Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 115/2024-84

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 28. 11. 2024 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o 345 028,09 Kč s příslušenstvím, takto:

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 309 140,80 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 1. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení 35 887,29 Kč s kapitalizovaným úvěrovým úrokem ve výši 3 702,34 Kč, úvěrovým úrokem ve výši 4,29 % ročně z částky 345 028,09 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 550 Kč, jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 168 Kč do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 309 140,80 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z této částky od 1. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.II. Žaloba se zamítá v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení 35 887,29 Kč s kapitalizovaným úvěrovým úrokem ve výši 3 702,34 Kč, úvěrovým úrokem ve výši 4,29 % ročně z částky 345 028,09 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 550 Kč, jakož i v části, v níž žalobkyně žádala na žalovaném zaplacení úroků z prodlení nad rozsah úroků z prodlení přisouzených výrokem I. tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 11 168 Kč do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 2. 2024 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 345 028,09 Kč s kapitalizovaným úvěrovým úrokem ve výši 3 702,34 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 625,70 Kč, úvěrovým úrokem ve výši 4,29 % ročně z částky 345 028,09 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 345 028,09 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 550 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze stavebního spoření, na základě níž žalobkyně jako věřitel poskytla žalovanému 350 000 Kč. Žalovaný se až do přidělení cílové částky a po přidělení cílové částky splácet v měsíčních splátkách jistinu úvěru a úroky až do úplného splacení. Žalovaný však svůj závazek řádně neplnil, ačkoli ho žalobkyně vyzývala k úhradě dlužných částek. Žalovaný ani do data uvedeného v poslední výzvě k úhradě dlužných částek dlužné splátky neuhradil, žalobkyně proto ke dni 30. 11. 2023 od úvěrové smlouvy odstoupila.

2. Soud věc projednal a rozhodl bez jednání poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 31).

3. Žalobkyně argumentovala (č.l. 37), že před uzavřením smlouvy o překlenovacím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného zcela v souladu se zákonnými požadavky prostřednictvím standardizovaného interního procesu. Příjem žalovaného byl doložen potvrzením o příjmu a ověřen telefonicky, žalovaný dále doložil několik výpisů z účtu se zohledněním jeho příjmů a výdajů. Příjmy a výdaje žalobkyně ověřuje prostřednictvím interního ekonomického modelu, který pracuje se statistickými údaji a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení.

Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.

4. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne 2. 11. 2021 smlouvu úvěru (č.l. 9), na základě níž žalobkyně poskytla dne 25. 11. 2021 žalovanému 350 000 Kč (č.l. 20), s úrokem 4,29% ročně, při RPSN 4,49 %; doba splácení byla 241 měsíců po 2 189,25 Kč s tím, že do přidělení cílové částky byl žalovaný povinen platit měsíční splátku úroků ve výši 1 251,25 Kč a na účet stavebního spoření vkládat měsíčně částku 938 Kč, po přidělení cílové částky měl žalovaný splácet jistinu úvěru a úroky měsíční splátkou ve výši 2 189,25 Kč. Žalovaný tyto prostředky splácel, avšak nikoli řádně, žalobkyně tedy ještě před přidělením cílové částky od smlouvy odstoupila (č.l. 27). Dle výpisů z účtu úvěru ve fázi překlenovacího úvěru žalovaný do 31. 10. 2023 zaplatil na splátkách úroků celkem částku 25 333,54 Kč a na částečnou úhradu úvěru dále žalobkyně použila částku 15 525,66 Kč, kterou žalovaný naspořil na účtu stavebního spoření (č.l. 21-26). Dlužné prostředky žalovaný přes výzvu žalobkyně nevrátil.

5. Žalobkyně vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložila tvrzením, že úvěruschopnost posoudila řádně v souladu se zákonnými požadavky. Vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 18 253 Kč, který byl doložen potvrzením o příjmu (č.l. 53) a ověřen telefonicky (č.l. 54); výdaje žalovaného uvažovala částkou 1 500 Kč se započítáním existenčního minima ve výši 6 400 Kč (č.l. 44, 50-52). Žalobkyně nedoložila, že by zkoumala a prověřovala konkrétní výdaje, ačkoli měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za srpen až říjen 2021 (č.l. 55-65).

Právní posouzení.

6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ( ).

7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet ( o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. ( cit. zákona).

odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje ( ). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek ( ).

9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobkyně však na jakékoli ověřování údajů sdělených žalovaným o jeho výdajích rezignovala, ačkoli mu bez zajištění poskytla částku 19x přesahující jeho čistý měsíční příjem, resp. ve výši 1,6 násobku celkového čistého ročního příjmu, za účelem koupě bytu do podílového spoluvlastnictví bratra žalovaného, s tím že žalovaný ji bude splácet 20 let. Žalobkyně bez rozumného důvodu uvažovala náklady žalovaného v částce cca 264 Kč denně, z nichž měly být hrazeny veškeré výdaje žalovaného po dobu 20 let, tedy strava, bydlení, doprava a komunikační potřeby, ošacení, zdravotní potřeby, jakož i rezerva na neočekávaný výpadek příjmů či neočekávané zvýšení výdajů.

10. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít ( ve spojení s a odst. 1 , y ČR) při výkladu a aplikaci a Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s a citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu a stabilitě národního hospodářství.

11. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.

12. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobkyně u soudu vymáhala pohledávku z úvěru, který poskytla, aniž by doložila vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a 9]). Žalobkyně nepředložila konkrétní vyhodnocení úvěru-schopnosti žalovaného na základě konkrétních a ověřených údajů o jeho příjmech a výdajích. Smlouva je neplatným jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a prokazovaného závazku.

). Účelem razantního zásahu do svobody vůle věřitele a dlužníka v podobě sankce neplatnosti je zvýšení odpovědnosti věřitele. Úvěr byl poskytnut v situaci, kdy byla cena peněz dlouhodobě nízká (srov. např. statistiky spotřebních úvěrů České národní banky „Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR“, dostupnou na: www.cnb.cz), což pravděpodobně některé věřitele mohlo vést k nabízení peněz subjektům, jejichž kredibilita by za standardních podmínek vedla věřitele k závěru, že úvěr nebude dobytný. Dalším účelem sankce neplatnosti je zabránění přenášení povinnosti péče věřitele o faktickou vynutitelnost úvěrového závazku, k povinnosti státu zajišťovat vynucování dlužnických závazků, které mají bez odpovědného posouzení úvěruschopnosti od počátku jen formální povahu. Bezvýhradná zákonná vynutitelnost formálního závazku by snižovala riziko úvěrového podnikatele na úkor nákladů, které stát vynakládá na mašinerii soudního vynucování (srov. v ekonomické teorii pojem „morální hazard“ na straně věřitele). Nelze rovněž zcela opomenout, že při překročení určité kritické hranice četnosti takových případů, je ve svém důsledku zahlcována vynucovací kapacita státu na úkor ostatních věcí. Naznačené účely plynou i z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru (srov. důvodovou zprávu k , na www.psp.cz, parlamentní tisk č. 781, volební období 2010-2013), které soud uvádí jen pro ilustraci, srov. však např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2.2019, sp. zn. Anonymizováno]]

14. Takový věřitel nemůže požadovat soudní ochranu takového nároku poukazem na požadavek spravedlivého uspořádání vztahů se spotřebitelem. Dlužník je samozřejmě povinen zaplatit věřiteli to, co od něj skutečně přijal, včetně zákonné sankce za prodlení, která byla násobně vyšší, než je cena peněz či běžně dostupný zhodnocovací úrok. Sluší se dodat, že smluvní pokuty a sankce při prodlení u dlužníka s nízkou bonitou díky své výši nevedou k naplnění úvěrového vztahu (řádné splacení úvěru), ale naopak jeho naplnění brání, neboť to, co dokáže dlužník zaplatit, pohltí tato plnění, jež mají mít podpůrnou povahu.

15. Smlouva, o níž žalobkyně opírá svůj nárok, je neplatná podle a 588 ve svém celku, neboť úvěrový vztah je komplexním nedělitelným právním vztahem, tvořeným souborem provázaných a vzájemně podmíněných práv a povinností. Jednoznačná sankce neplatnosti je zde stanovena veřejnoprávní normou. Při soudním vymáhání nelze dosáhnout aprobace neplatného právního jednání komplexní povahy tím, že se v jednotlivém případě uplatní jen část nároků, anebo tím, že soud dle vlastní úvahy vybere ty které části takového jednání, které ještě bude v dané chvíli a na základě konkrétních skutkových zjištění považovat za (ještě) vyhovující zásadě přiměřenosti.

16. Vyhodnocení úvěruschopnosti je předsmluvní povinností věřitele, při jejímž nesplnění není smlouva jako celek uzavřena platně.

17. Výše uvedené závěry týkající se smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž věřitel není s to doložit vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti, jakož i povinnosti přihlížet k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti jsou plně v souladu i s rozhodnutími Soudního dvora Evropské unie („ESD“) týkajících se spotřebitelských úvěrů (srov. za všechny např. rozsudek ze dne 18. 12. 2014 ve věci Anonymizováno v . jméno FO a další anebo rozsudek ze dne 5. 3. 2020 ve věci CAnonymizováno OPR právnická osoba. v. GK, všechna rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie jsou dostupná na: https://curia.europa.eu): „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu“ (C-167/18). Tyto závěry nutno respektovat ( , y ČR).

18. Závěrem soud konstatuje, že žalovaný obdržel od žalobkyně jako věřitele částku 350 000 Kč, z níž vrátil 40 859,20 Kč a zbytek ve výši 309 140,80 Kč dluží. Žalobkyně má právo podle na vydání bezdůvodného obohacení v této výši, včetně úroku z prodlení

od uplynutí přiměřené doby pro vrácení dluhu do zaplacení. Proto soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části, tj. v rozdílu mezi částkami přisouzenými tímto výrokem a žalobou požadovanou jistinou a příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , , v platném znění, dále „ “, kdy žalobkyně byla celkově úspěšná ze 79,2 % (její úspěch 89,6 % mínus úspěch žalovaného 10,4 %). Žalobkyně uplatnila náklady představované zaplaceným soudním poplatkem ve výši 13 801 Kč a dále paušální náhradu ve výši 300 Kč za jeden úkon podle , z čehož 79,2 % činí 11 168 Kč (výrok III.).

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí soudně.