Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 288/2024-25

Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Koubovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení 42 731,02 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 045,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 255,96 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 24 255,96 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 632,24 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 7 632,24 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 45 045,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 255,96 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,44 % ročně z částky 24 255,96 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 632,24 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení a s úrokem ve výši 24,12 % ročně z částky 7 632,24 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 25. 4. 2023 domáhala na žalované úhrady částky 42 731,02 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. číslo, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a které se žalovaná spolu s úrokem zavázala vrátit a uhradit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 709 Kč (zahrnujících rovněž platbu za pojištění), a to počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Úvěruschopnost žalované byla ze strany předchůdkyně žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a na základě lustrace relevantních databází (zejména SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík). Předchůdkyně žalobkyně žalované předmětné peněžní prostředky dne 26. 8. 2021 poskytla. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek úvěru, a to po dobu delší jak 65 dní, došlo ke dni 1. 5. 2023 k zesplatnění úvěru, a tím i k povinnosti žalované uhradit jistinu úvěru ve výši 24 255,96 Kč, dlužný poplatek za pojištění ve výši 127 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 998 Kč, a to včetně příslušných úroků a úroků z prodlení a nákladů předchůdkyně žalobkyně souvisejících s prodlením žalované. Ačkoliv byla žalovaná k úhradě těchto nároků opakovaně vyzývána, po postoupení předmětné pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni již nebylo žalovanou v souvislosti s tvrzenou smlouvou o úvěru uhrazeno ničeho. Žalobkyně se proto v předmětném řízení domáhala vedle výše uvedené jistiny a poplatku za pojištění rovněž úhrady smluvní pokuty ve výši 7 138,27 Kč, úroku ve výši 22,44 % ročně z částky 24 255,96 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 255,96 Kč od 12. 5. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru č. číslo, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a které se žalovaná spolu s úrokem zavázala vrátit a uhradit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1 078 Kč, a to počínaje měsícem následujícím po vyplacení úvěru. Úvěruschopnost žalované byla ze strany předchůdkyně žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované a na základě lustrace relevantních databází (zejména SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík). Předchůdkyně žalobkyně žalované předmětné peněžní prostředky dne 20. 1. 2022 poskytla. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek úvěru, a to po dobu delší jak 65 dní, došlo ke dni 30. 3. 2023 k zesplatnění úvěru, a tím i k povinnosti žalované uhradit jistinu úvěru ve výši 7 632,24 Kč, dlužnou smluvní pokutu ve výši 998 Kč, a to včetně příslušných úroků a úroků z prodlení a nákladů předchůdkyně žalobkyně souvisejících s prodlením žalované. Ačkoliv byla žalovaná k úhradě těchto nároků opakovaně vyzývána, po postoupení předmětné pohledávky z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni již nebylo žalovanou v souvislosti s tvrzenou smlouvou o úvěru uhrazeno ničeho. Žalobkyně se proto v předmětném řízení domáhala vedle výše uvedené jistiny a poplatku za pojištění rovněž úhrady smluvní pokuty ve výši 3 532,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 442,59 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 872,10 Kč, úroku ve výši 24,12 % ročně z částky 7 632,24 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 632,24 Kč od 30. 11. 2023 do zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

5. Z listin nadepsaných „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“ a „Příloha č. 1 k Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru - Pojištění schopnosti splácet úvěr“, soud zjistil, že žalovaná dne datum písemně požádala předchůdkyni žalobkyně o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč s tím, že tyto poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí peněžní prostředky ve výši 54,85 % ročně z žalovanou žalobkyni dosud nevrácených peněžních prostředků, to vše formou pravidelných 48 měsíčních plateb tak, jak je v podrobnostech uvedeno v tomto návrhu. Žalovaná předchůdkyni žalobkyně dále navrhla, aby předchůdkyně žalobkyně žalované zprostředkovala, a to pro případ, že nastanou v předmětném návrhu specifikované události, poskytnutí žalované nebo třetí osobě dohodnutého plnění, za což žalovaná navrhla hradit žalobkyni částku 127 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně předmětnou žádost a návrh žalované téhož dne akceptovala.

