Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 254/2024-43
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Arnoštovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno AnonymizovánoAnonymizovánorAnonymizovánoAnonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0
pro 17 550,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 510 Kč, částku ve výši 1 040,13 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 510 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 599 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně tituly před jménem jméno FO.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 510 Kč, částku ve výši 1 040,13 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 510 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 599 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .
1 Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala plnění uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené datum mezi žalobkyní a žalovaným distančním způsobem na webové stránce www.Anonymizováno.cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím dle podmínek smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr ve výši 13 000 Kč byl vyplacen datum na účet žalovaného Anonymizováno/Anonymizováno s datem splatnosti datum. Žalovaný dosud neuhradil žádnou částku a je v prodlení. Celková nesplacená pohledávka k dnešnímu dni činí 16 510 Kč, z toho jistina činí 13 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru činí 3 510 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu dle všeobecných obchodních podmínek.
2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3 Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu konaného dne datum omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.
4 Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:
Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, kterou mu dne datum odeslal. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 19 585,50 Kč, dále byl žalovaný vyzván k úhradě nákladů řízení.
Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného prostřednictvím Anonymizováno.
Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba., soud zjistil, že žalobkyně o žalovaném zjistila, že tento žil v době sjednávání úvěru sám, výše ověřeného příjmu žalovaného činila 14 397 Kč čistého, výše měsíčního příjmu udávaného žalovaným byla 19 000 Kč, vypočítané minimální výdaje činily 5 110 Kč, rezerva 500 Kč, disponibilní příjem činil 9 200 Kč.
Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru č. ú. Anonymizováno/Anonymizováno byla odeslána částka 13 000 Kč s poznámkou Anonymizováno Vaše Anonymizováno Anonymizováno.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, sazebníku, informacích o úvěru a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že dne datum byla podepsána smlouva o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním až do výši 13 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen úvěr vrátit do datum, přičemž celková částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit byla 16 510 Kč. Celková výše poplatku za sjednání úvěru tak činila 3 510 Kč a RPSN činila 1732,08%.
Z ostatních důkazů (souhlas se zpracováním osobních údajů, bankovní ID výpis) soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
Žalobkyně a žalovaný dne datum podepsali prostřednictvím webového rozhraní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému vyplatila 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč vrátit do datum, přičemž RPSN činila 1732,08%.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným za užití prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem částka 13 000 Kč. Jelikož žalovaný při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.
16. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. spisová značka).
17. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
18. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka).
19. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že řádným způsobem ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důvodu své neúčasti u jednání jí pak nemohlo být v tomto směru poskytnuto poučení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně soudu předložila své prohlášení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, v němž je uveden počet členů domácnosti, ověřený příjem žalovaného, žalobkyně však již neuvádí žádné bližší údaje k příjmu žalovaného (u jakého zaměstnavatele je zaměstnán nebo z jakých jiných zdrojů tento příjem pochází, jak konkrétně tento příjem žalobkyně ověřila, z jakých konkrétních listin). V tomto posouzení úvěruschopnosti žalobkyně také vypočítala minimální výdaje žalovaného. Žalobkyně však nijak tyto výdaje nespecifikovala a zřejmě ani neověřovala. Žalobkyně tak netvrdila, ani neprokázala, že měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem i ověřila.
20. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tak dle ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nárok je proto třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který přijal peněžní prostředky bez platného právního důvodu. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno, že na poskytnutý úvěr 13 000 Kč žalovaný neuhradil ničeho. Zde bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj závazek splnil, byť částečně, nebo že zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaný však v řízení zůstal zcela pasivní. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni doposud nevrácenou část jistiny ve výši 13 000 Kč. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaných poplatků, smluvní pokuty, vymáhacích nákladů.
21. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších sjednaných úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.
22. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 599 Kč, přičemž tato částka představuje 26,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63,3 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36,7 %). Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 510 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 o.s.ř. ve spojení s § 14b vyhlášky 177/1996 Sb., když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, ve skutkově i právně obdobných věcech, tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení, přičemž soud se přiklání k názoru vysloveném např. v usnesení Městského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka: „Je-li text návrhu předem připravený v textovém souboru, pracuje-li žalobce se stále stejným textem a jde-li o text, který předem připravil žalobce tak, aby různé údaje týkající se různých žalovaných mohl do tohoto textu jen doplňovat, je naplněna podmínka ´podání na ustáleném vzoru´“.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava pobočce v Olomouci-, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.