Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
30 C 70/2024-54
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 11 993,21 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 310 Kč a náklady řízení ve výši 1 261 Kč, tyto k rukám zástupce žalobkyně Jméno advokáta, to vše do 1 roku od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 2 683,21 Kč, kapitalizovaného úroku 1 099,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 138,18 Kč, úroku ve výši 13,5 % ročně z částky 11 867,21 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 867,21 Kč od 20. 10. 2023 do uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výroku I., se žaloba zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 310 Kč a náklady řízení ve výši 1 261 Kč, tyto k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , to vše do 1 roku od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 2 683,21 Kč, kapitalizovaného úroku 1 099,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 138,18 Kč, úroku ve výši 13,5 % ročně z částky 11 867,21 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 867,21 Kč od 20. 10. 2023 do uplynutí lhůty k plnění uvedené ve výroku I., se žaloba zamítá.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 12. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 993,21 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 099,50 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 138,18 Kč, s úrokem ve výši 13,5 % ročně z částky 11 867,21 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 867,21 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že účastníci uzavřeli dne 29. 9. 2021 smlouvu o úvěru k účtu č. tel. číslo/Anonymizováno, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 13,50 % ročně, a to v 60 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 350 Kč počínaje dnem 15. 11. 2021 splatných vždy k 15. dne kalendářního měsíce. Žalovaný souhlasil se zařazením do volitelného kolektivního pojištění schopnosti splácet úvěr, za což byl povinen hradit sjednané platby dle smlouvy a sazebníku žalobkyně. Byl povinen hradit rovněž poplatky a ceny za bankovní služby podle sazebníku. Přestože byl žalovaný bankou opakovaně upomínán a vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas, když uhradil pouze 17 pravidelných splátek. S ohledem na skutečnost, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy, uplatnila žalobkyně právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy, o čemž byl žalovaný informován dopisem - upomínkou. Jelikož žalovaný do dne stanoveného ve výzvě dlužné splátky neuhradil, byl úvěr prostřednictvím zesplatňujícího dopisu zesplatněn ke dni 4. 10. 2023. Žalobkyni v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka konkretizovaná v žalobě. K její úhradě byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 31. 10. 2023, žalovaný na předžalobní upomínku nereagoval.
2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila v podání ze dne 29. 5. 2024 tvrzení, jaká celková částka byla žalovaným uhrazena na plnění jeho závazků z úvěrové smlouvy a na co byly úhrady žalovaného započteny. Žalobkyně uvedla, že žalovaný v období od 15. 10. 2021 do 9. 3. 2023 zaplatil celkovou částku 5 690 Kč. Tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně doplňovala v souběžně probíhajících soudních řízeních, v nichž se domáhala nároků z dalších smluv o spotřebitelském úvěru uzavíraných mezi účastníky v září a říjnu roku 2021. Soud vyšel z obsahu podání žalobkyně v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 70/2024 , ve kterém se žalobkyně vyjadřovala k prověřování úvěruschopnosti, které předcházelo uzavření smlouvy z 23. 9. 2021. Žalobkyně trvala na tom, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů a ostatních registrů a databází; dále z příjmů a výdajů žalovaného, demografických a statistických informací (skóringový model). Z úvěrových registrů žalobkyně zjistila, že žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobkyně. Ze své interní databáze žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace. Žalobkyně následně prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí s výsledkem bez záznamů. Z živnostenského rejstříku žalobkyně zjistila, že žalovaný není veden v živnostenském rejstříku. Dále žalobkyně ověřila, že žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidován v databázi neplatných dokladů a z evidence adres obecních/městských úřadů ověřila, že trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na adrese obecního nebo městského úřadu. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla dále posouzena a vyhodnocena na základě prohlášení o příjmu v návrhu na poskytnutí úvěru, v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 28 000 Kč. Žalovaný v návrhu uvedl rovněž i ostatní příjmy, mezi které zahrnul ostatní prokazatelné příjmy ve výši 28 000 Kč a příjmy rodinných příslušníků v domácnosti ve výši 4 500 Kč. Žalobkyně po posouzení příjmu žalovaného provedla vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Posuzovala přitom nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s částkou životního minima a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a bezdětný. Podpisem žádosti žalovaný potvrdil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné. Žalobkyně si také vyžádala prohlášení o zdravotním stavu žalovaného, v němž žalovaný čestně prohlásil, že mu v současné době není přiznána invalidita a není v pracovní neschopnosti nebo v léčení. Žalobkyně i v návaznosti na výdaje sdělené žalovaným v jeho žádosti v rámci provedení řádného posouzení úvěruschopnosti následně vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 26 683 Kč, přičemž tato částka se skládá z ostatních výdajů a nákladů na pojištění ve výši 5 500 Kč, výdajů na bydlení ve výši 13 390 Kč, částky představující životní minimum ve výši 3 860 Kč a výdajů žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 3 933 Kč. Žalobkyně následně porovnala částku celkových příjmů žalovaného s celkovou částkou ověřených pravidelných mandatorních výdajů a paušálních výdajů ve výši zákonného životního minima. Žalobkyně tak s odbornou péčí zjistila, že po poskytnutí úvěru zůstane žalovanému 55,51 % pravidelných příjmů na nepravidelné nemandatorní výdaje, pročež úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy zcela zjevně dána.
3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 29. 9. 2021 smlouvu o úvěru. Žalovaný při uzavření smlouvy byl v postavení spotřebitele, ve smlouvě je označen jménem, příjmením, bydlištěm a datem narození a úvěr je označen jako spotřebitelský – osobní úvěr. Žalobkyně byla v postavení podnikatele. Věc je tedy nutno posuzovat rovněž podle ustanovení upravujících spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.).
4. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut dne 29. 9. 2021 úvěr ve výši 15 000 Kč bezhotovostně převodem na bankovní účet žalovaného vedený u žalobkyně. Byl sjednán úrok z úvěru ve výši 13,50 % ročně. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet, žalovaný se zavázal platit měsíční pojistné společně se splátkou úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v 60 měsíčních splátkách po 350 Kč, přičemž první splátka byla splatná 15. 11. 2021. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, se zpožděním uhradil splátku splatnou dne 15. 9. 2022, od října 2022 se splácením přestal úplně. Žalobkyně dopisem ze dne 16. 8. 2023 vyzvala žalovaného k okamžitému splacení dluhu na splátkách úvěru s tím, že pokud nebude dluh uhrazen, nastane splatnost celé pohledávky z úvěru, a to k 4. 10. 2023. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 13 314,92 Kč předžalobní výzvou ze dne 31. 10. 2023. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru k účtu č. č. účtu ze dne 29. 9. 2021 se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, z periodického výpisu z účtu (čerpání úvěru), historického výpisu úvěru, z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 16. 8. 2023 a z předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2023.
5. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
7. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle soudu žalobkyně zákonným povinnostem poskytovatele úvěru nedostála. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V posuzovaném případě žalobkyně doložila k posuzování úvěruschopnosti žalovaného návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení, výpis z registrů BRKI/NRKI a prohlášení o zdravotním stavu. Nebylo nijak doloženo, že by žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřila uvedenou výši příjmů žalovaného, například z dokladů o mzdě či jiném příjmu apod., zejména za stavu, kdy žalovaný uvedl v návrhu na poskytnutí úvěru v kolonce příjmy žadatele příjem ze závislé činnosti ve výši 28 000 Kč měsíčně a v kolonce ostatní prokazatelné příjmy opět 28 000 Kč měsíčně, přičemž obojí mělo být dle textu návrhu na poskytnutí úvěru doloženo jen čestným prohlášením, stejně jako uvedený příjem rodinných příslušníků v domácnosti. Současně nebylo nijak doloženo, by žalobkyně ověřila uvedenou výši výdajů žalovaného, např. nájemní smlouvou apod. Žádné takové doklady nebyly pro potřeby tohoto řízení ani na výzvu soudu doloženy.
