Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 102/2024-61
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Pěničkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 58 203,07 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 50 310 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 50 310 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 456,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 260,09 Kč, úroku z částky 50 310 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 794 Kč, částky 7 893,07 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 7 893,07 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 50 310 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 50 310 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 4 456,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 260,09 Kč, úroku z částky 50 310 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 794 Kč, částky 7 893,07 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 7 893,07 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 58 203,07 Kč s příslušenstvím z titulu mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností Anonymizováno Anonymizováno právnická osoba (dále v textu jen „původní věřitelka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota, jež mezi sebou uzavřely dne datum. Na základě výše uvedené smlouvy původní věřitelka v souladu se svým smluvně převzatým závazkem poskytla žalované úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč, přičemž žalovaná mohla čerpat úvěr až do výše 500 000 Kč (má být zřejmě 50 000 Kč). Žalovaná se dle informací poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně zavázala právní předchůdkyni žalobkyně čerpanou částku úvěrového rámce vrátit společně se sjednaným příslušenstvím formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu var. symbol se splatností 1. splátky ke dni datum a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 3 000 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Měsíční platba na pojištění (bylo-li sjednáno) pak byla ve výši 0,00 % z výše měsíční splátky úvěru. Celkem dle informací poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně žalovaná čerpala úvěr co do částky 50 310 Kč. Žalovaná svému smluvnímu závazku vrátit původní věřitelce jistinu úvěru spolu se sjednaným příslušenstvím nedostála, neboť na svůj dluh nezaplatila ničeho. Původní věřitelka proto od smlouvy o úvěru odstoupila a úvěr ke dni datum zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, a to s účinností ke dni datum, na žalobkyni, která se touto žalobou domáhá:
- zaplacení nezaplacené (dlužné) jistiny úvěru ve výši 50 310 Kč,
- kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 3 756,68 Kč v sazbě 26,28 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 50 310 Kč za období od datum do datum,
- smluvní pokuty ve výši 497,50 Kč,
- poplatků za upomínání v celkové výši 700 Kč,
- smluvního úroku z úvěru z nesplacené jistiny úvěru ve výši 50 310 Kč ve výši 26,28 % ročně za období od datum do datum ve výši 3 260,09 Kč,
- smluvního úroku z úvěru z nesplacené jistiny úvěru ve výši 50 310 Kč ve výši 15 % ročně za období od datum do zaplacení,
- účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s uplatněním pohledávky ve výši 794 Kč a
- zaplacení smluvní pokuty ve výši 7 893,07 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v průběhu celého soudního řízení zůstala nečinná.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaná nedostavila, a to bez řádné a včasné omluvy, kdy žalobkyně se z tohoto jednání řádně omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti a věc rozhodl na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, kterými jsou zejména listin y vztahující se k uzavření smlouvy o úvěru a listin y vztahující se k postoupení pohledávky, konkrétně: rámcovou smlouvou o poskytování bankovních produktů a služeb č. hodnota, žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru č. hodnota, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru – revolvingový úvěr, informacemi o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, dopisem Anonymizováno ze dne datum (základní informace o úvěru a jeho splácení), listino u označenou jako číslo úvěru: Anonymizováno paní jméno FO, (blíže neidentifikovanými) informacemi ve vztahu k žalované, odstoupením od úvěrové smlouvy, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, potvrzením o provedení transakce, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, upozorněním na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání, poštovními podacími archy prokazujícími odeslání zásilek žalované.
5. Žalobkyně rovněž předžalobní výzvou ze dne datum prokázala, že žalovanou o zaplacení dlužné částky vyzývala, a to ve lhůtě nejpozději do datum.
6. Na základě soudem provedených listinných důkazů vztahujících se k uzavření smlouvy o úvěru soud zjistil a má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva nazvaná jako „smlouva o revolvingovém úvěru“ č. hodnota, a to dne datum, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec co do výše 50 000 Kč. Vracení vyčerpaných peněžních prostředků bylo určeno formou splátek, kdy podle výše vyčerpaných prostředků se určí počet a výše splátek, minimálně však 5 % z dlužné částky měsíčně, nejméně 500 Kč. Úroková výše byla stanovena na 26,28 % ročně z vyčerpané částky. Žalobkyně však v řízení (jak je její povinností) neprokázala, v jaké výši žalovaná prostředky z úvěrového rámce vyčerpala a současně tak, v jaké výši právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni, takto čerpané peněžní prostředky vrátila. Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, sama se vzdala možnosti být soudem o této skutečnosti v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) poučena. K uvedenému závěru soudu je třeba doplnit, že právní předchůdkyní žalobkyně, případně žalobkyní vyhotovená a soudu předložená tabulka s názvem „číslo úvěru: Anonymizováno paní jméno FO“ o této skutečnosti žádným způsobem nevypovídá, kdy jediným způsobilým důkazem prokazujícím reálné čerpání peněžních prostředků by mohl být např. výpis z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně/žalované, na kterém budou patrny tomu odpovídající peněžní transfery (výběry), kdy soudu doložená tabulka může mít pouze charakter vysvětlujícího a podpůrného důkazu např. o případném zápočtu prováděných transakcí. Žalobkyně tak v řízení neunesla břemeno důkazní ohledně jejího tvrzení o výši žalovanou čerpaných peněžních prostředků.
