Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 197/2024-37

Okresní soud v Liberci rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Šoljakovou ve věci

žalobkyně: Air Bank a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 82 532,53 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 82 532,53 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 82 532,53 Kč s příslušenstvím se v celém rozsahu zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně učinila předmětem řízení nároky ze smlouvy o hotovostním úvěru č. hodnota, kterou se žalovaným uzavřela datum, a podle které mu měla poskytnout částku 90 000 Kč. Za zprostředkování úvěru strany si sjednaly poplatek ve výši 1 800 Kč, a dále se žalovaný zavázal měsíčně hradit celkem 1 568 Kč včetně smluvního úroku 13,49 % ročně, vždy k 15. dni v měsíci, počínaje 15. 12. 2021.

2. Žalovaný hradil řádně jen do května 2023, počínaje 15. 6. 2023 přestal splátky provádět. Žalobkyně proto 20. 9. 2023 úvěr zesplatnila a vyčíslila dlužnou jistinu 81 032,53 Kč a nesplacený smluvní úrok za období od 15. 5. 2023 do 19. 9. 2023 ve výši 3 783,82 Kč, a kromě těchto částek nárokovala v řízení ještě smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč tvořenou 3x 500 Kč pokuty za každou opožděnou splátku, konkrétně za měsíce červen až srpen 2023. Z jistiny se domáhala ještě jak úroku z úvěru 13,49 % ročně ode dne 20. 9. 2023 do zaplacení, tak úroku z prodlení 15 % ročně ode dne 30. 9. 2023 do zaplacení.

3. K výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že žalovaný uvedl čistý příjem ze zaměstnání 26 500 Kč, jakož i to, že žije s partnerem ve vlastním bytě pořízeném na hypotéku, a nemá žádnou vyživovací povinnost. Mzdu u zaměstnavatele právnická osoba jméno FO p. o. si banka ověřila z výpisu z bankovního účtu za období Anonymizováno - Anonymizováno/2021 a ověřovala i výdaje žalovaného. Ty sám uvedl včetně splátek úvěrů ve výši 2 100 Kč, což žalobkyně porovnávala s životním minimem a normativními náklady, a dospěla k závěru, že žalovanému zbývá disponibilní čistý měsíční příjem 8 076 Kč, a proto je schopen 1 568 Kč splácet.

4. Ohledně zjištěných splátek z úvěrových registrů však současně žalobkyně uvedla, že bylo zjištěno, že na spotřebitelském úvěru ze srpna 2020, kde nadále zbývá dlužná jistina 729 926 Kč, činí měsíční splátka 8 906 Kč. Na osobním úvěru z března 2021 zbývá jistina 236 980 Kč, a výše měsíční splátky činí dalších 3 647 Kč, na úvěrech ze stavebního spoření, kde na smlouvě z října 2018 je dluženo 400 000 Kč, činí splátka 3 050 Kč a ze září 2018 je dluženo na jistině 1 539 427 Kč s povinností splácet 6 587 Kč. Další osobní úvěr byl žalovanému poskytnut v srpnu 2021, dlužná jistina činila k datu prověřování 49 141 Kč a výše měsíční splátky 834 Kč.

5. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, nepřebíral si zásilky. Nemohl tak učinit žádné skutečnosti nespornými, a bylo na žalobkyni, aby svá tvrzení v řízení prokázala. Soud tak prováděl pouze důkazy předložené dříve žalobkyní, neboť ani ta se jednání neúčastnila.

6. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti soud zjistil, že k žalovanému byla sepsána s datem 24. 10. 2023 zpráva o prověření před poskytnutím úvěru č. hodnota. V této zprávě jsou uvedeny totožné údaje o příjmech i zatížení žalovaného, které žalobkyně k výzvě soudu doplnila, a u příjmu bylo vycházeno po prověření z částky 24 400 Kč, kdy podle úvěrových registrů měl jako spoludlužník žalovaný splácet měsíčně 8 906 Kč a přímo jako dlužník dalších 14 118 Kč, přesto je zde činěn závěr o disponibilním měsíčním příjmu 8 076 Kč tvrzeném žalobkyní, čemuž však zachycené údaje neodpovídají. Celkové splátky dříve poskytnutých úvěrů samy o sobě dosahují 23 024 Kč, a tedy v podstatě pohlcují téměř celý ověřený příjem cca 24 tis. Kč.