9. Žalobkyně měla k dispozici informace o stavu běžného účtu žalovaného č. hodnota- č. účtu, na vyžádání soudu předložila přehled pohybů na uvedeném účtu za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 18. 8. 2021 do 15. 10. 2021 soud zjistil zůstatek účtu na počátku období 8 119 Kč a na konci období 6 728 Kč. Stav zachování kladného zůstatku na účtu žalovaného však byl dosažen tím, že žalovaný postupně načerpal úvěry od žalobkyně v celkové výši 64 000 Kč (dne 20. 9. 2021 15 000 Kč, dne 23. 9. 2021 10 000 Kč, dne 29. 9. 2021 15 000 Kč, dne 4. 10. 2021 10 000 Kč a dne 11. 10. 2021 14 000 Kč. Jiný příjem žalovaného za uvedené období spočíval pouze ve výplatě nemocenských dávek v částce 19 622 Kč dne 14. 9. 2021 a plnění v částce 35 999 Kč uhrazeného právnická osoba. dne 24. 9. 2021. Z uvedeného nelze než dovodit, že žalobkyně se formálně spokojila s prohlášením žalovaného o výši příjmů, aniž od něj získané údaje ověřovala ze spolehlivého a vypovídajícího zdroje např. právě z účtu žalovaného.
10. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud uzavřel, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 9. 2024 byla neplatným právním jednáním. Žalobkyně tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena, z titulu bezdůvodného obohacení. Konkrétně jde o částku 9 310 Kč, která představuje rozdíl mezi výší poskytnutého úvěru 15 000 Kč a součtem veškerých plateb žalovaného na poskytnutý úvěr (částka 5 690 Kč) Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokázal, že na poskytnutý úvěr uhradil více, než tvrdí žalobkyně. Tuto částku proto soud žalobkyni přiznal (výrok I.), ve zbylé části uplatněného nároku na jistinu, poplatky a obchodní úrok soud žalobu zamítl. Z důvodů uvedených v následujícím odstavci byla žaloba byla zamítnuta rovněž v části předčasně požadovaných úroků z prodlení (výrok II.).
11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud nedostal do prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti vrátit poskytnutou jistinu. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k výši požadované jistiny a celkovým okolnostem věci, když soudu je z jeho činnosti známo, že žalobkyně uzavřela se žalovaným i řadu dalších úvěrových smluv. Konkrétně šlo o smlouvu ze dne 22. 3. 2021 na částku 100 000 Kč, o smlouvu ze dne 18. 9. 2021 na částku 15 000 Kč, o smlouvu ze dne 23. 9. 2021 na částku 10 000 Kč, o smlouvu ze dne 3. 10. 2021 na částku 10 000 Kč, o smlouvu ze dne 11. 10. 2023 na částku 14 000 Kč, o smlouvu ze dne 19. 10. 2021 na částku 10 000 Kč, o smlouvu ze dne 26. 10. 2021 na částkou 10 000 Kč, o smlouvu ze dne 22. 11. 2021 na částku 35 000 Kč a smlouvu ze dne 2. 4. 2022 na částku 34 000 Kč a nároky ze všech těchto smluv jsou předmětem řízení vedených u zdejšího soudu.
12. V projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobkyně vymáhá své pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků z úvěrových smluv (či souvisejících nároků - např. z bezdůvodného obohacení) je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.
13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Soud vyšel z toho, že co do žalované jistiny bylo nároku vyhověno ze 78 %, neúspěch činil 22 % (soud nepřihlížel k zamítanému příslušenství). Žalobkyni tedy vzniklo podle míry jejího úspěchu právo na 56 % vynaložených nákladů řízení. V případě plného úspěchu žalobkyně ve věci by jí byl žalovaný povinen nahradit náklady v částce 2 252 Kč tj. zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 300 Kč, a 3 režijní paušály po 100 Kč. Z odměny a paušálních náhrad přísluší navíc DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč. Soud žalobkyni přiznal 56 % z částky 2 252 Kč, tedy náklady ve výši 1 261 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. se náklady platí advokátovi žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.