový poplatek hrazený v rámci první splátky. Poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost aktuální splátky o měsíc, a to konkrétně z důvodů uvedených ve smlouvě. Bezpečnou splátku je možné využít dvakrát za trvání smlouvy. Poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč zajišťuje zasílání informací o každé důležité události prostřednictvím SMS na telefonní číslo, které žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy. Poplatek se hradí měsíčně v rámci jednotlivých splátek. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 980 Kč, který byl sjednán ve smlouvě v části „Náklady úvěru“. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Žalovaný za trvání smlouvy uhradil dne 14. 12. 2023 částku 1 841 Kč a ve dnech 19. 1. 2024 a 22. 2. 2024 po 2 262 Kč. Platby byly započítávány v souladu se splátkovým kalendářem (pokud byly uhrazeny řásně a včas), jinak v následujícím pořadí: poplatek za online platbu, poplatek za odklad splatnosti, jistina, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za SMS servis, poplatek za bezpečnou splátku, poplatek za expres výplatu, poplatek za výplatu v hotovosti, smluvní pokuta a jiné závazky, které vůči žalobci žalovaný měl. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. V souladu s částí smlouvy „Náklady úvěru", konkrétně odstavcem „Sankce", byla žalovanému účtována smluvní pokuta, a to dne 13. 5. 2024 ve výši 500 Kč, dne 12. 4. 2024 ve výši 500 Kč a dne 26. 3. 2024 ve výši 500 Kč. Smluvní pokutu žalobce účtuje v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Výše pokuty byla stanovena pevnou částkou na 500 Kč. V případě, že by dlužná splátka byla nižší než 500 Kč, byla by účtována smluvní pokuta ve výši nesplacené splátky. Žalovanému byly dále účtovány účelně vynaložené náklady po 300 Kč ve dnech 15. 1. 2024, 19. 2. 2024, 18. 3. 2024, 15. 4. 2024 a 13. 5. 2024. V souladu se zněním smlouvy, konkrétně ustanovení části „Ukončení smlouvy z naší strany“, byla žalovanému dne 15. 4. 2024 zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a v té souvislosti se vznikem nákladů na vymožení dlužné částky. V souladu se zněním smlouvy, konkrétně ustanovení části „Ukončení smlouvy z naší strany“, byl úvěr ke dni 31. 5. 2024 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Tato výzva byla zaslána doporučeně. Žalobce tak celkem požadoval částku 24 410 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 17 498 Kč, z poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, z poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, z úroků v celkové výši 3 920 Kč, z účelně vynaložených nákladů v celkové výši 900 Kč a ze smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč.
2. Žalobce současně popsal, jak byla ověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce naplňuje svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, neboli credit scoringu, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Tento model je postaven na logistické regresi, kde se jednotlivé dichotomické proměnné opírají o další. Pro každou produktovou linii potom žalobce využívá odlišný model pro zjištění kreditního skóre klienta. Stejně tak jsou nastaveny hodnoty minimálního skóre, jehož nedosažením je posuzovaná žádost zamítnuta. Uvedené na základě parametrů, vytvořených odbornými zaměstnanci, vykonává automatizovaný systém. Výše nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobce Kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky (dále též jako „MLS“). V rámci něho je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Prostřednictvím výpočtu MLS tak žalobce ověřuje, zda měsíční příjmy a výdaje žadatele skutečně umožňují splácet částku odpovídající splátce úvěru dle aktuálně posuzované žádosti. MLS je vypočítáván vždy jak na žadatele, tak i na domácnost žadatele. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobce rovněž kontrolou klienta v externích registrech. Využívány jsou úvěrové registry SOLUS a NRKI. S jejich pomocí jsou shromažďovány klientské informace, jako je např. existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů – dá se říci, že u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu. Žalobce provedl lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Popsaný statistický model je s odkazem na předložená výkladová stanoviska a příslušnou judikaturu zcela v souladu s právní úpravou, když je i mnohem spolehlivějším způsobem posouzení úvěruschopnosti, než je posouzení na základě vyžádaných dokladů. Praxe spočívající v doložení potvrzení zaměstnavatele se ukázala být nedostatečnou, a to jednak z důvodu možného pozměňování či padělání potvrzení, jednak z důvodu jeho zastarávání, když skutečnost, že klient v uplynulých několika měsících dosáhl určitého příjmu, neznamená, že tohoto příjmu bude dosahovat po celou dobu trvání úvěrového vztahu. Dokladování výdajů je pak ještě větším problémem než dokladování příjmů, když běžní spotřebitelé si často žádné doklady o svých výdajích neukládají. Pouhá skutečnost, že má klient v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje ho nedeterminuje k tomu, zda bude schopen po dobu trvání úvěrového vztahu úvěr splácet. Takovou informaci dá věřiteli pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné právě i statistická data, jakož i empirickou a odbornou zkušenost věřitele. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na výši úvěru, a dále s ohledem na analýzu, které byl žalovaný při sjednávání úvěru podroben, splnil podmínky zákona, kdy míra prověření odpovídá úvěrované částce, a tedy postupoval v dané věci s odbornou péčí.
3. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.
4. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno na adresu uvedenou v záhlaví rozsudku postupem dle § 49 odst. 4 o.s.ř. dne 15. 11. 2024. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.
