Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 170/2024-39
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci
žalobce: Název zainteresované společnosti., IČ IČO
sídlem Adresa zainteresované společnosti
zastoupen advokátem Jméno zástupce zainteresované společnosti
sídlem Jméno zástupce zainteresované společnosti
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby
bytem Adresa zainteresované osoby
o zaplacení 13 212,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 000 Kč
s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 603,31 Kč a
s 15% úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč jdoucím od 7. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 744,35 Kč
s 15% úrokem z prodlení jdoucím od 7. 12. 2023 do zaplacení,
s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 465,41 Kč a
částku 1 468,04 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je dále povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 1 101,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 000 Kčs kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 603,31 Kč as 15% úrokem z prodlení z částky 8 000 Kč jdoucím od 7. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 744,35 Kčs 15% úrokem z prodlení jdoucím od 7. 12. 2023 do zaplacení,s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 465,41 Kč ačástku 1 468,04 Kč, se zamítá.III. Žalovaný je dále povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 1 101,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce.
Žalobce se domáhal po žalovaném svou žalobou uplatněnou u soudu dne 26. 4. 2024 zaplacení žalované částky z titulu nesplacení úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., IČ IČO, na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 28. 4. 2022 ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, náklad na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce 27 888 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku byla 28. 6. 2023. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši 7 000 Kč. Jednotlivé úhrady splátek byly právním předchůdcem žalobce alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 3 255,65 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky 3 744,35 Kč. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou 20 888 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 11 744,35 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 9 143,65 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo uplatnit na žalovaném zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 (viz čl. 16) byla pohledávka právního předchůdce žalobce postoupena na žalobce, a žalobce po žalovaném požaduje uhradit nesplacenou jistinu ve výši 11 744,35 Kč, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 481,36 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 250 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 483,72 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 928,57 Kč, postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši 321,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 603,31 Kč jdoucí od 29. 6. 2023 do 1. 11. 2023 a smluvní pokutu ve výši 1 468,04 Kč.
Právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného tak, že posoudil údaje žalovaným uvedené v žádosti o úvěr, a na základě těchto informací vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru, který mu byl poskytnut.
Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán, nedostavil a včas z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
Ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 28. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byl právním předchůdcem žalobce poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobci krom dlužné jistiny uhradit 12 888 Kč, to vše formou po sobě jdoucích pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč.
Ze žádosti o úvěru žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že v době žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru byl zaměstnaný, jeho příjem činil 20 439 Kč měsíčně, výdaje 11 860 Kč měsíčně, byl svobodný, bydlel u rodičů. Tyto skutečnosti si právní předchůdce žalobce ověřil nahlédnutím do výplatních pásek žalovaného a do jeho pracovní smlouvy.
Soud nahlédnutím do systému ISAS zjistil, že u zdejšího soudu byla mimo jiné proti žalovanému v období od roku 2019 do roku 2021 vedena tři exekuční řízení pro zaplacení celkem 36 141 Kč a pod sp. zn. 6 C 107/2024 je vedeno řízení žalobce proti žalovanému o zaplacení úvěru, který žalovanému poskytl rovněž právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., již 12. 11. 2021 ve výši 70 000 Kč.
Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, když právní předchůdce žalobce vycházel při jejím uzavírání a při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného toliko z informací, které mu poskytl sám žalovaný, ale již se nepřesvědčil o jeho výdajích, alespoň nahlédnutím do výpisů z účtu. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele-žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil, když žalovaný řádně nesplácel úvěr poskytnutý mu již právním předchůdcem žalobce 12. 11. 2021 ve výši 70 000 Kč a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.
Protože právní předchůdce žalobce žalovanému prokazatelně poskytl na tuto neplatnou smlouvu 15 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobce zaplatil 7 000 Kč, obohatil se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2993 o. z., když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil. Žalovaný na poskytnuté plnění zaplatil 7 000 Kč a k vrácení mu tak zbývá 8 000 Kč, které mu soud uložil žalobci zaplatit spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
Protože žalobce má tedy právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení celkem 13 212,30 Kč s příslušenstvím a přiznáno mu bylo 8 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce byl oproti žalovanému úspěšný tedy z 21 %, a proto mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 101,20 Kč. Náklady řízení žalobce v celkové částce 5 243,88 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za tři úkony a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 300 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., odměny advokáta za jeden úkon právní služby a náhrady hotových výdajů k tomuto úkonu za 1 660 Kč a 300 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady cestovného osobním automobilem k jednání z adresa a zpět dne 21.10.2024 ve výši 625,25 Kč a náhrady za ztrátu času na cestě za 4 půlhodiny po 100 Kč. Náhradu cestovného a náhradu za ztrátu času na cestě právní zástupce žalobce v této věci účtoval ve výši jedné poloviny, tj. ve výši 515,63 Kč, když v tento den se ještě účastnil jednání ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C149/2024. Nakonec účtoval 21 % DPH ve výši 771,24 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.