Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 265/2024-25
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 35 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 35 250 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 250 Kč od 4. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 588 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce tituly před jménem jméno FO.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 35 250 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35 250 Kč od 4. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 588 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, .
1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 35 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 4. 2023 mezi společností právnická osoba jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem, jakožto postupníkem. Žalobce uvedl, že požaduje žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem částku 35 250 Kč, a to v platbách 10 250 Kč dne 19. 1. 202, 5 000 Kč dne 21. 1. 2021, 5 000 Kč dne 22. 2. 2021, 5 000 Kč dne 22. 2. 2021, 5 000 Kč dne 24. 2. 2021 a 5 000 Kč dne 24. 2. 2021, a to bankovním převodem na účet žalovaného číslo č. účtu. V poznámkách k platbám byl uveden variabilní symbol var. symbol. Žalovaný se tak na úkor původního věřitele bez spravedlivého důvodu obohatil a musí tak žalobci vydat, oč se obohatil. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi původním věřitelem a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru týkající se poskytnutí předmětných finančních prostředků. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobce dále požaduje příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne 4. 6. 2023, přičemž datum byl určen tak, že k datu odeslání předžalobní výzvy žalobce přičetl 10 dnů, jelikož se domnívá, že v tento den se již výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalovaného. Výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne 24. 5. 2023. Žalovaný ke dni podání žaloby ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování bylo ze zprávy právnická osoba zjištěno, že majitelem účtu číslo č. účtu byl od 1. 1. 2021 do 28. 2. 2021 žalovaný. Z výpisu z účtu žalovaného číslo Anonymizováno/Anonymizováno za období od 1. 2. 2021 do 28. 2. 2021 bylo zjištěno, že na tento účet dne 22. 2. 2021 byla připsána částka 5 000 Kč, dne 22. 2. 2021 byla připsána opět částka 5 000 Kč, dne 24. 2. 2021 částka 5 000 Kč a dne 24. 2. 2021 opět částka 5 000 Kč, přičemž v popisu u těchto částek je vždy uvedeno půjčka Anonymizováno a název protiúčtu právnická osoba Z výpisu účtu žalovaného číslo č. účtu za období od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2021 bylo zjištěno, že dne 19. 1. 2021 byla na účet připsána částka 10 250 Kč a dne 21. 1. 2021 částka 5 000 Kč, přičemž v popisu u těchto částek je vždy uvedeno půjčka Anonymizováno a název protiúčtu právnická osoba Z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek č. hodnota bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako postupníkem a společností právnická osoba jako postupitelem dne 14. 4. 2023. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 17. 4. 2023. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávka právnická osoba v celkové výši 51 832 Kč byla postoupena společnosti právnická osoba. Pohledávka vznikla z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy číslo Anonymizováno. Pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Doručení Oznámení o postoupení pohledávky bylo prokázáno podacím lístkem. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobce se obrací na žalovaného ve věci dluhu ze smlouvy o úvěru, (o spotřebitelském úvěru). Žalobce uvedl, že na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo Anonymizováno Anonymizováno uzavřené dne 19. 11. 2020 mezi společností právnická osoba jako původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem mu byla zapůjčena částka ve výši 34 792 Kč, přičemž dluh nebyl do dnešního dne uhrazen. K úhradě zbývá částka 51 832 Kč.
4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku v celkové výši 32 250 Kč. Tyto skutečnosti zcela jednoznačně vyplynuly z Oznámení o postoupení pohledávky i z předžalobní výzvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty bez právního důvodu. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku . Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky, tedy právním předchůdcem žalobce a žalovaným, došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Žalobce v žalobě netvrdil, jakým způsobem právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ani k tomuto nenavrhoval důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce, respektive právní předchůdce, nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 32 250 Kč, za absolutně neplatnou.
5. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v době nové splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 –262). Žalobce jako právní nástupce poskytovatele úvěru má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 32 250 Kč a v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv uhradil, je povinen vrátit částku 32 250 Kč. Ohledně této částky tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 občanského zákoníku , když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky na žalobce. Ve zbývající části pak soud žalobu jako odstav zamítl.
6. Lhůta k vrácení poskytnuté jistiny byla stanovena soudem s ohledem na skutečnost, že na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že je důvodné určit zvláštní formu splatnosti (například splácení ve splátkách, konkrétní výši splátek, delší dobu splatnosti a podobně) má dlužník. Žalovaný, přestože byl řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil, a proto mu soud podle § 118 a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. nemohl poskytnout poučení o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit a předložit k prokázání těchto skutečností důkazy. Soud proto vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by jeho zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému získávat prostředky na své potřeby prací. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků i s přihlédnutím k výši dlužné jistiny odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. K ochraně oprávněných zájmů žalobce stanovil soud podmínku ztráty výhody splátek, kdy v případě neuhrazení, byť jedné ze splátek řádně a včas, může žalobce požadovat úhradu celé dlužné jistiny.
7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Vzhledem k tomu, že míra neúspěchu žalobce byla velmi malá, přiznal soud žalobci celé náklady řízení. Soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 410 Kč a dále odměnu za právní zastoupení dle § 14 b vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony právní pomoci po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé) se 3 režijními paušály po 100 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 378 Kč. Celkem tak soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 3 588 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.