7. Z úvěrové zprávy dále plyne úvěrové zatížení žalovaného ve značných částkách, tak jak je v doplnění tvrdila sama žalobkyně. Ze zprávy však vyplývá, že by měl mít žalovaný 3 existující splátkové a 2 karetní úvěry, kdy na splátkových úvěrech je zatížený splátkou 13 387 Kč měsíčně při částce k doplacení 1 340 456 Kč a na karetních úvěrech je dluženo 2 730 273 Kč. To neodpovídá tomu, že v kartách je zahrnutý úvěr ze stavebního spoření, nicméně údaje o době poskytnutých úvěrů a dlužných jistinách odpovídají doplněným tvrzením žalobkyně, kdy úvěrové zatížení žalovaného je značně vysoké, a jednoznačně si i v rychlém sledu bral další úvěry, kdy v roce 2021 po dvou předchozích žádal dále i o ten, který je předmětem řízení. Je tak evidentní, že s prostředky, včetně již půjčených nevycházel, a další zdroje si tak obstarával už v průběhu roku 2021 dalšími osobními úvěry.

8. Z bankovních výpisů žalovaného za období 8 - 10/2021 vyplývá, že v srpnu 2021 se z počátečního zůstatku 4 569,07 Kč žalovaný dostal na konečný zůstatek 56 983,50 Kč, ovšem toto jen díky příchozí úhradě 50 000 Kč v době, kdy mu měl být právě v této výši poskytnut dřívější osobní úvěr, shoduje se i datum připsání částky 29. 8. 2021. Za září 2021 se již žalovaný dostal na účtu do mínusu o 377,60 Kč a v Anonymizováno 2021 vypadalo hospodaření velmi podobně, kdy konečný zůstatek činil pouze 119,89 Kč. Žalovanému tedy i přes pravidelnou mzdu, která je na každém z výpisu také zachycena, a přes dříve čerpané půjčky, i dle bankovních výpisů, nezbývala žádná rezerva, nebo dokonce šel do nepovoleného debetu, a to za situace, kdy ještě nebyl zatížen splátkami žalovaného úvěru.

9. Soud dále provedl k důkazu potvrzení o vyplacení úvěru, ze kterého zjistil, že se nejedná o bankovní výpis, ale toliko o vlastní záznam samotné žalobkyně s datem 25. 9. 2023, kde si (sama sobě) potvrzuje, že 15. 11. 2021 mělo dojít k bankovnímu převodu pod variabilním symbolem var. symbol se zprávou „Zonky půjčka pro Jméno zainteresované osoby 0/0“, a ze kterého nelze zjistit nic jiného, než že si toto potvrzení žalobkyně sepsala. Nejde o doklad, že žalovanému byla skutečně na jeho účet z účtu žalobkyně taková částka převedena, a to jím nelze prokázat.

10. Po právní stránce uplatnila žalobkyně nároky ze smlouvy o úvěru, dle které se podle , (dále jen „o. z.“) úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uzavřená smlouva dále podléhá v případě, kdy není uzavírána s podnikatelem, i regulaci , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

11. Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 neplatná. V současném znění účinném od 29. 5. 2022 je již uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, a spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Do 28. 5. 2022 bylo sice v textu tohoto ustanovení, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti z tohoto důvodu v obecné promlčecí době tří let běžící ode dne uzavření smlouvy, nicméně šlo o chybnou transpozici evropské úpravy. Podle té byla vždy neplatnost z tohoto důvodu absolutní a z ní tak musí být vycházeno bez ohledu na to, zda smlouva byla uzavřena do 28. 5. 2022 anebo po tomto datu, kdy od následujícího dne byl i český zákon opraven a dán do souladu.

14. Zde soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 ve věci sp. zn. , ze kterého jednoznačně plyne, že i pokud smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona ve znění do 28. 5. 2022, je obecný soud povinen k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 z. s. ú., jakož i k přímému použití směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru, podle které jde vždy o neplatnost absolutní. S poukazem na datum uzavření smlouvy tedy nelze v případě nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost ustát platnost smlouvy.

