Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 172/2023-183

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci

žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0,

se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0,

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0,

Adresa zainteresované osoby 0/0,

Anonymizováno

o zaplacení 371 906,73 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 296 296,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 75 610,19 Kč a úroků z prodlení z částky 361 140,50 Kč za dobu od 1.3.2023 až do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 7 583 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 296 296,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ohledně zaplacení 75 610,19 Kč a úroků z prodlení z částky 361 140,50 Kč za dobu od 1.3.2023 až do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 7 583 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Původní žalobce, společnost Anonymizováno právnická osoba, registrační číslo: tel. číslo, se sídlem v Anonymizováno, podnikající v České republice svým odštěpným závodem právnická osoba, IČO: IČO, se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 371 906,73 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 361 140,50 Kč od 1.3.2023 až do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že poskytl žalovanému na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 6.3.2020 a právnická osoba podmínek revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni 29.8.2022 (datum posledního čerpání úvěru) žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 236 648,54 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení: a) Čerpání úvěru (tzv. Komfort čerpání) souhrnně evidované na podúčtu č. hodnota. Tuto část úvěru se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč s ročním úrokem ve výši 26,28 %. právnická osoba za b) tzv. název produktu, kde se žalovaný zavázal splácet úvěr po 995 Kč měsíčně s úrokem 0 %. Jelikož žalovaný řádně neplnil sjednané platební podmínky, úvěr se stal dle uzavřené smlouvy splatným ke dni 28.2.2023 poté, co původní žalobce od předmětné smlouvy odstoupil. K tomuto datu činila dlužná jistina 94 168,03 Kč, dlužné úroky 6 264,77 Kč, náhrada nákladů za vymáhání a upomínky částku 700 Kč a smluvní pokuta za prodlení pak 475 Kč. Dále původní žalobce poskytl žalovanému na základě žádosti ze dne 22.12.2021 další úvěr, a to ve výši 300 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 6,99 % ročně v 66 měsíčních splátkách po 6 031 Kč. S tímto se žalovaný rovněž zavázal hradit pojistné ve výši 9,9 % z měsíční splátky úvěru. I v tomto případě žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a původní žalobce tedy i od této úvěrové smlouvy odstoupil k datu 31.1.2023. Dluh žalovaného k tomuto datu činil 269 100,43 Kč, z toho 261 597,12 Kč na jistině, částku 4 501,46 Kč na úrocích, částku 1 629 Kč na pojistném, částku 800 Kč na nákladech za vymáhací proces a upomínky a částku 572,85 Kč na smluvní pokutě.

2. Původní žalobce v podání ze dne 3.7.2023 dále doplnil, že se řádně zabýval schopností žalovaného předmětné úvěry splácet. V případě prvního zmíněného nároku původní žalobce vycházel z údajů, které sdělil žalovaný v žádosti o úvěr, z dotazů do registrů SOLUS, kontrolou v registrech ARES, evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, dotazem na katastr nemovitostí a ze svých interních záznamů, alertů z distribuční sítě a behaviorálního skóringu. Dále původní žalobce upozornil, že zákon nestanoví konkrétní postup, jaký má poskytovatel úvěrů v případě zkoumání úvěruschopnosti vykonat, původní žalobce přistupuje ke všem žádostem individuálně. Co se týče výdajů žalovaného, tak zde původní žalobce zohlednil náklady na bydlení, splátky poskytovaného úvěru, finanční závazky vyplývající z rejstříku SOLUS a žalovaným deklarované pravidelné výdaje. Po zaplacení všech těchto výdajů pak musí klientovi původního žalobce zbýt tzv. minimální disponibilní příjem postačující na základní životní potřeby. Z výsledku všech zmíněných kontrol nevyplynulo skutečnost, která by zpochybňovala úvěruschopnost žalovaného. Co se týče nároku zmíněného jako druhého v pořadí, tak i zde původní žalobce dospěl k pozitivnímu závěru o úvěruschopnosti žalovaného při užití shodných mechanismů, které již popsány shora.

3. Žalovaný ve věci požádal o osvobození od soudních poplatků, čemuž soud vyhověl a dále o ustanovení advokáta, když tuto žádost naopak soud zamítl. K žalobě jako takové se žalovaný nevyjádřil.

4. Usnesením č.j. spisová značka ze dne 7.12.2023 soud rozhodl, že v řízení bude na straně žalující dále pokračováno s žalobcem specifikovaným v záhlaví tohoto rozsudku, když tento a původní žalobce doložily a navrhly, aby soud takto rozhodl na základě postoupení předmětných pohledávek stávajícímu žalobci.

5. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Zde soud připomíná, že účast u jednání v občanskoprávním řízení je v zásadě dobrovolná, účast až na výslovné výjimky soud nevyžaduje a ani nezajišťuje. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalobce při jednání soudu na žalobě setrval, k výzvě soudu, nechť nad stávající rámec doplní další důkazy v otázce zkoumání úvěruschopnosti, uvedl, že již žádné důkazy doplňovat nebude.

