Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 319/2023-81
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému:
Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 36 495,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 650 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 20. 1. 2023 do zaplacení, částku 858 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 11. 11. 2022 do zaplacení, částku 9 068,48 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení a částku 250 Kč, a to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Návrh se co do částky 3 623,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 1. 2023 do zaplacení, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 273,29 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku 1 455,62 Kč, co do částky 635,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 493,71 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z této částky od 2. 2. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku 28 Kč, co do částky 931,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 999,86 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení a úrokem 15 % ročně z částky 9 999,86 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku 710,67 Kč a co do částky 479 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 425 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 650 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 20. 1. 2023 do zaplacení, částku 858 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 11. 11. 2022 do zaplacení, částku 9 068,48 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 1. 9. 2022 do zaplacení a částku 250 Kč, a to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Návrh se co do částky 3 623,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 20. 1. 2023 do zaplacení, co do úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 273,29 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku 1 455,62 Kč, co do částky 635,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 493,71 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z této částky od 2. 2. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku 28 Kč, co do částky 931,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 999,86 Kč od 20. 1. 2023 do zaplacení a úrokem 15 % ročně z částky 9 999,86 Kč od 2. 2. 2023 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku 710,67 Kč a co do částky 479 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 425 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 36 495,86 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne 10. 10. 2020 rámcovou smlouvu č. hodnota, podle níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne 16. 12. 2021 byl uzavřen dodatek č. hodnota k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který byl pod č. IBAN žalobkyní schválen a 16. 12. 2021 vyplacen na běžný účet žalovaného. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit konstantní splátku 1 430 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,9 ročně, a to vždy ke 14. dni v měsíci počínaje dnem 14. 1. 2022, předpokládané datum splacení celého úvěru tak bylo stanoveno na 14. 2. 2024. Na základě dodatku č. hodnota a č. hodnota k rámcové smlouvě došlo ke změně pravidelné splátky z 1 430 Kč na 990 Kč ke změně splatnosti ze 14. dne v měsíci na 13. den v měsíci. Uhrazeny ze strany žalovaného byly splátky od 14. 1. 2022 do 13. 9. 2022. Dne 20. 1. 2023 proto došlo k zesplatnění úvěru a dlužná částka tehdy činila 24 273,29 Kč na jistině a nesplaceném smluvním úroku 1 455,62 Kč. Kromě těchto částek požadovala žalobkyně po žalovaném také smluvní úrok 15 % ročně od 20. 1. 2023 z dlužné jistiny a zákonné úroky z prodlení z téže částky od 10. dne následujícího po zesplatnění, tj. od 2. 2. 2023.
2. Dále žalobkyně uvedla, že na základě dodatku č. hodnota z 31. 1. 2022 k rámcové smlouvě shora žalovaný požádal o úvěr 9 818 Kč, který mu byl schválen pod č. IBAN téhož dne a úvěr mu byl vyplacen v plné výši na běžný účet. Žalovaný se zavázal měsíčně hradit konstantní splátku 1 120 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,9 ročně, a to vždy k 10. dni v měsíci počínaje dnem 10. 2. 2022, předpokládané datum splacení celého úvěru tak bylo stanoveno na 10. 11. 2022. Uhrazeny byly splátky od 10. 2. 2022 do 10. 9. 2022. Dne 20. 1. 2023 proto došlo k zesplatnění úvěru a dlužná částka tehdy činila 1 493,71 Kč na jistině a na nesplaceném smluvním úroku 28 Kč. Kromě těchto částek požadovala žalobkyně po žalovaném také smluvní úrok 15 % ročně od 20. 1. 2023 z dlužné jistiny a zákonné úroky z prodlení z téže částky od 10. dne následujícího po zesplatnění, tj. od 2. 2. 2023.
3. Dále žalobkyně uvedla, že na základě dodatku č. hodnota z 10. 10. 2020 k rámcové smlouvě shora žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč, který mu byl poskytnut téhož dne. Pro porušování smluvních povinností žalovaným došlo dne 20. 1. 2023 k zesplatnění kontokorentu, dlužná částka tehdy činila 9 999,86 Kč na jistině a na nesplaceném smluvním úroku 710,67 Kč. Kromě těchto částek požadovala žalobkyně po žalovaném také smluvní úrok 15 % ročně od 20. 1. 2023 z dlužné jistiny a zákonné úroky z prodlení z téže částky od 10. dne následujícího po zesplatnění, tj. od 2. 2. 2023.
4. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně ve všech shora uvedených případech na základě informací, které od tohoto získala, informace ověřovala z předložených dokladů, vycházela také z bankovního i nebankovního registru klientských informací.
5. Dále požadovaných 729 Kč se skládá z 200 Kč odpovídající nezaplacených měsíčním poplatkům za výběry z bankomatů, 50 Kč za nezaplacené měsíční poplatky za neomezené zasílání informačních sms, 131 Kč na dlužném pojistném, které si žalovaný sjednal dne 31. 1. 2022, a z 348 Kč na dlužném pojistném sjednaném dne 16. 12. 2021 dodatkem č. hodnota.
6. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši svého průměrného čistého příjmu 22 000 Kč, uvedl výdaje 3 860 Kč. Žalobkyně také vycházela z toho, že žalovaný měl bydlet v nájmu, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost. V případě smlouvy z 16. 12. 2021 (IBAN) měl jiné splátky 2 223 Kč a 1 223 Kč, příjem 21 654 Kč od KIEKERT-právnická osoba.,(výdaje na domácnost) výdaje na bydlení 9 000 Kč, léky, jídlo, doprava 7 000 Kč, výdaje na domácnost dle expertní analýzy tvořily 3 860 Kč. V případě smlouvy z 31. 1. 2022 (IBAN) pak žalovaný měl bydlet stále v nájmu, byl svobodný, neměl vyživovací povinnost, měl jiné splátky ve výši 2 653 Kč a 2 653 Kč, příjem 22 808 Kč od KIEKERT-právnická osoba.,(výdaje na domácnost) výdaje na bydlení 8 500 Kč, léky, jídlo, doprava 7 750 Kč, výdaje na domácnost dle expertní analýzy tvořily 3 860 Kč Žalobkyně si v obou případech ověřila, že žalovaný byl klient s aktivními produkty. Žalobkyně tak neměla pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Na kontokorent bylo žalovaným uhrazeno celkem 931,38 Kč, které byly započteny žalobkyní na úroky z kontokorentu. Na úvěr č. IBAN byla uhrazeno celkem 9 350 Kč, z čehož na jistinu bylo započteno 5 726,71 Kč a 3 623,29 Kč na sjednaný úrok, na úvěr č. IBAN bylo zaplaceno celkem 8 960 Kč, z čehož na jistinu bylo započteno 8 324,29 Kč a 635,71 Kč bylo započteno na sjednaný úrok.
7. Soud vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání a současně je poučil, že pokud ve stanovené lhůtě vyjádření neobdrží, bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Protože ve stanovené lhůtě žádný nesdělil jakékoli námitky proti tomuto postupu, bylo rozhodnuto ve věci bez nařízeného jednání.
8. Žalovaný se k žalobě vůbec nevyjádřil, ta mu byla doručena spolu s výzvou výše na adresu je trvalého bydliště dne 18. 1. 2024 postupem dle § 49 odst. 2, 4 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť na jiných adresách si zásilku nepřevzal osobně.
9. Po provedeném řízení soud žalobě vyhověl na základě následujících skutkových zjištění:
10. Rámcovou smlouvou č. hodnota ze dne 10. 10. 2020, obchodními podmínkami, pojistnými podmínkami, ceníky, formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisy z účtu žalovaného a splátkovými kalendáři, bylo prokázáno, že žalovanému byl mj. aktivován běžný účet č. č. účtu, smlouva jako taková byla uzavřena na dobu neurčitou, adresa žalovaného byla uvedena adresa. Dodatkem č. hodnota k rámcové smlouvě shora ze dne 10. 10. 2020 došlo ke sjednání kontokorentu žalovanému ve výši 10 000 Kč. Úroky byly sjednány na 18,90 % ročně z vyčerpané části kontokorentu a počítány byly vždy ke konci každého měsíce. Na základě dodatku č. hodnota k rámcové smlouvě č. hodnota došlo k poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet po 1 430 Kč měsíčně vždy ke 14. dni každého měsíce od 14. dne následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru, úroková sazba byla sjednána na 17,9 % ročně, měsíční pojistní činila 125 Kč, od 2. splátky došlo ke změně splatnosti pravidelných splátek a jejich výše ze 1 430 Kč na 990 Kč ze 14. dne v měsíci na 13. den v měsíci, a to na základě dodatku č. hodnota a č. hodnota z 12. 2. 2022. Na základě dodatku č. hodnota z 31. 1. 2022 k téže smlouvě pak žalovanému byl poskytnut žalobkyní další úvěr (IBAN), a to ve výši 9 818 Kč, který měl tento splatit v 10 měsíčních splátkách po 1 120 Kč splatných vždy k 10. dni v měsíci ode dne následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Měsíční pojistné bylo sjednáno na 98 Kč, úroková sazba také na 17,9 % ročně.
11. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr (IBAN) ve výši 30 000 Kč, uhradil pouze 9 350 Kč v období 14. 1. 2022 – 14. 9. 2022. Dne 20. 1. 2023 došlo k zesplatnění úvěru, na jistině žalovaný dlužil 24 273,29 Kč, na úrocích 1 455,62 Kč, celkem tedy 25 728,91 Kč.
12. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr (IBAN) ve výši 9 818 Kč, uhradil pouze 8 960 Kč v období 10. 2. 2022 – 14. 9. 2022. Dne 20. 1. 2023 došlo k zesplatnění úvěru, na jistině žalovaný dlužil 1 493,71 Kč, na úrocích 28 Kč, celkem tedy 1 521,71 Kč.
13. Přehledem čerpání a splácení kontokorentu bylo prokázáno, že žalovaný poskytnutý kontokorent čerpal od 1. 3. 2022 a k 7. 3. 2023 resp. ke dni zesplatnění 20. 1. 2023. bylo na něm nesplaceno na jistině 9 999,86 Kč a na úroku 710,67 Kč.
14. Výpisem z běžného účtu žalovaného zřízeného žalobkyní na základě rámcové smlouvy výše za období 1. 9. 2021 – 31. 12. 2021 bylo prokázáno, že počáteční zůstatek činil záporných 6 035,21 Kč, konečný zůstatek záporných 6 947,04 Kč, pravidelně měsíčně hradil žalovaný 200 Kč na spoření, po 1 223 Kč splácel půjčku žalobkyni, dne 16. 11. 2021 uhradil pojistné 2 081 Kč, uhradil pojištění schopnosti splácet půjčku, vybíral stokorunové až tisícové částky z bankomatů, platil v DELIKOMAT CZ, na účet č. účtu uhradil 13. 9. 2021 s poznámkou „pusinku“ 6 530 Kč, dne 11. 11. 2021 pak 6 000 Kč s poznámkou „Stačí to“ a 12. 11. 2021 částku 7 700 Kč, 10. 12. 2021 4 000 Kč s uvedením, že jde o nájem, stokorunové částky obdržel žalovaný na účet nepravidelně z účtu jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO. Na účet chodila žalovanému mzda od KIEKERT-právnická osoba. v průměru 22 543,50 Kč měsíčně.
15. Z výpisu z téhož účtu žalovaného za období 4. 3. 2022 – 28. 2. 2023 soud zjistil počáteční zůstatek na účtu záporných 10 217,90 Kč a konečný zůstatek záporných 729 Kč, že 4. 3. 2022 obdržel žalovaný na účet půjčku od právnická osoba částka, splatil půjčku 12 588 Kč, čerpal 6. 3. 2022, 8. 3. 2022, 10. 3. 2022, 12. 3. 2022, 11. 4. 2022 od právnická osoba 2 100 Kč, 1 000 Kč, 5 300 Kč, 4 200 Kč, 9 500 Kč, uhradil 14 895 Kč na nájem a kauci, obdržel od jméno FO, jméno FO, jméno FO stokorunové až tisícikorunové částky, uhradil Sazce CZ tisícikorunové částky, splácel půjčky, platil v potravinách, Tesu apod. Z přehledu účtu je tak evidentní, že bez půjček by záporný zůstatek na účtu byl daleko vyšší.
16. Z výzvy z 23. 1. 2023 odeslané dle podacího archu následující den soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení obou úvěrů shora, a to 25 728,91 K č a 1 521,71 Kč, kontokorentu shora 10 710,53 Kč a 729 Kč z běžného účtu do 1. 2. 2023, jinak bude podána žaloba.
17. Z přehledu označeného jako „aplikační data“ soud zjistil, že žalovaný uváděl žalobkyni, že žije sám v nájmu, splácí měsíčně před 2000 Kč, má základní vzdělání, hradí na bydlení 9 000 Kč, resp. 8 500 Kč, na své další výdaje vynakládá 7 000 Kč resp. 7 750 Kč.
18. Z úvěrových zpráv soud zjistil, že žalovaný již v r. 2017, 2019 měl půjčené finanční prostředky, které splácel, nikoli vždy řádně, v r. 219 některé nebyly ještě splaceny, některé jeho žádosti o úvěry byly odmítnuty.
19. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „Obč.Z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 1968 Obč.Z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
21. Podle § 1969 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
22. Podle § 1970 Obč.Z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Dle § 588 věta první Obč.Z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
26. Dle § 2993 věty prvé Obč.Z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
27. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla podle rámcové smlouvy ver znění příslušných dodatků peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které žalovaný měl splácet měsíčně po 1 430 Kč, později po 990 Kč. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 7,90 % ročně a žalovaný se zavázala poskytnuté prostředky včetně navýšení splácet. Žalovanému byl poskytnut i další úvěr, a to ve výši 9 818 Kč, který se zavázal žalovaný splácet měsíčně po 1 120 Kč, úroky byly také mezi účastníky dohodnuty na 17,9 % ročně. Dále bylo prokázáno, že žalovaný na základě dodatku k rámcové uzavřeného se žalobkyní mohl čerpat kontokorent do výše 10 000 Kč, který čerpal. Při zjišťování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně pouze z příjmu žalovaného kolem 22 000 Kč měsíčně, který byl i doložen, avšak nezjišťovala faktické výdaje žalovaného, které se zcela logicky mohou rozcházet s předpokládanými výdaji domácnosti dle expertní analýzy. Z výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že v průběhu splácení úvěrů a kontokorentu mu jeho prostředky nepostačovaly, že si musel opakovaně půjčovat od dalších poskytovatelů půjček (právnická osoba, právnická osoba i fyzické osoby). Bez těchto půjček nebyl schopen pokrýt své výdaje vč. splácení půjček.
28. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Jelikož jednou ze smluvních stran (úvěrovaný žalovaný) byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
29. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
30. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 Obč.Z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
31. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. spisová značka dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.
32. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a 9 818 Kč (úvěry) a dále 10 000 Kč (kontokorent). Pro účely posouzení úvěruschopnosti banka nedostatečně ověřila zejména měsíční výdaje žalovaného, v podstatě žádné nezjišťovala a vycházela pouze z doložených příjmů a výdajů dle expertní analýzy 3 860 Kč. Při zjišťování její úvěruschopnosti bylo nutné zjišťovat nejen faktické příjmy, ale i skutečné výdaje spotřebitele. Dle soudu žalobkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného řádně ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když již od počátku smluvního vztahu příjmy žalovaného k úhradě jeho životních nákladů nepostačovaly, když již v den uzavření rámcové smlouvy požádal o poskytnutí kontokorentu a do 15 měsíců od 2 úvěry. Výdaje žalovaného nebyly ničím podloženy, ty nebyly vlastně vůbec zjišťovány, když žalobkyně dle svého tvrzení vycházela ze statistických modelů.
33. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Žalobkyně žádným způsobem nejen neověřovala, ale ani nezjišťovala výdaje žalovaného. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrových smlouvy, a to i v rozsahu kontokorentu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2993 Obč.Z.). Žalovaný vyčerpal poskytnutou částku 30 000 Kč a 9 818 Kč, uhradil žalobkyni na první částku pouze 9 350 Kč a na druhou částku pouze 8 960 Kč, tudíž mu vznikl nedoplatek ve výši 20 650 Kč a 858 Kč se zákonnými úroky z prodlení z uvedených částek tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Z kontokorentu neuhradil žalovaný pouze 931,38 Kč a soud tak žalovanému v této souvislosti uložil povinnost zaplatit žalobkyni pouze částku tohoto neuhrazeného kontokorentu ve výši 9 068,48 Kč, a to i se zákonnými úroky z prodlení tak, jak je také uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále uložil soud žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 250 Kč za neuhrazené měsíční poplatky za výběry z bankomatů a zasílání sms. S ohledem na absolutní neplatnost úvěrových smluv vč. smlouvy o kontokorentu, pak požadavky žalobkyně na úhradu dlužných pojistných (131 Kč a 348 Kč) byly zamítnuty.
34. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).
35. O nákladech řízení příslušelo rozhodnout dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Soud vycházel při stanovení úspěchu a neúspěchu účastníků z pětinásobku ročního plnění, které bylo žalobkyní požadováno a které jí bylo nakonec přiznáno. Žalobkyně úspěšná z 59 % a náleží jí tak náhrada nákladů řízení ve výši 18 % (59 – 41), což činí právě 425 Kč. Plné náklady řízení žalobkyně představuje soudní poplatek 1 460 Kč a 3 x 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za podání žalobního návrhu, jeho doplnění na výzvu soudu a předžalobní výzvu.
36. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., s přihlédnutím k návrhu žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku, lze podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočce v Pardubicích prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.