7. Dále soud v rámci provedeného dokazování zjišťoval, jakým způsobem a v jaké intenzitě právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalované splatit navrhovaný úvěr. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí prověřovala pravdivost tvrzení žalované ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru, a to v interních i externích databázích třetích subjektů a dále pak v registru SOLUS, přičemž odkázal na čl. II oddíl „Zaměstnání“ a „Příjmy a výdaje“, dále pak na čl. IV., popř. čl. V., popř. čl. VI. žádosti. Z těchto bylo soudem zjištěno, že žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ke své osobě před poskytnutím úvěru uvedla, že je vdaná, je v invalidním důchodu, kdy její čistý příjem dosahuje částky 9 300 Kč. Rovněž uvedla, že má 5 vyživovacích povinností a čisté měsíční náklady dosahují 12 500 Kč, přičemž bydlí v nájmu a celkový příjem domácnosti uvedla v částce 34 300 Kč.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 88 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 1.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu právnická osoba v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne datum ve věci Anonymizováno-Anonymizováno/Anonymizováno (Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
17. Výše citované závěry se plně uplatní i na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
18. Na základě zjištěného skutkového stavu věci s na to navazujícím právním posouzením dospěl soud k takovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru, nedostála své zákonné povinnosti uložené jí ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, konkrétně povinnosti náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách. V tomto ohledu je soud nucen konstatovat, že žalobkyně, jak je její povinností, nepředložila soudu žádný důkaz, kterým by prokázala skutečnost, že původní věřitelka si řádným způsobem ověřila původ a výši tvrzeného příjmu žalované v době před poskytnutím úvěru (listiny ověřující přiznání dávky a její výše), a kterým by současně prokázala, že zjišťovala výši skutečných reálných výdajů žalované (kdy výdaje ve výši 12 500 Kč za situace, kdy má žalovaná 5 vyživovacích povinností vypovídají o celkové rezignaci právní předchůdkyně na jakékoli zjišťování), kdy pouze tyto (řádně ověřené) souhrnné informace mohou být spolehlivým podkladem pro možnost učinit si úsudek věřitele o schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr dostát svému závazku jej řádně splácet, nad to závazku daného rozsahu. Z žádného soudu doloženého důkazu však tyto skutečnosti nevyplývají. Případný náhled do veřejně dostupných registrů není schopen absenci prověření celkové majetkové situace zhojit. Soud má tedy za to, že původní věřitelka nesplnila svojí zákonnou povinnost řádného prověření osobní, výdělkové a majetkové situace žalované za účelem zjištění jeho schopnosti řádně splácet převzatý závazek. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že ačkoli žalovaná deklarovala příjmy domácnosti v částce 34 300 Kč, není zřejmé, kdo (která osoba) a původ (z čeho by měla tyto příjmy daná konkrétní osoba dosahovat), kdy tyto příjmy rovněž nejsou žádným způsobem doložené, kdy ani tak by tyto informace nebyly v dané podobě relevantní, neboť žalovaná si s právní předchůdkyní žalobkyně sjednala úvěr sama, a tudíž pouze ona by byla povinná peněžní prostředky vrátit, kdy jakékoli příjmy kohokoli jiného (nad to řádně neidentifikovaného) nelze vzít v úvahu bez řádného ručení za závazek či připojení se k smlouvě a následném řádném přezkoumání úvěruschopnosti takto přistoupivší osoby.
19. V daném případě proto bylo nutno posoudit spotřebitelskou smlouvu, jež odporuje § 580 odst. 1 o. z. jako neplatnou a k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinná tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení.
20. Žalobkyně ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že celková žalovanou vyčerpaná výše finančních prostředků tvoří částku 50 310 Kč. K prokázání této skutečnosti soudu předložila jí vyhotovenou tabulku (s nesrozumitelným popisem transakcí „FIN. VE PROSP. PJC“, popř. „FIN. VE PROSP. KLT“), která však není způsobilým důkazem prokazujícím reálné čerpání peněžních prostředků. Tímto důkazem by mohl být např. výpis z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně/žalované, na kterém budou patrny tomu odpovídající peněžní transfery (výběry). Soudu doložená tabulka může mít pouze charakter vysvětlujícího a podpůrného důkazu např. o případném zápočtu prováděných transakcí. Listin u předloženou žalobkyní je proto soud nucen považovat za nesrozumitelný a ve vztahu ke zjišťované skutečnosti o nevypovídající důkaz. Žalobkyně tak v řízení neunesla břemeno důkazní ohledně jejího tvrzení o výši žalovanou čerpaných peněžních prostředků (k tomu bod č. hodnota tohoto rozsudku). Žalobkyně současně na výzvu soudu, aby sdělila a zejména věrohodným způsobem prokázala, jaká částka byla ze strany žalované právní předchůdkyni žalobkyně zaplacena, nereagovala. Soud ve věci nařídil jednání, v rámci kterého žalobkyni umožnil, aby věrohodným způsobem prokázala svoje žalobní tvrzení ohledně výše žalovanou vyčerpaných peněžních prostředků a současně tak výše peněžních prostředků, které žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně, případně žalobkyni vrátila. Žalobkyně se k tomuto jednání nedostavila, čímž se však dobrovolně vzdala možnosti být soudem v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o nutnosti prokázání těchto svých tvrzení a soud byl proto nucen učinit závěr o neunesení břemene důkazního i ohledně vzniku výše bezdůvodného obohacení.
21. S ohledem na výše uvedené skutkové a právní závěry soudu nezbylo než žalobu zamítnout, neboť žalobkyně v řízení neprokázala existenci dluhu žalované ve vztahu k její osobě, vycházejícího z platně uzavřené smlouvy o úvěru, kdy současně tak neprokázala ani existenci bezdůvodného obohacení na straně žalované, kterého se jí na úkor žalobkyně mělo dostat.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalované, jakožto ve věci plně úspěšné účastnici však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto soud ve svém výroku II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.