6. Ze smlouvy uzavřené mezi původním žalobcem a žalovaným dne 6.3.2020 pod č. hodnota vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru ze strany původního žalobce až ve výši 40 000 Kč a dále 18 966 Kč na nákup elektroniky, které se žalovaný zavázal splácet, jak je shora uvedeno. Ve smlouvě je vyplněno, že žalovaný má příjem 60 000 Kč čistého měsíčně z podnikání, celkové náklady domácnosti činí 15 000 Kč, na finanční závazky žalovaný splácí 1 200 Kč měsíčně, žalovaný žije v nájmu, je svobodný a vyživuje čtyři děti. Ke smlouvě žalobce dále doložil produktové podmínky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník, které byly sjednány jako její součást. Dále také formulář s informacemi o tomto úvěru.

7. Ze smlouvy uzavřené mezi původním žalobcem a žalovaným dne 30.12.2021 pod č. hodnota vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěry ze strany žalobce ve výši 300 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem, jak je shora uvedeno. Ke smlouvě žalobce dále doložil produktové podmínky, všeobecné obchodní podmínky a sazebník, které byly sjednány jako její součást. Dále také formulář s informacemi o tomto úvěru.

8. V žádosti ze dne 28.12.2021 je vyplněno, že žalovaný má příjem 50 000 Kč z podnikání, je svobodný, žije v nájmu, jeho měsíční výdaje činí 9 800 Kč, má vyživovací povinnost ke čtyřem nezletilým dětem.

9. Dále původní žalobce doložil upomínku ze dne 21.12.2022 adresovanou žalovaného s výstrahou odstoupení od shora uvedené úvěrové smlouvy. právnická osoba dopisech ze dne 31.1.2023 žalobce odstoupil od každé ze shora zmíněných úvěrových smluv. Dále původní žalobce doložil dvě předžalobní výzvy adresované žalovanému.

10. Z výpisu z úvěrového účtu č. hodnota za období od 9.3.2020 do 17.1.2023 vyplynulo, že žalovaný čerpal celkem 234 048,54 Kč, v dané souvislosti uhradil celkem 177 442 Kč.

11. Z výpisu z úvěrového účtu č. hodnota za období od 30.12.2021 do 17.1.2023 vyplynulo, že žalovaný čerpal celkem 300 000 Kč, v dané souvislosti uhradil celkem 60 310 Kč.

12. Žalobce dále doložil dvě y označené jako Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od právnická osoba! Žalobce v těchto listinách shrnul údaje, které byly o poměrech žalovaného uvedeny v uzavřené úvěrové smlouvě, resp. v žádosti o úvěr. Zároveň na těchto listinách uvedl svou argumentaci na podporu možnosti užití statistických modelů pro potřeby zkoumání úvěruschopnosti.

13. Z formuláře zpracovaného původním žalobcem dne 30.12.2021 vyplynulo, že původní žalobce měl při uzavírání smlouvy k dispozici samotnou smlouvu, občanský průkaz žalovaného, osobní dotazník a výpis z účtu. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za listopad 2021 vyplynulo, že počáteční zůstatek na účtu činil 1 234,50 Kč, žalovaný obdržel od společnosti právnická osoba s.r.o. částky 23 760 Kč a 55 152 Kč, konečný zůstatek činil 28 997,50 Kč.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Původní žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaný obdržel celkem 534 048,54 Kč, žalovaný na základě smluv uhradil celkem 237 752 Kč. Původní žalobce se při uzavírání předmětných smluv zabýval schopností žalovaného úvěr splácet způsobem, kdy si interně posoudil poměry žalovaného na základě údajů, které žalovaný uvedl v úvěrové smlouvě. Měl k dispozici výpis z účtu za měsíc listopad 2021.

15. Dle , (dále jen ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ve znění účinném do 29.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že původní žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvy o úvěru (dle ) shora specifikované, na jejichž základě žalovaný obdržel shora uvedenou souhrnnou částku. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle .

17. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jednalo o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobce pak argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s . Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. S ohledem na absenci dalších důkazů i k výzvě soudu je nutno shledat, že původní žalobce kromě jednoho výpisu z účtu za období pouze jednoho měsíce, který souvisel s později uzavřenou smlouvu, nedisponoval žádnými podklady osvědčujícími údaje sdělené žalovaným, přičemž jen z těchto jednostranných, a nadto kusých, údajů žalobce při zkoumání úvěruschopnosti vycházel. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě nedošlo (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. ze dne 8.7.2015). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle , tak dle ).