6. Z y nadepsané „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru“, soud zjistil, že žalovaná dne datum písemně požádala předchůdkyni žalobkyně o dočasné poskytnutí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč s tím, že tyto poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátí a za poskytnutí těchto prostředků žalobkyni uhradí peněžní prostředky ve výši 58,97 % ročně z žalovanou žalobkyni dosud nevrácených peněžních prostředků, to vše formou pravidelných 24 měsíčních plateb tak, jak je v podrobnostech uvedeno v tomto návrhu. Předchůdkyně žalobkyně předmětnou žádost a návrh žalované téhož dne akceptovala.

7. Z y nadepsané „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované zejména jí dočasně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit další sjednané platby vycházela ke dni 26. 8. 2021 mimo jiné z pravidelného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání žalované ve výši 16 000 Kč, z výdajů žalované ve výši životního minima v částce 3 860 Kč měsíčně, z nákladů na bydlení ve výši 2 603 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že volné zdroje žalované (po odečtení peněžní rezervy ve výši 1 000 Kč měsíčně) tvoří částku ve výši 8 537 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z prohlášení žalované, že žalovaná, ač vdaná, tak žila sama ve vlastním bydlení.

8. Z y nadepsané „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované zejména jí dočasně poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit další sjednané platby vycházela ke dni 19. 1. 2022 mimo jiné z pravidelného čistého měsíčního příjmu ze zaměstnání žalované ve výši 26 000 Kč, z výdajů žalované ve výši životního minima v částce 3 860 Kč měsíčně, z nákladů na bydlení ve výši 2 700 Kč měsíčně a z nákladů na úhradu předchozích závazků u předchůdkyně žalobkyně ve výši 1 553 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila, že volné zdroje žalované (po odečtení peněžní rezervy ve výši 1 000 Kč měsíčně) tvoří částku ve výši 8 113 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně dále vycházela z prohlášení žalované, že žalovaná, ač vdaná, tak žila sama ve vlastním bydlení.

9. Z listin nadepsaných „Doklad o vyplacení úvěru“ soud zjistil, že z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně byly ve prospěch bankovního účtu žalované dne 26. 8. 2021 přikázány peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a dne 19. 1. 2022 peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč.

10. Z tabulek obsahujících platební historii žalované soud zjistil, že na první z žalobou vznesených nároků žalovaná uhradila částku ve výši 34 053 Kč a na druhý z žalobou vznesených nároků žalovaná uhradila částku ve výši 15 492 Kč.

11. U listin nadepsaných „Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“, „Informace o zpracování osobních údajů“ a „Podací lístek – DopisOnline“ soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně před podáním žaloby převedla právo domáhat se žalobou nárokované částky na žalobkyni, přičemž uvedenou skutečnost žalované písemně oznámila.

12. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

13. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.

14. Podle , , (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1731 o. z. platí, že z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí.

18. Podle § 1732 odst. 1 platí, že právní jednání směřující k uzavření smlouvy je nabídkou, pokud obsahuje podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata.

19. Podle § 1740 odst. 1 o. z. platí, že osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.

20. Podle § 1879 o. z. platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

23. Podle o. z., ve výši podle , odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2758 odst. 1 o. z. platí, že pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 o. z. platí, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

29. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.

30. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. K ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud dále doplňuje, že Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího.

33. Ústavní soud v usnesení svého pléna ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , v jeho bodu 33, uvedl, že „s odkazem na citované rozhodnutí Ústavního soudu lze zopakovat, že podle judikatury tehdejšího Soudního dvora Evropských společenství má vnitrostátní soud, pověřený v rámci své pravomoci použitím ustanovení práva Společenství, povinnost zajistit plný účinek těchto norem podle potřeby i tak, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoli odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů [viz zejména rozsudek Amministrazione delle Finanze dello Stato v Simmenthal SpA ze dne 9. března 1978 (tzv. Simmenthal II), 106/77, Recueil, s. 629, body 21 až 24, citováno dle rozsudku ze dne 18. července 2007, Lucchini Siderurgica, C 119/05, Sb. rozh. s. I6199, bod 61]. Ústavní soud ve svých rozhodnutích tuto judikaturu Soudního dvora výslovně aproboval“.

34. Lze tedy shrnout, že obecné soudy jsou povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. ). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167, s. 174 – 178).

35. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly přijetím nabídek žalované předchůdkyní žalobkyně (§ 1731 o. z., § 1732 odst. 1 o. z. a § 1740 odst. 1 o. z.) uzavřeny smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), jakož i pojistná smlouva (§ 2758 odst. 1 o. z.). Předchůdkyni žalobkyně tak vznikla povinnost před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru (resp. poskytnutím peněžních prostředků) posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení.

