Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
32 C 158/2024-27
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení 14 267,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se pro částku ve výši 1 474,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 120,60 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se pro částku ve výši 1 474,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 974,23 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 120,60 Kč zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 10. 8. 2022 uzavřela se žalovanou úvěrovou smlouvu č. hodnota, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných splátkách po 1 992 Kč splatných měsíčně spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná ale úvěr splatila pouze ve výši 2 500 Kč, zbylou část úvěru žalovaná nevrátila. Žalobkyně dále uvedla, že nedisponuje doklady o zkoumání úvěruschopnosti žalované.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 10. 8. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 1 992 Kč měsíčně. Žalovaný převzal částku 15 000 Kč při podpisu smlouvy.
4. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný před poskytnutím úvěru právní předchůdkyni žalobkyně uvedl, že je zaměstnán na dohodu o pracovní činnosti s příjmem 21 044 Kč, na bydlení vynaloží 3 000 Kč, doprava, jídlo a osobní náklady činí 3 000 Kč a srážky ze mzdy činí 500 Kč. K ověření příjmu žalovaný předložil dohodu o pracovní činnosti a neznámé listin y za období 4 – 6 /2022.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně dohodly na postoupení pohledávky za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 1. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení své pohledávky, přičemž oznámení bylo zasláno žalované dne 3. 1. 2024, jak soud zjistil z podacího archu z tohoto dne.
6. Z výzvy ze dne 9. 4. 2024 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky před pohrůžkou žaloby, přičemž výzva byla odeslána dne 10. 4. 2024, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.
7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
8. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala jej splácet částkou 1 992 Kč měsíčně v splátkách, přičemž žalovaná čerpala úvěr v plné výši a vrátila pouze částku ve výši 2 500 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla ze žalovanou uvedených údajích o příjmech a výdajích, které ověřila ze znění dohody o pracovní činnosti (zkoumání listin za období 4-6/2022 soud nemohl zohlednit, když není zřejmé, o jaké listin y se jedná). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky za žalovaným ze shora uvedeného důvodu. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhů vyzvala žalovanou k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná zbytek dluhu neuhradila.
9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
10. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
12. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.
13. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.
14. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z žalovaným uvedených skutečností ohledně příjmů a výdajů, přičemž příjem ověřila z předložené dohody o pracovní činnosti, což soud považuje za nedostatečné, neboť jen ze samotné dohody žalobkyně nemohla zjistit, zda práce konané mimo pracovní poměr nadále trvají a jakých žalovaná skutečně dosahuje výdělků. Žalobkyně ale dále naprosto rezignovala na ověření údajů ohledně výdajů žalované.
15. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. 14 VSOL 58/2018 -80, č.j. 1 ICm 1382/2017 , rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 53 ICm 3291/2018 -22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 30/2015 – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 279/2020 - 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.
16. Jelikož v tomto případě právní předchůdkyně vycházela při zjištění výdajů žalovaného pouze z údajů sdělených žalovaným, když příjmy žalobkyně neověřila dostatečně a výdaje neověřila vůbec, nepostupovala žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, a to zvláště za situace, kdy žalovaná uváděla náklady na bydlení včetně energií měsíčně pouze ve výši 3 000 Kč, která je s ohledem na obecnou lidskou zkušenost s měsíčními náklady na bydlení nepřiměřeně nízká. Za této situace tedy bylo na místě, aby žalobkyně blíže zkoumala výši výdajů žalované, a nespokojila se pouze s jejím sdělením. V opačném případě tak nemohla postupovat s odbornou péčí.
17. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
18. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.
19. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, přičemž se nezúčastnila žádného z nařízených jednání, soud proto žalované nemohl poučit dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k doplnění tvrzení ohledně její majetkových poměrů, proto soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.
20. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (15 000 Kč) a zaplacenými částkami (2 500 Kč), který představuje nezaplacenou jistinu. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to v rozsahu, ve kterém již řízení nebylo zastaveno usnesením soudu č. j. 32 C 158/2024 -18 na základě zpětvzetí žaloby.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, když převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly. Úspěch žalované soud posoudil podle částky, pro kterou bylo řízení zastaveno a současně zamítnuta žaloba, příslušenství bylo kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi u Okresního soudu v Děčíně. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí u místně příslušného soudu anebo exekučním návrhem u soudního exekutora.