5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 10. 11. 2023 smlouvu o úvěru za použití prostředků komunikace na dálku (webové stránky www.Anonymizováno.cz). Žalovanému byl poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splatit 24 měsíčními splátkami spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Celkem měl žalovaný při řádném průběhu smluvního vztahu zaplatit 27 520 Kč (bez ceny doplňkových služeb). Dále byly dohodnuty poplatky za doplňkové služby. V části smlouvy „Náklady úvěru“ byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení kterékoliv povinnosti vyplývající ze smlouvy. Dle smlouvy činila výše pokuty 500 Kč za každý jednotlivý případ zpoždění se zaplacením splátky. Dále byla upravena povinnost hradit účelně vynaložené náklady, tj. skutečně vynaložené náklady na vymáhání dluhu. Částka 20 000 Kč byla žalobcem poukázána na žalovaným označený účet dne 10. 11. 2023. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku žalobce a z výpisu z účtu žalobce.
6. Dopisem ze dne 15. 4. 2024 vyzval žalobce žalovaného k okamžité úhradě částky 5 524 Kč. Pro případ, že částka nebude uhrazena do 30 dnů, žalobce sdělil, že bude požadováno okamžité jednorázové splacení dluhu. Dalším dopisem ze dne 31. 5. 2024 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení částky 24 540 Kč nejpozději do 14 dnů. Tyto skutečnosti byly zjištěny z upomínek o zaplacení. Výše nároků uplatněných v tomto řízení, jakož i žalovaným splacených částek, byla doložena listinou nazvanou „Výpis čerpání, splátek a úhrad“.
7. K tvrzením o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce doložil listinu nazvanou „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik.“ K ověření došlo pro potřeby posuzované úvěrové smlouvy. K osobě žalovaného bylo uvedeno, že nemá děti. Dále bylo uvedeno, že je zaměstnancem s výší příjmu 28 000 Kč a že příjem ostatních členů domácnosti činí 70 000 Kč. Splátky vůči jiným společnostem činily 4 000 Kč. Konečně bylo ověřeno, že žalovaný nebyl veden v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS. Žalobce dále doložil listinu nazvanou „Přehled pohybů na účtech“, která se vztahovala k účtu žalovaného č. č. účtu. Byl dokladován pohyb na účtu za dobu od 11. 8. 2023 do 10. 11. 2023. V uvedeném období byly žalovanému poukázány dne 6. 10. 2023 nemocenské dávky ve výši 10 189 Kč, dne 13. 9. 2023 částka 17 118 Kč od společnosti právnická osoba, dne 12. 10. 2023 částka 16 043 Kč a dne 10. 11. 2023 částka 16 039 Kč od téže společnosti. Žalovaný využíval různé zdroje úvěrů (Anonymizováno). Vedle toho žalovaný pravidelně vynakládal prostředky sázkovým kancelářím (Anonymizováno, Anonymizováno, Anonymizováno).
8. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce sice doložil, že od žalovaného získal doklad o pohybech na jeho účtu za dobu 3 měsíců před uzavřením smlouvy, avšak dle soudu žalobce náležitě nevyhodnotil skutečnosti z této listiny vyplývající. Předně uvedená listina nedokládá příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 28 000 Kč (příjmy od společnosti právnická osoba jsou výrazně nižší). Obdobně není ničím doložen příjem členů domácnosti žalovaného ve výši 70 000 Kč (tyto údaje o příjmech žalovaného a členů domácnosti jsou uvedeny v listině „Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“). Z přehledu pohybů na účtu dále vyplývá, že žalovaný pravidelně čerpal prostředky i od jiných úvěrových společností. Konečně nikoliv bezvýznamná je i skutečnost, že žalovaný soustavně vynakládal prostředky na sázení. Byť nejde o nepovolený způsob investování, jedná se o skutečnost, která může vyvolávat pochybnosti o schopnosti úvěrovaného plnit jeho závazky. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022, se uvádí: „Nejvyšší soud se k otázce výkladu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“
Soud je povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. To jednoznačně vyplývá z aktuálního znění ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (znění účinné od 29. 5. 2022). Žalobce sice opatřil od žalovaného některé z dokladů osvědčujících jeho finanční poměry, ale údaje vyplývající z těchto dokladů náležitě nezhodnotil. Poměry členů domácnosti žalovaného pak nebyly ověřeny vůbec. Za tohoto stavu nelze než dovodit, že smlouva ze dne 10. 11. 2023 je dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže úspěšně domáhat plnění sjednaných ve smlouvě. Žalobce vyplatil žalovanému celkem částku 20 000 Kč, žalovaný zaplatil částku 6 365 Kč (1 841 Kč a dvakrát po 2 262 Kč). Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobci poskytl jakékoliv další plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Výše bezdůvodného obohacení je dána rozdílem mezi žalovanému vyplacenou a jím vrácenou částkou, tedy činí 13 635 Kč. Tuto částku soud žalobci přiznal. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
15. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.).
16. Soud při svém rozhodování dále postupoval dle závěrů vyjádřených v rozsudku Nejvyššího soudu 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž se uvádí: „Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.“ V souladu s uvedenými závěry soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že jsou zde okolnosti, pro které by lhůta k plnění měla být stanovena jiným způsobem. V souladu s výše citovanými závěry vyjádřenými v rozhodnutí Nejvyššího soudu pak soud žalobci nepřiznal úrok z prodlení ve výši odpovídající vyhlášce č. 351/2013 Sb., protože žalovaný se ocitne v prodlení až v případě, že dluh neuhradí ve lhůtě určené ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud z uvedených důvodů žalobu částečně zamítl (výrok II.).
17. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust § 142 odst. 2 o.s.ř. Oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch, a to žalobce v rozsahu 56 % z hodnoty předmětu sporu, žalovaný v rozsahu 44 % z hodnoty předmětu sporu. Protože míra úspěchu a neúspěchu v řízení byla přibližně stejná, rozhodl soud tak, že náklady řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.