36. Před uzavřením předmětných smluv předchůdkyně žalobkyně podle svého tvrzení prověřila registr SOLUS, NRKI a insolvenční rejstřík.

37. Ve vztahu k příjmům žalované předchůdkyně žalobkyně vycházela z jejích příjmů ze zaměstnání ve výši 16 000 Kč (resp. 26 000 Kč) měsíčně. Ohledně výdajů žalované předchůdkyně žalobkyně vycházela z nákladů na bydlení žalované ve výši 2 603 Kč (resp. 2 700 Kč) měsíčně. Dále žalobkyně stran výdajů žalované zohlednila částku představující životní minimum ve výši 3 860 Kč měsíčně a finanční rezervy ve výši 1 000 Kč měsíčně.

38. Na základě souhrnu všech těchto informací předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná disponovala dostatečnými volnými zdroji ke splácení předchůdkyní žalobkyně poskytnutých peněžních prostředků za sjednaných podmínek.

39. V souvislosti s výše uvedenými informacemi tak soud připomíná s ustanoveními § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru související judikaturu, podle které věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, „vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. pak platí, že při komplexním posuzování věci nelze odděleně vycházet pouze z eventuální lehkovážnosti dlužníka bez přihlédnutí ke škále dalších aspektů. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je jednoznačně povinen prověřit spotřebitelovu platební schopnost. Uvedený požadavek není přísný a nepřiměřený a naopak se jedná o výchozí zásadu, kterou by obecné soudy měly vždy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je výslovně zakotvená zákonem.

40. Je sice pravdou, že na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že posouzení úvěruschopnosti žalované předchůdkyně žalobkyně skutečně provedla; provedla jej však způsobem zcela nedostatečným, povrchním, vycházejíc z tvrzení žalované, ověření (podle tvrzení žalobkyně) pouze omezeného množství informací, popř. databází dlužníků či dokonce z právními předpisy indexovaných nákladů životního minima a podobně.

41. Konkrétně se v projednávané věci předchůdkyně žalobkyně spokojila se zjištěním výše příjmů žalované a nákladů na bydlení žalované, přičemž další náklady žalované (náklady na dopravu, jídlo, náklady spojené se zaměstnáním žalované a ostatní náklady) byly uvedeny pouze ve výši životního minima, konkrétně ve výši 3 860 Kč, a to i např. přes to, že žalovaná žádala o poskytnutí desítek tisíc korun, a to dokonce opakovaně.

42. Na základě všech skutečností uvedených výše tak má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s odbornou péčí, zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, čímž porušila povinnost vyplývající pro ni z ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona. Povinnosti poskytovatele úvěru vyplývající z citované právní úpravy nutno totiž interpretovat tak, že se jedná o skutečné, reálné a individuální posouzení schopnosti každého konkrétního žadatele o úvěr případně poskytnutý úvěr splácet na základě jím konkrétně doložených a prověřených reálných informací, jež nejsou zcela zjevně v rozporu s obvyklou životní zkušeností. Jen takové individuální prověření konkrétního žadatele je oním zákonem vyžadovaným prověřením, kdy teprve na základě neexistence důvodných pochybností plynoucích z onoho důkladného individuálního posouzení je oprávnění poskytovatele požadovaný úvěr platně poskytnout; poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s právě uvedeným, je ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva neplatná (viz rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 3. 2022, sp. zn. , vydaný v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. ).

43. S ohledem na v předchozím odstavci uvedený závěr soudu je tak třeba považovat účastníky uzavřené smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem za současného zjevného rozporu s veřejným pořádkem za absolutně neplatné (§ 580 o. z. a § 588 o. z.) (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. ). Uvedený závěr o neplatnosti je s ohledem na vzájemnou provázanost třeba vztáhnout i na pojistnou smlouvu uzavřenou spolu se smlouvou o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. ).

44. S přihlédnutím k ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. soud sice dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná jsou (v kontextu shora učiněného závěru) povinny si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávaných neplatných smluv poskytly, a předchůdkyni žalobkyně (a s ohledem na postoupení projednávaného nároku na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z.) tak vzniklo právo na vrácení žalované poskytnutých peněžních prostředků v souhrnné výši 45 000 Kč, avšak podle tvrzení žalobkyně již žalovaná na základě projednávaných neplatných smluv uhradila předchůdkyně žalobkyně celkem částku 49 545 Kč. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

45. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.