15. Poskytovatel je pak povinen učinit tak s odbornou péčí, řádně a v potřebném rozsahu tak, aby skutečně nebyl důvod pochybovat o schopnosti úvěr splácet. V usnesení ve věci sp. zn. Nejvyšší soud vyložil, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Za klíčovou označil i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze jméno FO Anonymizováno Anonymizováno, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými, nikoliv pouze tvrzenými, informacemi o jeho příjmech a výdajích, byť je třeba posuzovat každý případ individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti projednávaného případu.

16. Ústavní soud ČR dokonce v řízení sp. zn. dovodil, že pokud soud nezkoumal, zda poskytovatel úvěru při jeho poskytnutí prověřil schopnost úvěr splatit, pak zasáhl do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Tato povinnost je tak i v rovině ústavněprávní vnímána jako zcela zásadní, a nikoliv pouze formální, při které by poskytovatel úvěru mohl účinně argumentovat tím, že stačí, aby mu spotřebitel sdělil informace, na které by měl být oprávněn bez dalšího spoléhat. Povinnost aktivního přezkumu je nosnou myšlenkou evropské úpravy, která má legitimní a zcela pochopitelné cíle, a to vyhnout se dluhovým spirálám, které zatěžují nakonec celou společnost. Bez ohledu na to, že každý má jednat poctivě, tedy uvádět pravdu v závazkových vztazích, a nemá se samozřejmě dopouštět trestné činnosti včetně úvěrových podvodů, je tak dána zcela konkrétní a na takovém nepoctivém či nezákonném jednání zájemce o úvěr nezávislá povinnost jeho poskytovateli.

17. Ústavní soud připomněl i dřívější závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. , že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale celé společnosti, na kterou mají vliv důsledky předlužení a případné insolvence. Je tomu tak proto, že nejen dlužník, ale i jeho blízcí se pak dostávají do postavení, které vyžaduje, aby stát začal plnit svou sociální roli, a celá společnost pak saturuje stav, který neměl vůbec nastat. Proto je na poskytovateli úvěru, aby náležitě před poskytnutím prověřil a posoudil schopnost žadatele ho splácet. Úvěr smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí úvěruschopnost posoudil, a z jeho zjištění je skutečně zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li toto dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

18. Porušení této povinnosti poskytovatele tak nejen odporuje zákonu, ale současně narušuje veřejný pořádek, neboť ochrana spotřebitele má předcházet negativním a nežádoucím celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti. Je třeba si uvědomit, že člověk v tíživé situaci často hledá jakékoliv řešení, a potlačuje informace, které mu ve vyřešení aktuálního problému brání. Řada osob pak nedokáže odhadnout ekonomickou situaci, zejména svoji vlastní objektivně, kdy jim chybí potřebné znalosti a zkušenosti, ale i schopnost určité kvalifikované ekonomické úvahy. Není tak na místě, aby poskytovatel mohl „rozdávat“ úvěry bez patřičného vyhodnocení, následně vymáhat plnění, a aby poté celá společnost nesla vzniklé následky na straně dlužníka a jeho rodiny na sociálních dávkách. Výše uvedené závěry tak mají jasné opodstatnění, a poskytovatel úvěru jako silnější a odborněji vybavená strana, podnikající v této sféře, musí nést potřebnou míru odpovědnosti, aby na následky jejího podnikání nedoplácela společnost jako celek. Ona na první pohled možná vysoká ochrana jednotlivce žádajícího o úvěr, je ve skutečnosti požadavkem a tlakem na podnikatele ve finančním odvětví, aby při svém podnikání neprofitoval v konečném efektu na úkor celé společnosti. Ostatně Ústavní soud ve výše citovaném nálezu připomněl i to, že porušení povinnosti ověřit úvěruschopnost, je mj. i správním deliktem poskytovatele, jak rozhodl Nejvyšší správní soud ČR ve věci sp. zn. .

19. Mimo jakoukoliv pochybnost tak stojí závěr, že poskytovatel úvěru má aktivní povinnost nejen zjistit jak příjmy, tak výdaje žadatele o úvěr, ale tyto prověřit, a provést zcela konkrétní a přezkoumatelnou úvahu, která obstojí, že odborně a pečlivě učinil vše pro to, aby neposkytl úvěr žadateli, u něhož nebylo řádně prověřeno, že je schopen úvěr splácet.

