Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 73/2024-46

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Opletalovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 39 720,36 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 22 920,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 144,90 Kč, s úrokem 8 % ročně z částky 18 632,30 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 19 483,61 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 435 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení 22 920,36 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 144,90 Kč, s úrokem 8 % ročně z částky 18 632,30 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 19 483,61 Kč od 25. 8. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 435 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 39 720,36 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota, uzavřené dne 24. 6. 2022 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“). Touto smlouvou získal žalovaný od původní věřitelky úvěr v hotovosti ve výši 20 000 Kč, za kterou se zavázal vrátit celkem 37 184 Kč ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Zaplatil však pouze 3 200 Kč, poslední splátku uhradil dne 14. 10. 2022. Den následující po dni splatnosti další předepsané splátky se žalovaný dostal do prodlení a žalobkyně měla nárok na úhradu celé zbývající části úvěru; žalovaná částka představuje jistinu ve výši 18 632,30 Kč a sjednané příslušenství, poplatky a smluvní pokutu. Smlouvou účinnou dne 7. 8. 2023 postoupila původní věřitelka uvedenou pohledávku žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne 27. 2. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s , (dále jen „ “), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. ).

3. Soud ve věci nařídil jednání, které se konalo dne 6. 11. 2024 za účasti žalobkyně. Žalovaný, kterému soud doručoval předvolání na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, se k jednání nedostavil.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne 24. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. hodnota znějící na částku 20 000 Kč, kterou žalovaný ihned čerpal hotovostně a zavázal se vrátit celkem 37 184 Kč ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč (viz smlouva o úvěru čl. 12). Učinili tak na základě žádosti žalovaného (čl. 33), který ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je rozvedený, bez vyživovací povinnosti; je poživatelem starobního důchodu ve výši 8 984 Kč, bydlí u přítelkyně, nemá bankovní účet. Ke skladbě měsíčních výdajů žalovaný uvedl 1 000 Kč na bydlení a 2 000 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, měsíční splátky stávajících exekucí uvedl 200 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení, podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 3 200 Kč představující splátku ze dne 25. 6. 2022 ve výši 2 700 Kč a splátku ze dne 14. 10. 2022 ve výši 500 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek účinnou dne 7. 8. 2023 (čl. 15 až 17) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (viz seznam postoupených pohledávek čl. 18 a 19), což žalovanému oznámila dopisem ze dne 15. 8. 2023 (čl. 20). Dne 27. 2. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému na jeho evidenční adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 22, 23). Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.

6. Žalobkyně ani přes poučení soudu podle , 3 neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím půjčky žalovanému měla jím uváděné údaje o výdajích a konkrétní finanční i celkové životní situaci za ověřené. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti pracovala s příjmem žalovaného 8 984 Kč měsíčně doloženým poštovními poukázkami o výši vyplaceného invalidního důchodu druhého stupně (viz č.l. 34). Původní věřitelka dále pracovala s neověřenými údaji o výši výdajů žalovaného na bydlení ve výši 1 000 Kč a dalšími náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně soudu přes výzvu nedoložila, že by původní věřitelka řádně ověřovala výdaje žalovaného, zejména jeho dluhovou zatíženost a výši jeho nezbytných měsíčních výdajů na bydlení.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „ “), a podpůrně , , ve znění účinném do 4. 1. 2023 (dále jen „o. z.“).

8. Podle soudu však původní věřitelka nesplnila svou povinnost vyplývající z a , podle kterého je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Uvedená úprava vychází z unijního práva, ke kterému Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) již v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 zaujal při výkladu a bod 26 preambule směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) takový postoj, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle SDEU zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.

9. V projednávané věci vyšla původní věřitelka z prohlášení žalovaného, které zkoumala pouze povrchně. Ověřen měla pouze příjem žalovaného, neověřené pak měla skutečné výdaje a dluhovou zatíženost žalovaného, tedy žádné z informací nezbytných pro posouzení úvěruschopnosti. Soudu k posouzení úvěruschopnosti doložila pouze žádost o úvěr. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka měla v době posuzování žádosti žalovaného k dispozici výpisy z bankovního účtu, v žádosti však žalovaný uvedl, že bankovní účet nemá a ani žalobkyně tvrzené výpisy z bankovního účtu k výzvě soudu nedoložila. Příjem žalovaného, kterým je invalidní důchod druhého stupně (ačkoliv v žádosti o úvěr je označen starobní důchod), je velmi nízký. Z žádosti o úvěr přitom vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy o úvěru další dluh ve výši 20 000 Kč, který hradil k rukám soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, což již samo o sobě s ohledem na výši příjmů žalovaného zakládá důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného splácet nově sjednaný úvěr. Poskytla-li původní věřitelka spotřebitelský úvěr přesto, že objektivně neměla vyloučeny pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, porušila

10. Uzavřenou smlouvu proto soud shledal absolutně neplatnou, a to s odkazem na zmíněná ustanovení ve spojení s o. z. a věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, která žalovaný v řízení pro svou nečinnost nijak nezpochybnil, že původní věřitelka přenechala žalovanému hotovost ve výši 20 000 Kč a žalovaný jí dosud zaplatil zpět 3 200 Kč. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky, dnes žalobkyně (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), bezdůvodně obohatil částkou 16 800 Kč, kterou je povinen žalobkyni vrátit. V této části soud žalobě vyhověl.

12. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť podle poslední věty spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k čemuž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. (logický výklad).“ Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze tedy vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Výrok III o nákladech účastníků řízení je odůvodněn , neboť úspěšnější byl v tomto řízení žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

14. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích.

Poučení:

Proti výrokům I až III tohoto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení, není-li podáno elektronicky.

Proti výroku IV tohoto rozsudku není odvolání přípustné.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, může soud pohledávku státu po 30 dnech po jeho právní moci postoupit k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.