18. Rozpor se shora uvedenými požadavky judikatury tedy lze shledat již v tom, že původní žalobce údaje sdělené žalovaným nijak neověřil. Jistě nelze paušálně vyloučit užití statistických modelů a jistě také nelze vždy veškeré majetkové poměry klientů na výdajové a příjmové stránce zmapovat do každého detailu. Nelze však připustit, aby poskytovatelé úvěrů na tyto činnosti zcela rezignovali, zvláště za situace, kdy poskytují značně vysoké úvěry s vysokou splátkovou zátěží a údaje uvedené spotřebitelem jsou nevěrohodné či nestandardní. Žalovaný uváděl poměrně dosti vysoké příjmy, které by v obecné rovině při zohlednění obvyklých výdajů jistě měly postačovat ke splácení daných úvěrů. Původní žalobce nicméně nadstandardní příjmy žalovaného nijak neověřil, resp. tuto skutečnost neprokázal. V daném ohledu se pak nabízí otázka, proč žalovaný, kterému dle smlouvy z 6.3.2020 má zbývat každý měsíc k volné útratě zhruba 44 000 Kč má potřebu si brát úvěr na nákup věci za zhruba 18 000 Kč, resp. vůbec potřebu si brát úvěr 40 000 Kč. Výdaje uvedené žalovaným v obou smlouvách jsou totiž zjevně nevěrohodné, když stěží mohou pokrýt obvyklé výdaje na nájemní bydlení, vyživování čtyř nezletilých dětí a uspokojení základních životních potřeb dospělé osoby. V daném kontextu si měl původní žalobce počínat mimořádně obezřetně, např. mu ničeho nebránilo si od žalovaného opatřit výpis z jeho bankovního účtu, který jistě dovede poskytnout velmi věrohodný obrázek o platební bilanci dané osoby. Výpis za pouhý jeden měsíc je nedostatečný, není zřejmé, zda nejedná o exces, ať již ve prospěch jakéhokoliv závěru. Žalovaný zde sice obdrží ve dvou platbách poměrně značnou sumu, nicméně není zřejmé, z jakého důvodu a počáteční zůstatek na účtu činí pouze cca 1 200 Kč, což by ke splácení úvěrů nebylo zdaleka dostatečné. S ohledem na výše uvedené soud nemohl shledat, že se žalobce schopností žalovaného splácet úvěr dostatečně zabýval, a proto shledal smlouvy s odkazem na výše uvedené neplatnými. Skutečnost, že žalovaný byl po určitou dobu schopen úvěry splácet nebo zkrátka byl ve výsledku úvěruschopný, nijak nezbavuje žalobce povinnosti úvěruschopnost zkoumat. Není pak ani zřejmé, z jakých finančních prostředků se tak dělo, zda se poměry žalovaného v průběhu čas nezměnily a nelze automaticky uzavřít, že se tak dělo z důvodu jeho dostačujících majetkových poměrů v době uzavření předmětné smlouvy.

19. S odkazem na § 87 odst. 1 je pak žalovaný za daného stavu povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, v daném případě je tedy povinen vrátit částku 296 296,54 Kč (rozdíl mezi poskytnutou částkou 534 048,54 Kč a úhradami žalovaného ve výši 177 442 Kč a 60 310 Kč), když ve zbytku žalovaného nároku spočívajícího v nárocích pramenících ze samotné neplatné smlouvy soud žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že se v daném případě nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované dle , , neboť úprava obsažená v je ve vztahu k obecné úpravě obsažené v úpravou speciální. Žalobce tak touto optikou nemá ani nárok na úroky z prodlení ( , ), když dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 20. 4. 2022 splatnost zbývající jistiny úvěru zatím nenastala a tedy nemohl ani vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení, když specifický nárok poskytovatele úvěru dle spočívající v nesplacené jistině úvěru má novou dobu splatnosti, buď mezi účastníky dohodnutou nebo soudem určenou, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobce může požadovat zaplacení úroku z prodlení. Ze skutečnosti, že žalovaný je ve výkonu trestu odnětí svobody a splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků je zřejmé, že žalovaný není schopen dluh v jakékoliv době přiměřené pro věřitele splatit, soud mu tedy uložil dluh uhradit ve standardní lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle 160 odst. 1 , když si existence dluhu musel být žalovaný vědom již delší dobu (viz doba poskytnutí úvěru, datum zaslání předžalobní upomínky).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. dle většinového úspěchu žalobce, jenž zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 18 058 Kč a náklady nezastoupeného účastníka, jemuž náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý procesní úkon dle a vyhl. č. Žalobce v daném případě vykonal tři takové úkony, a to dvě písemná podání ve věci samé (žaloba a předžalobní upomínka) a účast při jednání soudu. Za tyto tedy náleží paušální náhrada v celkové výši 900 Kč. Nákladů cestovného se žalobce výslovně vzdal. Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 296 296,54 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 75 610,19 Kč a příslušenství specifikovaného shora ve výroku č. II tohoto rozsudku, jistina s příslušenstvím na jeho straně činí 128 573,27 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 424 869,81 Kč tak představuje úspěch žalobce 70 %, úspěch žalovaného 30 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 40 % svých nákladů, z částky 18 958 Kč tedy ve výši 7 583 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.