Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 284/2024-25

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 10 963,25 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky částka a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do zbývající části žalobního návrhu, tj. co do částky , částka, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně na adrese www.flexifin.cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše částka a žalovaný se zavázal je splatit spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník.

2. Žalobkyně uvedla, že při ověření úvěruschopnosti žalovaného zjistila následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy. Tyto informace žalovaný sdělil žalobkyni. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech - výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem z registru PČR hledaných osob, výpisem z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisem z katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpisem z registru „sankční seznamy“ a interními registry historie klienta. Žalobkyně uvedla, že nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking právnická osoba, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného prostřednictvím licence AISP – Account Information právnická osoba (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne datum o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila částka, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému, což žalobkyně dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého žalovaným v databázi neplatných dokladů právnická osoba. Následně dne datum tedy žalobkyně žalovanému vyplatila na účet č. č. účtu bankovním převodem částku částka. Úvěr byl splatný dne datum. V důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu s čl. 6.4 právnická osoba podmínek – v částce částka (0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, přičemž se žalobkyně rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení). Žalovaný měl ke dni podání žaloby ve vztahu k žalobkyni nesplacenou pohledávku v částce částka (jistina částka, poplatek za poskytnutí úvěru částka, smluvní pokuta částka). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dne datum.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu , (dále jen „ ”), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek ( ). Žalobkyně s navrženým postupem výslovně souhlasila již v žalobě, žalovaný se k soudní výzvě, která mu byla řádně doručena, nevyjádřil, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako Klientem. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše částka na jeho bankovní účet č. č. účtu a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni čerpanou částku spolu s příslušenstvím dle smlouvy (poplatek za vyplacení úvěru částka (podíl 1,99 % z čerpaného úvěru).

6. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že dne datum byla ověřena totožnost žalovaného, a to prostřednictvím autorizační platby z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne datum zaslala žalobkyně na účet žalovaného č. č. účtu peněžní prostředky ve výši částka.

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vedla o žalovaném mimo jiné tyto informace: trvalé bydliště, počet členů v domácnosti (sám) – z toho 1 s příjmem, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky (částka), výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení (částka), další nezbytné výdaje (částka), ostatní zbytné výdaje (částka), výše ověřeného čistého měsíčního příjmu (částka) – ověřeno žalovaným doloženým bankovním výpisem (viz dokument „Identifikované příjmy“), výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem (částka), rezerva pro výdaje (částka), vypočítané minimální výdaje (částka), disponibilní příjem (částka) Žalobkyně hodnocení uzavřela výsledkem „Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné“.

9. Z Obecných principů posuzování a filozofie společnosti FlexiFin soud zjistil, že žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum a z podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

11. Ze sdělení banky právnická osoba. ze dne datum vyžádaného soudem vyplývá, že účet č. č. účtu byl od datum do datum veden na jméno žalovaného. Dne datum byla na uvedený účet připsána částka částka pod VS var. symbol (totožný s číslem smlouvy).

12. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného ve věci (BankID výpis, předpis denních splátek, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů).

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému zaslat na jeho bankovní účet peněžní prostředky až do výše částka a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Žalobkyně zaslala žalovanému na jím sdělený bankovní účet dne datum částku ve výši částka. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho, a to ani po výzvě žalobkyně.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Vzhledem k tomu, že ke sjednání poskytnutí úvěru došlo po datum, je nutno v souladu s , (dále jen „o. z.“), na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ “), neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu až uvedeného zákona a a a násl. o. z.

16. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

18. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

25. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

26. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

27. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru ( ), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z doloženého příjmu žalovaného (bankovním výpisem zřejmě za pouhý 1 měsíc) a dále pouze z deklarovaných výdajů žalovaného. Tvrzení žalovaného žalobkyně nikterak neověřila, například měsíčními výpisy z účtu. Žalobkyně si nevyžádala rozhodující y a nevynaložila patřičné úsilí, podložené odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Současně žalobkyně ani nereagovala na výzvu soudu k doložení svých tvrzení (mimo jiné ohledně lustrace žalovaného v příslušných registrech). Za takové situace nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet.

28. S ohledem na shora uvedené tak soud smlouvu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, posoudil jako neplatnou podle , a to absolutně. Žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni pouze částku, která mu byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování soud zjistil, že byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v částce částka, žalovaný žalobkyni nevrátil ničeho. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil co do částky částka, a je proto povinen plnění v rozsahu tohoto bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno – tj. uložil žalovanému povinnost zaplatit částku částka.

29. Ve zbývající části, tj. co do částky částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl, jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy.

30. Soud zamítl požadované příslušenství pohledávky z níže uvedených důvodů. Z a 2 vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle věty první, a jde tak o speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy oproti obecným zásadám vypořádání bezdůvodného obohacení vyplývajícím z věta první ve spojení s o. z., která sleduje ochranu spotřebitele při vracení poskytnutých plnění. Textace ustanovení „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě těchto sporů je to soud, kdo určuje splatnost zbývající části jistiny dle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel úvěru má tedy nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. věřiteli (ochuzenému) vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle , srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny dosud nenastala (ani na základě dohody stran - možností žalovaného podle , ani na základě rozhodnutí soudu), nemohl zatím vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

31. Soud uzavírá, že při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil jako dobu přiměřenou vrátit bezdůvodné obohacení do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť shledal důvod pro její prodloužení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni přiznanou částku ve lhůtě delší než zákonné (zákonná lhůta dle činí tři dny od právní moci rozsudku). Soud přihlédl ke skutečnosti, že by lhůta k plnění měla být v tomto případě poskytnuta dle majetkových možností a schopností žalovaného. Protože ovšem žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v možnostech soudu nebylo zjistit aktuální majetkové poměry žalovaného, jeho možnosti a schopnosti, soud stanovil k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť tuto lhůtu považuje za zcela přiměřenou vzhledem k výši přiznané částky a dalším okolnostem případu (zejména podmínky neplatné smlouvy – mj. splatnost, postavení žalobkyně).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu 82,42 % nákladů řízení (91,21 % úspěch – 8,79 % neúspěch) v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Celkové náklady činí částka, z toho 82,42 % činí po zaokrouhlení částka. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce, který je advokátem ( ).

33. Rovněž lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla soudem prodloužena na délku 30 dnů s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy, a na skutečnost, že poskytnutím delší lhůty k plnění bude žalovanému dle názoru soudu umožněno dobrovolné plnění a žalobkyni nehrozí delší lhůtou k plnění vážná majetková újma.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.