20. Na základě shora uvedeného je zřejmé, že žalobkyně svou povinnost řádně přezkoumat a posoudit úvěruschopnost jednoznačně nesplnila, a tedy smlouva, z níž žalobkyně nárokuje plnění, je podle § 87 odst. 1 z. s. ú. absolutně neplatná. Vše, co sama zjistila a tvrdila, vede k závěru, že žalovaný byl zadlužený, a v roce 2021 si již opakovaně půjčoval, přesto nebylo schopen ani běžně „vyjít“ a v zadlužování spirálovitě pokračoval. Byť byl příjemcem pravidelné mzdy, jen výše splátek jej zásadně vyčerpávala, a namísto pochybností zde byla spíše jistota o tom, že splácet nemá z čeho a s vysokou pravděpodobností řeší starší úvěry čerpáním nových.

21. Smluvní nároky by proto nebylo možné přiznat. Zůstala toliko povinnost žalovaného podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vrátit poskytnuté plnění, a to v době přiměřené jeho možnostem, kterou by se soud musel zabývat, a ani prodlení by tak do té doby nenastalo, tj. ani na ně by žalobkyni nevznikl nárok. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Poukazuje dále i na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 z. s. ú., která zohledňuje, že z neplatnosti smlouvy vyplývá obecně povinnost stran vzájemně si, a to bez zbytečného odkladu, vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož by ovšem pro spotřebitele (který nemusel být ani schopen úvěr vracet podle pravidel v neplatné smlouvě, když toto nebylo řádně zjišťováno) mohly vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru (a povinnost vracet jistinu ještě dříve než tomu mělo dle neplatné smlouvy dojít). Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem (které nebyly řádně posouzeny a zjištěny poskytovatelem, proto je zjistí soud a podle nich rozhodne). Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, ale v takových splátkách, v jakých je skutečně schopen splácet. Text zákona „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

23. Výslovně Nejvyšší soud shrnul, že dokonce může nastat i situace, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh dobu změnit. Jinak, než v návaznosti na takto stanovenou splatnost pak nemůže ani nastat na straně žalovaného prodlení, kdy pokud strany nedojdou k dohodě mimo smlouvu co do splatnosti, lze jedině soudně a tedy do budoucna posoudit schopnost dlužníka splácet, a podle toho tedy stanovit, kdy a kolik má zaplatit.

24. Samotnou jistinu po odečtení plateb, které všechny na ni žalobkyně od žalovaného přijala, by tak soud uložil žalovanému nyní k zaplacení. Podmínkou pro to však je, aby žalobkyně prokázala, že úvěr skutečně poskytla, a k obohacení žalovaného došlo. Žalobkyně ovšem namísto dokladu, který zachycuje a dokládá, že k tvrzenému převodu na účet žalovaného skutečně došlo, předložila jen potvrzení, které si sama sepsala, o tom, že takový převod proběhl. Tímto způsobem ale prokázat převod není možné, účastník (žádný a v žádném sporu) si nemůže toliko svým vlastním záznamem o tom, že se něco stalo, doložit, že se tak skutečně stalo. Záznam vypovídá pouze o tom, že takové potvrzení či záznam si účastník sepsal, nikoliv, že to, co je v něm uvedeno, se skutečně i stalo, a že je to pravda.

25. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, soud by ji vyzval k označení důkazu, a poučil o následcích nesplnění takové výzvy poté, co po provedení důkazu toto v průběhu jednání zjistil. Jedná se o poučení dle , (dále jen „ “), které se uděluje v návaznosti na průběh jednání, a v návaznosti na prokazování tvrzení, která zůstala sporná, resp. nebyla učiněna nespornými. Neúčastí u jednání se pak účastník této výhody vzdává.

26. Protože tak nebylo prokázáno, že by tvrzenou částku žalobkyně žalovanému poskytla, byla žaloba zamítnuta zcela. Dále nebyly nikomu přiznány náklady řízení ve smyslu , neboť žalobkyně v řízení neuspěla, a žalovanému žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci.

Je třeba jej podat buď dvojmo písemně, datovou schránkou nebo řádně podepsané elektronicky.